18 C 248/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11 127,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 171,99 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 171,99 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 919,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 091,09 Kč od 23. 12. 2021 do 27. 1. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 919,10 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 460,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 509,78 Kč, v nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč a v částce 2 036,40 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 127,49 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 18. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na částku 10 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což tento potvrdil svým podpisem. Poskytnutou částku spolu s příslušenstvím ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky, tj. celková splatnost závazku připadala na den 18. 4. 2021. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil pouze 1 828,01 Kč. Dne 22. 12. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 11. 1. 2022. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 15 970,24, kterou tvoří jistina ve výši 9 091,09 Kč a náklady úvěru ve výši 6 879,15 Kč. Rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 9 091,09 Kč od 23. 12. 2021. Dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 793,75 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 836,88 Kč za období od 19. 4. 2021 do 29. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 460,28 Kč za období od 19. 4. 2021 do 29. 11. 2021, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 72 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 036,40 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % dlužné částky za každý započatý den prodlení, zde z částky 9 091,09 Kč za období od 19. 4. 2021 do 28. 11. 2021). Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr a jejich ověřením předloženými doklady.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 18. 2. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které žalovanému měla být poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky, předpis splátek a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 18 592 Kč, skládající se z částky 10 000 Kč představující jistinu, z částky 963 Kč představující úrok, částky 4 900 Kč představující úhradu za poskytnutí úvěru, částky 929 Kč představující náklady na vyhodnocení úvěru a částky 1 800 Kč představující inkasní poplatek. Celková finanční částka ve výši 18 592 Kč měla být žalovaným uhrazena ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. První splátka byla splatná do jednoho měsíce od podpisu smlouvy.

4. Z žádosti o úvěr ze dne 18. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný zde uvedl, že je od 2017 zaměstnaný na dobu určitou, a to do 31. 10. 2020, což mělo být ověřeno. K prokázání příjmu měl doložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. Mezi příjmy žalovaný uvedl mzdu ve výši 11 000 Kč a mezi výdaje pak částku 1 500 Kč za bydlení včetně energií a 1 500 Kč za dopravu, jídlo a osobní záležitosti. Žalovaný dále uvedl, že žije u rodičů, je vdaný, má základní vzdělání a nemá osobní bankovní účet. Dokument„ [anonymizováno] C/5 [číslo]“ obsahuje údaje o úvěru a o žalovaném.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022 (odeslaným dne 12. 1. 2022) a ze dne 1. 2. 2022. Prvním dopisem žalobkyně žalovaného zároveň vyzvala k uhrazení dlužné částky nejpozději do 10 dní od obdržení dopisu.

6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně realizovala telefonický hovor žalovanému dne 13. 1. 2022.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřely smlouvu ze dne 18. 2. 2020, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 1 328 Kč. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný uhradil 1 828,01 Kč do postoupení pohledávky a poté již neuhradil ničeho. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, oznámením ze dne 11. 1. 2022 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky také předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2022.

8. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

9. Dle § 2991 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 2054 o. z. platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 639 o. z. platí, že uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného a dále po něm nepožadovala tato tvrzení doložit, a tím si ověřit jejich správnost. Svoje tvrzení o předložení pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaným žalobkyně soudu nijak neprokázala. Rovněž neprokázala, že by zkoumala, jaké má žalovaný závazky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o prověření schopnosti žalovaného dlužnou částku splácet. Neunesla tak důkazní břemeno. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru). Absolutně neplatná jsou taktéž ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

14. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o.z. postoupen na žalobkyni. Žalovaný uhradil pouze částku 1 828,01 Kč do postoupení pohledávky a po postoupení pohledávky již ničeho. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zbývající peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o.z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 8 171,99 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného dokladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou podanou k poštovní přepravě 12. 1. 2022 s lhůtou splatnosti do deseti dnů od doručení. Výzva tak mohla být žalovanému doručena nejdříve dne 17. 1. 2022 (podle § 573 o.z.) a lhůta tak uplynula dne 27. 1. 2022. Od 28. 1. 2022 je tak žalovaný v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 8 171,99 Kč až od 28. 1. 2022 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

15. Soud vzhledem k neplatnosti smlouvy dále zamítl žalobu ohledně částky 919,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 091,09 Kč od 23. 12. 2021 do 27. 1. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 919,10 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 460,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 509,78 Kč a v částce 2 036,40 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč nebyly žalobkyní prokázány, a proto je soud nepřiznal.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 20 834,32 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 8 685,48 Kč, tj. z 41,69 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky ve výši 12 148,84 Kč, tj. 58,31 %. Žalovaný tudíž byl úspěšnější, a proto by mu náležela částečná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu však v souvislosti s tímto řízení žádné náklady nevznikly, nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků.