18 C 30/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14 395 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 500 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 1 895 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 395 Kč od 11. 10. 2016 do 19. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 895 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 675,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 14 395 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 26. 9. 2016 se společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 12 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr do 10. 10. 2016 Smlouva byla uzavřena elektronicky po registraci žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, e-mailovém ověření kontaktu uvedeného žalovaným, odsouhlasení návrhu smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru žalovaným, podání elektronické žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a odsouhlasení textu smlouvy v prostředí uživatelského účtu žalovaného. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek za čerpání ve výši 1 895 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr převodem na účet č. [bankovní účet], avšak žalovaný jej nesplatil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně dne 3. 3. 2021. Dopisem ze dne 13. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem.

3. Z dokumentu nazvaného„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) je v této listině označena jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, datem narození, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailovou adresou, číslem bankovního účtu [bankovní účet] a číslem zákazníka. V uvedeném dokumentu se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 500 Kč. Úvěr měl být vyplacen na účet žalovaného a dále se měl zavázat splatit tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 895 Kč do 10. 10. 2016 Smlouva nebyla žalovaným podepsána. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru.

4. Z potvrzení o odeslání finančních prostředků vystaveném právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že částka úvěru měla být odeslána dne 26. 9. 2016. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 a její přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021 a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 32 969,50 Kč do tří dnů. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, čímž dokládá, že při sjednání smlouvy bylo jednáno se žalovaným.

5. Ze zprávy banky [právnická osoba] soud zjistil, že vlastníkem a disponentem účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný a dalším disponentem byla [jméno] [příjmení]. Z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že dne 26. 9. 2016 byla připsána částka 12 500 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně měl uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 12 500 Kč, a to převodem na jeho účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně poplatku za poskytnutí. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným převedena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní klientského účtu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

12. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 500 Kč. Žalovaný nic na tuto částku neuhradil. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť ta mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalobkyně prokázala, že předmětná pohledávka byla na ni platně postoupena. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 12 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 13. 4. 2021 s lhůtou splatnosti do 3 dnů. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve 16. 4. 2021 (za použití domněnky dojití podle § 573 občanského zákoníku) a lhůta k plnění mu tak uplynula dne 19. 4. 2021 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 12 500 Kč až od 20. 4. 2021 do zaplacení. Soud tak zamítl žalobu ohledně částky 1 895 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 395 Kč za období od 11. 10. 2016 do 19. 4. 2021, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 895 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 20 776,32Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 13 486,95 Kč, tj. z 65 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky tj. ze 35 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 30 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 30 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzva). Soud aplikoval § 14b AT, neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 21 C 379/2021, 24 C 338/2021, 24 C 334/2021 atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 AT ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 252 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy 2 252 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 675,60 Kč (30 % z celku). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.