18 C 249/2025
č. j. 18 C 249/2025-45
V PLATNOSTICitované zákony (19)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 8
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 551 § 554 § 561 § 562 § 573 § 1879 § 1880 § 1970 § 2991 § 2993
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 104
- o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, 297/2016 Sb. — § 5 § 6
Plný text
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale hlášený Adresa žalovaného o 21 019 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 500 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V částce 6 519 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 019 Kč od 11. 2. 2024 do 14. 4. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 519 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 14 500 Kč od 15. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 478,08 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 019 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“) smlouvu o úvěru, která byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně, na nichž se žalovaný registroval a zvolil si parametry smlouvy. Žalobkyně doplnila, že její předchůdkyně nahlížela do veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI za účelem ověření platební schopnosti žalovaného. Nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro které by byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně uhradit. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 14 500 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 089,96 Kč a úrokem ve výši 429,04 Kč. Žalobkyně tvrdila, že ve lhůtě splatnosti žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, (dále jen „přechodný věřitel“) a z přechodného věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, na žalobkyni. Ani po postoupení pohledávky žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalobkyně tedy žalobou požaduje dlužnou částku v celkové výši 21 019 Kč a jako příslušenství pohledávky žádá úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 019 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.
3. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující měla žalovanému jako úvěrovanému poskytnout na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 14 500 Kč se splatností do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému, tj. do , datum, , kdy kromě jistiny úvěru měl žalovaný uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 349,48 Kč a úrok ve výši 429,04 Kč (se sazbou 36 % ročně). Celkem měl žalovaný uhradit 18 278,52 Kč. Při překročení doby splatnosti úvěru dne , datum, byla stanovena výše poplatku za poskytnutí úvěru 6 089,96 Kč. Písemné vyhotovení smlouvy předložené soudu obsahuje podpis předchůdkyně žalobkyně a na místě podpisu žalovaného je strojovým písmem uvedeno „potvrzuji, že jsem dokument přečetl a s jeho obsahem souhlasím. Na důkaz toho, podpis proveden , datum, 11:58:13 elektronickým kódem , číslo, “. V hlavičce smlouvy byl žalovaný identifikován svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, průkazem totožnosti a dále uvedl své telefonní číslo, email a číslo bankovního účtu. Nedílnou součástí smlouvy je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jenž obsahuje shrnutí všech smluvních podmínek poskytnutí úvěru. Podpis formuláře a souhlas s jeho obsahem ze strany žalovaného je proveden stejným způsobem jako u smlouvy.
4. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že z účtu předchůdkyně žalobkyně byly dne , datum, zaslány na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 14 500 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, bylo zjištěno, že majitelem a disponentem uvedeného bankovního účtu byl v období provedené transakce žalovaný.
5. Z dodatku ke smlouvě ze dne , datum, a formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít ke změně způsobu splacení úvěru, konkrétně ke stanovení nového data splatnosti úvěru, a to dne , datum, . Žalovaný měl uhradit celkovou částku ve výši 21 019 Kč (když byl povinen uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 089,96 Kč). Písemné vyhotovení tohoto dodatku předloženého soudu obsahuje podpis předchůdkyně žalobkyně, na místě podpisu žalovaného je strojovým písmem uvedeno, že žádost o prodloužení půjčky žalovaný vytvořil dne , datum, a odesláním platby na prodloužení a následující přijetí této platby předchůdkyní žalobkyně dne , datum, byl udělen souhlas žalovaného s těmito podmínkami.
6. Z listiny označené jako dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník se dohodly na postoupení pohledávek, jež jsou specifikované v příloze smlouvy. Součástí postupovaných pohledávek je i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , číslo, ve výši 21 019 Kč.
7. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Z výzvy ze dne 6. 4. 2025 bylo dále zjištěno, že žalovaný byl ze strany žalobkyně naposledy před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů. Přiložený podací lístek osvědčuje odeslání oznámení a výzvy žalovanému dne 6. 4. 2025.
8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne , datum, na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 14 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne , datum, dohodnuto právě s žalovaným. Na základě takového ujednání měla předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného poskytnout uvedené peněžní prostředky a žalovaný měl tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 3 349,48 Kč a úrokem ve výši 429,04 Kč nejpozději do , datum, . Mezi účastníky mělo být dne , datum, dále dohodnuto, že poskytnutý úvěr žalovaný vrátí spolu s poplatkem ve výši 6 089,96 Kč a úrokem ve stejné výši nejpozději do , datum, . Tato ujednání mezi stranami probíhala elektronicky na internetové stránce předchůdkyně žalobkyně, ze strany žalovaného měla být podepsána zadáním vygenerovaného kódu, příp. odesláním platby za prodloužení splatnosti úvěru. V nové lhůtě splatnosti předchůdkyně žalobkyně neevidovala žádnou platbu žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný písemně informován. Současně byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 6. 4. 2025 k úhradě dluhu ve smyslu poslední výzvy před podáním žaloby. Dle výzvy měl dluh uhradit do 3 dnů (výzva byla odeslána žalovanému téhož dne).
9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
10. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022 do, Anonymizováno, 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Tento zákon sám v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne , datum, , o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva (včetně dodatku) uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným elektronicky prostřednictvím webového rozhraní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu nepodepsal způsobem uvedeným výše.
13. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že předchůdkyně žalobkyně skutečně jednala s žalovaným (zejména pokud jde o provedenou bankovní transakci). Z písemného vyhotovení smlouvy a dodatku předložených soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které bylo řádně podepsáno pouze předchůdkyní žalobkyně. Údajný podpis smlouvy ze strany žalovaného zadáním vygenerovaného kódu (příp. prohlášením o zaslání příslušné platby) není způsobilý zajistit ochranu právního jednání před jeho případnou změnou tak, jak uvádí zákon č. 297/2016 Sb. S ohledem na tyto skutečnosti nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy a dodatku v okamžiku jejich „podepsání“ žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k jejich následné změně. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její předchůdkyně, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že její předchůdkyně v říjnu 2023 jednala s žalovaným, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (včetně dodatku) v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. Přestože ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru nespojuje s nedodržením písemné formy neplatnost smlouvy, soud má za to, že v tomto případě vůbec nebyla prokázána vůle žalovaného posuzovanou smlouvu o úvěru (ve znění jejího dodatku) uzavřít. Jedná se tedy o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.
14. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění (jako je i poplatek či úrok). Žalobkyně přesto prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14 500 Kč. Soud má za to, že se žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil, neboť předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má tedy žalobkyně (na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupena) právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok žalobkyně nerozporoval, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni již uhradil (příp. že by nárok žalobkyně zanikl jinak), soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou neuhrazenou jistinu ve výši 14 500 Kč s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním svého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala. K tomu došlo výzvou k zaplacení ze dne 6. 4. 2025. Výzva byla odeslána téhož dne a s přihlédnutím k fikci doručení dle ustanovení § 573 o. z. mohla být doručena nejdříve dne 9. 4. 2025. Dle výzvy měl žalovaný dluh uhradit do 3 dnů, v této lhůtě však nic neuhradil a následujícím dnem se dostal do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 14 500 Kč až od 15. 4. 2025 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby přiznanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
15. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu z výše uvedených důvodů ve zbývajícím rozsahu zamítnul.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 26 276,77 Kč (zaplacení částky 21 019 Kč a úroku z prodlení soudem kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 5 257,77 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 15 405,75 Kč (v jistině ve výši 14 500 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 905,75 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 59 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného v rozsahu 41 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 18 % jí vzniklých nákladů řízení.
17. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za celkem tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3 × 400 Kč, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 21 019 Kč a sazba odměny za úkon byla určena podle § 14b odst. 1 bod 2 AT. Dále by žalobkyni v souladu s § 14b odst. 6 písm. a) AT náležela náhrada hotových výdajů v paušální výši 3 × 100 Kč, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 315 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 841 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 656 Kč.
18. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (18 %) ve výši 478,08 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.