18 C 30/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale hlášený Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno o 11 133 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 100 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 1 983 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 083 Kč od 24. 11. 2019 do 14. 8. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 983 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, co do částky 3 050 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 11 133 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 24. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, téhož dne peněžní prostředky ve výši 6 100 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 983 Kč nejpozději do 23. 11. 2019. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena registrací žalovaného na internetových stránkách žalobkyně, kde žalovaný vyplnil formulář žádost o poskytnutí zápůjčky, uvedl svou emailovou adresu a telefonní číslo. Současně provedl ověřovací platbu ze svého účtu na účet žalobkyně za účelem ověření totožnosti. Následně odsouhlasil znění smlouvy o zápůjčce a znění všeobecných obchodních podmínek, a to elektronickým podpisem – pin kódem zaslaným žalobkyní na telefonní číslo uvedené žalovaným. Smlouva o zápůjčce pak byla žalovanému odeslána na jeho emailovou adresu. Žalobkyně doplnila, že před poskytnutím zápůjčky řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ve lhůtě splatnosti ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalobkyně požadovala po žalovaném také úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pouze ve výši 3 050 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně tedy žalobou uplatňuje neuhrazenou jistinu zápůjčky ve výši 6 100 Kč, neuhrazený poplatek ve výši 1 983 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 050 Kč. K tomu žádá zákonný úrok z prodlení z částky 8 083 Kč od 24. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně je označena jako věřitel a žalovaný jako klient a je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, adresou trvalého bydliště a e-mailovou adresou. Listina obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 6 100 Kč na účet č. , č. účtu, a závazek žalovaného tuto částku uhradit do 23. 11. 2019 spolu s poplatkem ve výši 1 983 Kč. Dále z listiny vyplývá povinnost žalovaného v případě prodlení se splacením zápůjčky zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, kdy jsou mimo jiné stanoveny náklady za písemnou upomínku ve výši 500 Kč při maximálním počtu pěti výzev. Dokument je opatřen podpisy jednatelů žalobkyně, podpis smlouvy žalovaným je představován pin kódem 7693 ze dne 24. 10. 2019. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, které jsou žalovaným podepsány stejným způsobem.

4. Z výpisu z běžného účtu vedeného společností , právnická osoba, soud zjistil, že z účtu č. , č. účtu, byla na účel č. , č. účtu, dne 22. 10. 2019 provedena platba ve výši 1 Kč. Z účtu č. , č. účtu, pak byla dne 24. 10. 2019 na účet č. , č. účtu, provedena platba ve výši 6 100 Kč. Ze zprávy společnosti , jméno FO, a.s. bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

5. Z upomínek ze dne 30. 11. 2019 a 7. 12. 2019 a opakovaných výzev k úhradě ze dne 14. 12. 2019, 23. 12. 2019 a 7. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný ve lhůtě splatnosti zápůjčku včetně poplatku neuhradil a byl vyzýván k úhradě dlužné částky. Současně byl upozorněn, že z důvodu prodlení je povinen hradit také smluvní pokutu, úrok z prodlení a náklady spojené s odesláním upomínek, když za každou upomínku je povinen uhradit 500 Kč.

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů (podací lístek osvědčuje odeslání výzvy žalovanému téhož dne). Žalovaný byl současně upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu.

7. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poskytla dne 24. 10. 2019 na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 6 100 Kč. Žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne 24. 10. 2019 dohodnuto právě s žalovaným. Na základě takového ujednání měla žalobkyně na účet žalovaného poskytnout peněžní prostředky ve výši 6 100 Kč a žalovaný měl tyto prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 983 Kč nejpozději do 23. 11. 2019. Takové ujednání probíhalo elektronicky na internetové stránce žalobkyně, kdy dohodu měl žalovaný podepsat elektronicky (písemná podoba smlouvy o zápůjčce předložená soudu obsahuje podpis žalovaného ve formě zadaného pin kódu). Vzhledem k tomu, že ve lhůtě splatnosti žalovaný poskytnuté prostředky spolu s poplatkem neuhradil, žalobkyně jej opakovaně vyzývala písemnými upomínkami, jimiž současně žádala smluvní pokutu, náklady spojeném s vymáháním pohledávky a úrok z prodlení. Žalovaný na svůj dluh nic neuhradil. Žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 8. 8. 2023 (odeslanou žalovanému téhož dne), dle které měl dluh uhradit do 3 dnů.

8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

10. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tento zákon sám v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 uvedeného zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu nepodepsal způsobem uvedeným výše. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že žalobkyně skutečně jednala s žalovaným (zejména pokud jde o provedení bankovní transakce). Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které nebylo žalovaným podepsáno zákonem požadovaným způsobem. Údajný podpis smlouvy žalovaným byl proveden formou zadání pin kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovaným. Tento způsob však není způsobilý zaručit, že pin kód do systému žalobkyně zadal opravdu žalovaný.

11. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla odeslána na emailovou adresu žalovaného, kdy email lze považovat za trvalý nosič dat. S tím se soud neztotožňuje. Jak vyplývá z Důvodové zprávy k zákonu 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k § 3 odst. 2 písm. k), [cit.24.4.2024], dostupné z: beck-online), pro účely definice trvalého nosiče dat je nutné sledovat eurokonformní výklad evropského práva. Takový výklad poskytnul rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 1. 2010 ve věci E-4/09 Inconsult Anstalt a Orgán pro dohled nad finančním trhem (Finanzmarktaufsicht), který judikoval, že internetová stránka je trvalým nosičem (tzv. trvalé médium), pokud umožňuje zákazníkovi ukládat informace způsobem vhodným pro jejich pozdější využití po dobu odpovídající účelu těchto informací. Internetová stránka může být označena za trvalé médium, pokud umožní reprodukci uložených informací v nezměněném stavu (informace musí být uložena tak, aby ji zprostředkovatel nemohl jednostranně změnit). Za trvalý nosič dat nemůže být považováno řešení, které neumožňuje spotřebiteli ověřit, zda informace v něm obsažené nebyly změněny. S ohledem na uvedené soud uvádí, že emailová adresa nesplňuje uvedenou charakteristiku, ačkoliv je běžným prostředkem komunikace.

12. S ohledem na výše uvedené, kdy smlouva nebyla žalovaným podepsána požadovaným způsobem a nebyla žalovanému poskytnuta na trvalém nosiči dat, nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu. Tzn. nelze mít za prokázané, že nedošlo k následné změně smlouvy. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že v říjnu 2019 jednala s žalovaným, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě nebo poskytnuta na trvalém nosiči dat. V takovém případě je nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít posuzovanou smlouvu o úvěru. Jedná se tak o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

13. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění (včetně poplatku, smluvní pokuty či nákladů spojených s uplatněním pohledávky). Žalobkyně přesto prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 6 100 Kč. Soud má za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má tedy žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok žalobkyně nijak nerozporoval, ani netvrdil a neprokázal, že by žalobou uplatňovanou dlužnou částku již uhradil, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 6 100 Kč s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala. K tomu došlo předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2023. Výzva byla odeslána téhož dne a s přihlédnutím k fikci doručení dle ustanovení § 573 o. z. mohla být doručena nejdříve dne 11. 8. 2023. Žalovaný byl povinen dle předžalobní výzvy dlužnou částku uhradit do tří dnů, tj. do 14. 8. 2023. V této lhůtě však nic neuhradil a následujícím dnem se dostal do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 6 100 Kč až od 15. 8. 2023 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby přiznanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítnul, tj. v rozsahu poplatku a odpovídajícího příslušenství, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 17 178,44 Kč (zaplacení jistiny ve výši 6 100 Kč, poplatku ve výši 1 983 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 050 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 545,44 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 6 502,76 Kč (v jistině ve výši 6 100 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 402,76 Kč). Zatímco žalovaný byl úspěšný co do částky 10 675,67 Kč (poplatku ve výši 1 983 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 050 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení v celkové kapitalizované výši 3 142,67 Kč). Z toho je patrný převažující úspěch žalovaného, který tak má vůči žalobkyni nárok na poměrnou náhradu nákladů, jež mu v řízení vznikly. Soud však zohlednil, že žalovaný nebyl v řízení aktivní, neúčastnil se nařízeného jednání, a žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.