18 C 291/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 46 848,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 848,34 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 987,80 Kč od 16. 4. 2023 do 22. 4. 2024, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 383,46 Kč od 4. 9. 2023 do 22. 4. 2024, s úrokem 15 % ročně z částky 44 999,90 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 999,90 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 052 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 46 848,34 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 11. 4. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru č. číslo smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému možnost opakovaného čerpání peněžních prostředků až do výše úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 21. 6. 2016 došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 45 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal zaplatit úrok sjednaný ve výši 16,90 % p.a. a poplatky dle platného Ceníku. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími interními strategiemi. Žalobkyně také kontrolovala informace v interních a externích databázích (zejména bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi právnická osoba) a porovnávala příjmy a výdaje žalovaného s historickými daty právnická osoba. Žalobkyně nezjistila žádné skutečnosti, které by bránily v poskytnutí úvěru žalovanému. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového rámce, tj. ve výši 1 000 Kč vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas a dostal se do prodlení. Žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně, žalobkyně proto přistoupila k okamžitému zesplatnění celého neuhrazeného úvěru s účinností ke dni 3. 9. 2023, neboť žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván také předžalobní upomínkou, svůj dluh však neuhradil. Žalobkyně proto touto žalobou uplatňuje na neuhrazené jistině úvěru částku 44 999,90 Kč a na poplatcích částku 1 848,44 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně žádá smluvní úrok ve výši 6 987,80 Kč (tj. úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 44 999,90 Kč od 16. 4. 2023 do 22. 4. 2024), úrok z prodlení ve výši 4 383,46 Kč (tj. úrok z prodlení vypočtený z částky 44 999,90 Kč od 4. 9. 2023 do 22. 4. 2024), smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 44 999,90 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 999,90 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že skutkový stav věci bylo možné v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zjistit jen na základě listinných důkazů předložených účastníky a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, resp. soud takový souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, když se účastníci k výzvě soudu nevyjádřili, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru soud zjistil, že je datovaná ke dni 11. 4. 2016 a jako smluvní strany jsou uvedeni žalobkyně (jako úvěrující) a žalovaný (jako klient). Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, trvalým bydlištěm a telefonním číslem. Smlouva obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému na jeho úvěrový účet č. č. účtu úvěr do celkové výše úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Poskytnutý úvěr měl žalovaný splácet povinnými pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 000 Kč vždy v 20. den každého kalendářního měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude tato smlouva uzavřena. Žalovaný měl zaplatit celkovou částku ve výši 21 928 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok s roční úrokovou sazbou ve výši 16,90 %. Dle čl. 4.2 smlouvy měl žalovaný povinnost v souvislosti s úvěrem platit především cenu za správu splátkového účtu a cenu za zřízení a provádění inkasa a dále cenu za využití účtu k čerpání úvěru, jež ke dni uzavření smlouvy činí 50 Kč za každé čerpání úvěru a je splatná nejpozději v den bezprostředně následující po dni každého příslušného čerpání úvěru. Z čl. 7.1 a 7.2 smlouvy bylo dále zjištěno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou více než dvou splátek má žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba a Ceník pro soukromou klientelu.

4. Z Dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru soud zjistil, že je datovaný ke dni 21. 6. 2016 a žalovaný a žalobkyně jím upravili smluvní ujednání ve smlouvě o revolvingovém úvěru. Mezi stranami bylo ujednáno, že výše úvěrového limitu je nově 45 000 Kč ode dne účinnosti tohoto dodatku. Nová výše pravidelné měsíční splátky se určuje na částku 2 250 Kč. Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 49 212 Kč.

5. Z listiny označené jako nezávazná žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 11. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru formou čerpání úvěrového limitu do výše 20 000 Kč. Z žádosti vyplývá, že žalovaný byl v době jejího podání svobodný, žil u rodičů, neměl žádnou vyživovací povinnost, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní a měl příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele právnická osoba ve výši částka měsíčně. Mezi měsíční výdaje domácnosti žalovaného nebyly uvažovány žádné platby a žádné splátky úvěrů.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 21. 6. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru formou čerpání úvěrového limitu do výše 45 000 Kč. Z žádosti vyplývá, že žalovaný byl v době jejího podání svobodný, žil v nájmu, neměl žádnou vyživovací povinnost, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo střední odborné a měl příjem ze zaměstnání u stejného zaměstnavatele ve výši částka měsíčně. Mezi měsíční výdaje domácnosti žalovaného nebyly uvažovány žádné platby a žádné splátky úvěrů.

7. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu a transakční historie (dokument označený jako Podklady pre súdne konanie) soud zjistil, že žalovanému bylo umožněno začít čerpat úvěrový limit ve výši 20 000 Kč dne 11. 4. 2016. Tento úvěr žalovaný jednorázově vyčerpal ještě téhož dne. Dále žalovaný vyčerpal úvěr v rámci navýšeného úvěrového limitu ve výši 25 000 Kč dne 21. 6. 2016. Žalovaný čerpal úvěr opakovaně, splátky úvěru však nehradil řádně a včas. Z transakční historie pak dále vyplývá, že na jistině úvěru žalobkyně eviduje dlužnou částku ve výši 44 999,90 Kč a na poplatcích částku 1 848,44 Kč.

8. Z výzvy ze dne 2. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn, že k uvedenému dni má na úvěru dluh po splatnosti. Současně byl vyzván k jeho úhradě nejpozději do 3. 9. 2023 a upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru.

9. Z dopisu ze dne 3. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o okamžitém zesplatnění celého neuhrazeného úvěru s účinností právě ke dni 3. 9. 2023, a to z důvodu neuhrazení dluhu. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 49 558 Kč (včetně příslušenství). Poštovní podací arch osvědčuje odeslání dopisu o zesplatnění žalovanému dne 7. 9. 2023.

10. Z výzvy k úhradě ze dne 24. 4. 2024 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno předání pohledávky k vymáhání advokátní kanceláři v zastoupení žalobkyně a současně byl naposledy před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě 5 dnů od odeslání výzvy. Poštovní podací arch osvědčuje odeslání výzvy žalovanému dne 24. 4. 2024.

11. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že obsahuje vyhodnocení údajů o poměrech žalovaného pro účely řádného splácení úvěru. Žalobkyně primárně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 21. 6. 2016. Žalovaný v žádosti uvedl svůj příjem ve výši částka měsíčně. Žalobkyně tuto informaci ověřila oproti výpisům z účtu, kdy tato částka měla odpovídat průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně dále zjistila z insolvenčního rejstříku, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr v aktivním insolvenčním řízení. Žalobkyně z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a z historie v interní evidenci klientů žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl evidovány žádné relevantní negativní informace. Žalobkyně dále pracovala s tím, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své měsíční výdaje částkou částka. Žalobkyně proto vycházela z interních informací za použití statistických modelů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a měsíční výdaje žalovaného stanovila částkou částka. Pokud jde o tvrzení žalovaného v žádosti, že neměl žádné splátky jiných úvěrů, žalobkyně dotazem do CBCB zjistila, že žalovaný měl v době žádosti sjednaný kontokorent s limitem 10 000 Kč s orientační splátkou 833 Kč, revolvingový úvěr s limitem 20 000 Kč s orientační splátkou 1 000 Kč a zřízenou kreditní kartu poskytnutou společností odlišnou od žalobkyně s limitem 39 000 Kč s orientační splátkou 1 950 Kč. Žalobkyně dále brala v úvahu, že splátka nového úvěru činila 2 250 Kč, nové splátkové zatížení žalovaného tedy činilo 5 033 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovaného mu zbylo měsíčně částka k pokrytí životních nákladů (příjem žalovaného byl tedy shledán jako dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů).

12. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období leden – červen 2016 soud zjistil, že měsíční příjem žalovaného činil skutečně částka čistého. Žalovaný využíval možnosti sjednaného kontokorentu do výše 10 000 Kč, přesto konečný zůstatek finančního prostředků na účtu se pohybovaly v kladných číslech (v měsíci červen 2016 činil disponibilní zůstatek na účtu částka, tj. včetně kontokorentu).

13. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci se spolu dne 11. 4. 2016 dohodli, že žalovanému bude poskytnuta možnost opakovaného čerpání peněžní prostředky z úvěrového účtu až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Dodatkem této dohody ze dne 21. 6. 2016 si strany ujednaly novou výši úvěrového limitu na částku 45 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky dne 11. 4. 2016, resp. 21. 6. 2016, kdy žalovaný ihned peněžní prostředky ve stanovené výši vyčerpal. Žalovaný byl povinen vyčerpané prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 16,90 % p.a. a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového rámce, tj. ve výši 1 000 Kč, po navýšení úvěrového limitu ve výši 2 250 Kč, počínaje dnem 20. 5. 2016. Žalovaný měl uhradit celkem částku 21 928 Kč, resp. 49 212 Kč a další peněžní prostředky mohl čerpat po uhrazení již vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, na jistině úvěru mu zůstal dluh ve výši 44 999,90 Kč a na poplatcích 1 848,44 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu a upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění celého neuhrazeného úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více než dvou splátek, žalobkyně přistoupila v souladu se smluvním ujednáním k okamžitého zesplatnění celého úvěru s účinností ke dni 3. 9. 2023. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 9. 2023 odeslaným dne 7. 9. 2023. Žalovaný však na zesplatněný úvěr ničeho neuhradil, výzvou ze dne 24. 4. 2024 byl proto vyzván k úhradě dluhu naposledy před podáním žaloby. K úhradě byla žalovanému poskytnuta lhůta 5 dnů od odeslání výzvy (výzva byla odeslaná žalovanému dne 24. 4. 2024).

14. Pokud jde o otázku ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím zjištěním. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného, přičemž vycházela primárně z údajů uváděných žalovaným v žádosti o úvěr, ale činila i vlastní kroky ke zjištění finanční situace žalovaného. Žalovaný podával dvě žádosti o úvěr, žalobkyně hodnotila pouze údaje uváděné žalovaným v rámci druhé žádosti před navýšením úvěrového limitu. Žalobkyně vycházela z tvrzeného příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši částka měsíčně a z tvrzení, že neměl žádné výdaje ani splátky. Pokud jde o příjmy, tyto žalobkyně měla za potvrzené oproti výpisům z účtu žalovaného. V případě výdajů žalobkyně přistoupila k vyhodnocení interních informací o žalovaném za užití statistických modelů a životních nákladů a určila měsíční výdaje žalovaného na částku částka. Z interních databází poté žalobkyně zjistila i další úvěrové zatížení žalovaného, a sice kontokorent s limitem 10 000 Kč, revolvingový úvěr s limitem 20 000 Kč a kreditní kartu u jiné společnosti s limitem 39 000 Kč. Žalobkyně uvažovala nové dluhové zatížení žalovaného ve výši 5 033 Kč měsíčně a zjistila použitelný měsíční příjem žalovaného ve výši částka. Tento příjem žalobkyně považovala za dostačující.

15. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tj. účinném v období od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

16. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Žalobkyně byla povinna postupovat podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, současně měla s přihlédnutím k § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost prokázat soudu splnění této povinnosti. Žalobkyně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dokládala vyplněnými žádostmi žalovaného o úvěr a dále vyhodnocením celého postupu ověření úvěruschopnosti žalovaného s doložením výpisů z jeho osobního účtu. Žalobkyně uvedla podrobný postup, jak získávala informace o poměrech žalovaného a jak tyto informace vyhodnocovala. Žalobkyně sice primárně vycházela z údajů uváděných žalovaným, ale s tímto se nespokojila a sama prováděla podrobné zjištění zejména finančních poměrů žalovaného a jeho dluhové zatížení. Tento postup žalobkyně soud hodnotí kladně. Žalobkyně tvrdila (a soudu také doložila), že žalovaným tvrzené údaje ověřovala oproti výpisů z jeho osobního účtu. Tento listinný důkaz soud považuje za dostačující k prokázání skutečných poměrů žalovaného, neboť výpisy z účtu jsou způsobilé poukázat na příjmy i výdaje žalovaného (na jejich charakter i četnost) a na komplexní hospodaření žalovaného s financemi. Žalobkyně právě těmito výpisy z účtu prokázala, že žalovaný měl dostatečné finanční prostředky pro řádné pravidelné splácení vyčerpaného úvěru, a to i v případě první žádosti o úvěr z dubna 2014, kterou do hodnocení kredibility žalovaného opomenula zahrnout (neboť z postupu hodnocení klienta vyplývá pouze hodnocení žádosti z června 2016). Soud tedy uzavírá, že žalobkyně splnila svoji povinnost s odbornou péčí ověřit schopnost žalovaného bez důvodných pochybností plnit svoji povinnost a poskytnutý úvěr řádně splácet, a předmětnou smlouvu lze dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru a contrario považovat za platnou.

19. Soud má tedy za to, že žalovanému ve splácení úvěru nebránily žádné objektivní překážky. Přesto žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnil, když nehradil řádně a včas sjednané měsíční splátky a poskytnutý úvěr nesplatil, resp. na něj provedl jen částečnou úhradu. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nerozporoval, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužnou částku již uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku ve 46 848,34 Kč společně s příslušenstvím tak, jak bylo uplatněno žalobou, přičemž úrok z prodlení žalobkyni náleží v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby přiznanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění svého práva. Tyto náklady představuje podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 500 Kč, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 a § 14b bod 3 AT. Dále žalobkyni náleží v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) AT třikrát režijní paušál po 100 Kč jako náhrada hotových výdajů, z uvedených částek v souladu s § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 874 Kč. Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 4 052 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.