18 C 289/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní titul Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 765,70 Kč a v úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 28. 11. 2019 do 17. 7. 2020 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 684 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1. [příjmení] žalobou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, [právnická osoba] (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] dále dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na částku 6 000 Kč, kterou měl žalovaný zaplatit nejpozději do [datum]. Žalovaný ovšem svou povinnost zcela nesplnil a ničeho na svůj závazek neuhradil. Původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, zaplacení smluvních úroků a nákladů na vymožení pohledávky. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn předžalobní výzvou ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem.

3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. V dokumentu nepodepsaném žalovaným a nazvaném„ Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum] je původní věřitel označen jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, pohlavím, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 6 000 Kč s datem splatnosti dne [datum]. Poplatek za poskytnutí úvěru měl činit 0 Kč a výše zápůjční úrokové sazby měla činit 0,20 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru si měly strany ujednat, že žalovaný je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené výše závazku za každý den prodlení až do úplného zaplacení všech dluhů. Dále si strany sjednaly, že v případě prodlení klienta se splácením dluhu, může věřitel zaslat výzvu k plnění, za což může být žalovanému účtováno až 500 Kč za týden. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalovaného na webových stránkách původního věřitele a poskytnutí požadovaných údajů, zaškrtnutím příslušného políčka a zadáním zaslaného SMS kódu. Z rámcové smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že tato smlouva upravuje obecné podmínky poskytování úvěrů původním věřitelem, práva a povinnosti. Dne [datum] byla na účet žalovaného připsána z účtu původního věřitele platba 6 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámil dopisem ze dne [datum], v němž žalovaného rovněž vyzvala k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu.

4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi žalovaným a původním věřitelem v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 /93/). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského prof žalované na internetových stránkách původního věřitele, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že původní věřitel s žalovaným skutečně jednal. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětných smluv o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění těchto smluv v okamžiku jejich podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutém soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v lednu 2018 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smluv o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tyto smlouvy byly uzavřeny v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětných smluv nebyla prokázána vůle žalovaného tyto smlouvy uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětných smluv o spotřebitelském úvěru mezi původním věřitelem a žalovanou v podobě předložené soudu.

5. Žalobkyně však soudu prokázala, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a že svůj nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupil na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či původnímu věřiteli vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive původním věřitelem, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť původní věřitel mu plnil bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení ze dne [datum] s lhůtou splatnosti do [datum]. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne [datum], a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 6 000 Kč až od [datum] do zaplacení. Soud tak zamítl žalobu ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 765,70 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum]. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 7 419,61 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 6 328,35 Kč, tj. z 85,29 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 1 091,26 Kč tj. ze 14,71 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 70,58 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 70,58 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 400 Kč (za 2 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby) a dále 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 a ů 14b odst. 1 bodu 1. AT. Soud aplikoval § 14b AT, neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn 4 C 296/2020, 12 C 286/2020, 8 C 137/2020 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž [titul] v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupkyni žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 AT ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 168 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy 1 368 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část celkové výše náhrady tj. 684 Kč (70,58 % z celkové náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.