18 C 274/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 38 191,99 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 38 191,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 486,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 324,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 790,62 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 287,65 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 38 191,99 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, .) dne 27. 6. 2019 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, jejichž převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokem kapitalizovaným za celou dobu trvání smlouvy na částku 2 888 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy (dále též „poplatek za poskytnutí úvěru“) ve výši 14 700 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu (dále též „poplatek za administrativní činnost“) ve výši 2 788 Kč a poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště (dále též „poplatek za hotovostní inkaso splátek“) ve výši 5 400 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč s poslední splátkou splatnou dne 27. 8. 2020. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, dnem 28. 8. 2020 se tedy dostal do prodlení. Poslední platbu provedl dne 21. 5. 2021 ve výši 1 000 Kč. Ode dne 28. 8. 2020 se neuhrazená jistina úvěru úročila sazbou ve výši 15 % ročně, předchůdkyně žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a smluvní pokutu. Pohledávku za žalovaným předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 s účinností ke dni 28. 4. 2023. O postoupení byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně tedy žalobou uplatňuje neuhrazenou jistinu ve výši 12 287,65 Kč, úrok za sjednanou dobu trvání úvěru v neuhrazené výši 502,97 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v neuhrazené výši 5 717,01 Kč, poplatek za administrativní činnost v neuhrazené výši 1 084,23 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek v neuhrazené výši 2 100,13 Kč, smluvní pokutu ve výši 16 500 Kč, úrok ve výši 5 324,02 Kč (kapitalizovaný z dlužné jistiny za období od 28. 8. 2020 do 1. 4. 2023), zákonný úrok z prodlení ve výši 3 486,46 Kč (kapitalizovaný z dlužné jistiny od 1. 4. 2023) a dále úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 2. 4. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 790,62 Kč (sestávající z dlužné jistiny úvěru a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 502,97 Kč) od 2. 4. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěru a tyto údaje ověřila oproti předložené pracovní smlouvě a výplatním páskám. Předchůdkyně žalobkyně vycházela zejména z toho, že žalovaný svým podpisem žádosti stvrdil, že poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl pouze v přítomnosti žalobkyně.

4. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2019 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Podpis této listiny osvědčuje, že dohodnuté prostředky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti právě oproti podpisu. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 2 888 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 788 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč. Žalovaný tedy byl povinen uhradit celkem 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč s první splátkou splatnou do měsíce od podpisu smlouvy. Současně byla ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 15 % p.a. a smluvní pokuta v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky ve výši 1 % z dlužné částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení, za každý den prodlení, přičemž za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze žalovanému uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek.

5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný prováděl úhrady nepravidelně, poslední platba je ze dne 21. 5. 2021. Celkem zaplatil 34 084 Kč.

6. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 a seznamu postupovaných pohledávek, jež je přílohou smlouvy, bylo zjištěno, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo ujednáno postoupení mimo jiné pohledávky za žalovaným vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 21 691,99 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a změně věřitele. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu.

7. Z výzvy k plnění ze dne 25. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky v celkové výši 47 928,35 Kč nejpozději do 9. 8. 2023. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla odeslána žalovanému prostřednictvím České pošty dne 25. 7. 2023.

8. Z žádosti o úvěr ze dne 27. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který by mohl splácet ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Z uvedených údajů o poměrech žalovaného bylo zjištěno, že v době žádosti o úvěr byl ženatý, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo střední, neměl žádnou vyživovací povinnost, bydlel v nájmu a měl příjem ze zaměstnání (sjednaného na dobu určitou do 31. 12. 2019). V žádosti je formulářově uvedeno, že žalovaný prohlásil, že v době žádosti o úvěr nejednal o skončení pracovního poměru a není ve výpovědní době. Příjem žalovaného ze zaměstnání činil 23 937 Kč a byl to jediný jeho příjem. Oproti tomu měsíční výdaje žalovaného představovaly náklady na bydlení včetně energií ve výši 4 000 Kč a osobní výdaje (včetně dopravy a stravného) ve výši 5 970 Kč. Jako použitelný měsíční příjem byla uvažována částka 13 967 Kč, která byla předchůdkyní žalobkyně vyhodnocena jako dostatečná pro splácení úvěru. Z žádosti dále vyplývá, že zaměstnání žalovaného bylo ověřeno (bez uvedení, zda předchůdkyně žalobkyně kontaktovala přímo zaměstnavatele, či jinak), dále bylo zaškrtnuto, že byly předloženy pracovní smlouva a výplatní pásky, z nichž se ověřil příjem žalovaného. Dále byla ověřována totožnost žalovaného oproti předloženému občanskému a řidičskému průkazu.

9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu dne 27. 6. 2019, na základě které byly žalovanému v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný měl tyto prostředky vrátit společně s úrokem a sjednanými poplatky, celkem měl zaplatit 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách nejpozději do 27. 8. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil 21. 5. 2021 a celkem uhradil pouze 34 084 Kč. Předchůdkyně žalobkyně proto požadovala také smluvní pokutu a úrok ve sjednané procentní výši. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 11. 5. 2023. Postoupena byla pohledávka ve výši 21 691,99 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Naposledy před podáním žaloby byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 25. 7. 2023 odeslanou téhož dne.

10. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr ženatý, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo střední, neměl žádnou vyživovací povinnost, bydlel v nájmu a měl příjem pouze ze zaměstnání ve výši 23 937 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného představovaly náklady na bydlení a energie ve výši 4 000 Kč a osobní výdaje (včetně dopravy a stravného) ve výši 5 970 Kč. Ve formuláři žádosti bylo z možností zaškrtnuto, že údaje uvedené žalovaným byly ověřeny oproti pracovní smlouvě, výplatním páskám, občanskému a řidičskému průkazu. Žalovaný podpisem formuláře potvrdil, že uvedené údaje jsou pravdivé.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověří, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018).

16. K postupu předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného v posuzovaném případě soud uvádí, že nepřípustně přenesla tuto povinnost na žalovaného (v rozporu se zákonem a ustálenou judikaturou). Vycházela primárně z tvrzení žalovaného s odkazem na to, že sám žalovaný si musel být vědom povinnosti uvádět pravdivé údaje a tuto skutečnost stvrdil podpisem formuláře. Předchůdkyně žalobkyně takto pochybyla zejména, pokud jde o výdajovou stránku žalovaného. V žádosti není zmínka o tom, že by byly ověřovány náklady na bydlení. Již z pouhé obecné znalosti poměrů muselo být předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že částka 4 000 Kč měsíčně není způsobilá pokrýt nájemné a náklady energií. Bylo možné pochybovat tedy již o samotném tvrzení žalovaného. Nadto soud uvádí, že pouhé zaškrtnutí políčka v žádosti o úvěr nelze bez dalšího považovat za potvrzení, že informace uváděné spotřebitelem byly skutečně ověřeny. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně předložil příslušné dokumenty, nicméně soudu takové dokumenty předloženy nebyly a soud nemůže libovolně dovodit, že předchůdkyně žalobkyně právě z takových listin při ověřování úvěruschopnosti skutečně vycházela. Pokud žalovaný před uzavřením smlouvy skutečně předložil dokumenty k ověření pravdivosti údajů, bylo v moci předchůdkyně žalobkyně přinejmenším pořídit kopie takových listin.

17. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti její předchůdkyně s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvní pokutě tak, jak vyplývají ze smlouvy.

18. Povinností žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) je tedy vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil celkem 34 084 Kč. Tuto částečnou úhradu však nelze z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy započíst způsobem uplatňovaným žalobkyní, tj. částečně na jistinu a na poplatky, nýbrž pouze na jistinu úvěru. Z toho důvodu žalovaný touto částečnou úhradou v souladu s § 1908 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), splnil svoji povinnost vrátit jistinu úvěru v plném rozsahu, a to ještě před podáním žaloby. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu zamítnutí žaloby v celém rozsahu byl žalovaný ve věci zcela úspěšný. Vůči žalobkyni by mu tak náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaný byl v řízení nečinný a žádné náklady mu nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.