18 C 300/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 50 039 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 998 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 27,94 Kč od 11. 9. 2023 do 12. 9. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 998 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 16 041 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13,18 Kč od 11. 9. 2023 do 12. 9. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 041 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (správně – se žaloba zamítá).

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 216,10 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 50 039 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 24. 1. 2023 úvěrovou smlouvu na bezúčelový spotřebitelský úvěr, na základě které poskytla žalovanému dne 24. 1. 2023 částku 40 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 1 320 Kč, dále s poplatky za volitelné služby – 199 Kč za expres výplatu, 99 Kč za bezpečnou splátku, 49 Kč za SMS servis a dalšími náklady úvěru v podobě pevného úroku vrátit do 24 měsíců. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně po zadání ověřovacího SMS kódu a zaslání ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě jím uvedených skutečností včetně ověření jich v jí dostupných evidencích. Z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalobkyně odkázala na své obvyklé postupy. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost tzv. korunovým odkladem, kdy postačuje uhradit 1 Kč, což učinil ve dnech 24. 2. 2023 a 26. 3. 2023, za což mu žalobkyně naúčtovala poplatek á 2 760 Kč. Žalovaný uhradil celkem 6 002 Kč v období od 24. 2. 2023 do 13. 7. 2023. Jinak ničeho. , právnická osoba, s ujednáními stran byla žalovanému naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 1 500 Kč a účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 030 Kč. Žalobkyně po žalovaném tedy požaduje uhradit 50 039 Kč sestávající z 39 518 Kč představující neuhrazenou jistinu, 1 320 Kč představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru, 199 Kč představující neuhrazený poplatek za expres výplatu, 396 Kč představující neuhrazený poplatek za bezpečnou splátku, 196 Kč představující neuhrazené poplatky za SMS servis, 5 880 Kč představující kapitalizovaný úrok, 1 030 Kč představující účelně vynaložené náklady a 1 500 Kč představující smluvní pokuty. Dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 41,12 Kč od 11. do 12. 9. 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 50 039 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, kde byl na možnost podání žaloby k soudu výslovně upozorněn.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem (dále jen „o.s.ř.“).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z listiny označené „Úvěrová smlouva ID žádosti , Anonymizováno, – ID klienta , Anonymizováno, “ ze dne 24. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému zde identifikovanému jménem, příjmením, rodným číslem, ID klienta, adresou trvalého pobytu i adresou pro doručování, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu a e-mailovou adresou poskytnout finanční prostředky ve výši 40 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , hodnota, . Dle sdělení banky se jedná o běžný účet patřící žalovanému. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 320 Kč vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 1 667 Kč. Nedílnou součástí byly také informace týkající se zpracování osobních údajů, splátkový kalendář, sazebník i všeobecné obchodní podmínky zahrnující mj. ujednání ohledně nákladů úvěru. Ve formuláři pro standardní informace pak byly konkretizovány parametry úvěru.

5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že k žalovanému bylo zjištěno, že má dvě děti a jeho příjem ze zaměstnání činí 26 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti byl 25 000 Kč. Výdaje na splátky u jiných společností činily 6 000 Kč. Byla také provedena lustrace ISIR, NRKI a CRIBIS. Žalobkyně soudu předložila také vlastní metodiku posuzování úvěruschopnosti klientů.

6. Z kopie dokladu totožnosti soud zjistil, že žalobkyně disponuje fotokopií platného občanského průkazu na jméno žalovaného vydaného dne 28. ledna 2014.

7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně dne 24. 1. 2023 zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 40 000 Kč pod variabilním symbolem č. , hodnota, . Totožné informace byly zjištěny také z potvrzení o provedené platbě od společnosti , právnická osoba8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný ve dnech 24. 2. 2023 a 24. 3. 2023 uhradil po 1 Kč a dne 24. 4. 2023 částku 6 000 Kč. Jinak neuhradil ničeho.

9. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 29. 5. 2023 zaslané dle podacího archu dne 30. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 14 229 Kč do 30 dnů. Žalobkyně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru. Dne 17. 7. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu ze dne 14. 7. 2023 ke splacení celé půjčky ve výši 50 039 Kč, a to nejpozději do 14 dní od sepsání výzvy. Žalovaný byl upozorněn na možnost podání žaloby k soudu. Následně dne 14. 8. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění datována ke dni 11. 8. 2023.

10. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala dne 24. 1. 2023 částku 40 000 Kč na bankovní účet patřící žalovanému. Žalovaný vrátil žalobkyni finanční prostředky ve výši 6 002 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána opakovaně výzva k úhradě dlužné částky společně s upozorněním na možnost podání žaloby k soudu.

11. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

15. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil pouze 6 002 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by zbylé finanční prostředky žalobkyni uhradil či že by závazek zanikl jiným způsobem. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť ta mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému bylo plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

16. Pokud by snad výše uvedený závěr nebyl správný, je nutné na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením konstatovat, že na tvrzený závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému hodlala poskytnout úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nevystupoval jako podnikatel. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného a odkázala na řadu úkonů, které měla učinit, včetně podrobného popisu svých principů. K jednotlivým tvrzením však nenabídla žádný důkaz (tzn. nedoložila žádný výpis z jednotlivých databází, do nichž mělo být nahlíženo). Obdobně je tomu i u tvrzení žalovaného týkajících se jeho osobních, majetkových a jiných poměrů, kdy nebyly soudu předloženy žádné důkazy v podobě pracovní smlouvy, mzdových listů či výpisů z účtu. Žalobkyně se rovněž nezabývala výdajovou stránkou, kromě splácení jiných úvěrů. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto by bylo nutné případnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

17. Soud tedy s ohledem na výše uvedené (primárně tedy z titulu bezdůvodného obohacení) rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 33 998 Kč (po odečtení uhrazené částky 6 002 Kč) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o.z. v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou zaslanou dne 30. 5. 2023 s lhůtou splatnosti 30 dnů. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 2. 6. 2023 (podle § 573 o.z.) a lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 3. 7. 2023, kdy následující dne se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně požadovala úhradu zákonného úroku z prodlení až od 11. 9. 2023, a proto soud přiznal žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení od 11. 9. 2023 do 12. 9. 2023 ve výši 27,94 Kč a od 13. 9. 2023 do zaplacení. , právnická osoba, s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

18. Naproti tomu zamítl žalobu ohledně částky 16 041 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13,18 Kč od 11. 9. 2023 do 12. 9. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 041 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 53 432,04 Kč (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni), úspěšná však byla pouze co do částky 36 303,34 Kč, tj. z 68 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky z 32 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 36 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 002 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty 50 039 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva a podání žaloby) á 3 140 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a.t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, odst. 3 a 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,2 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 14 489,2 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 36 %, tj. částka 5 216,10 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod.

20. Výrok II. tohoto rozsudku je zároveň opravným usnesením ve smyslu § 164 o.s.ř., když výrok II. tohoto rozsudku byl při jednání soudu dne 22. 2. 2024 vyhlášen ve znění: „V částce 16 041 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13,18 Kč od 11. 9. 2023 do 12. 9. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 041 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“. Soud zněním výroku II. tohoto rozsudku zřejmou nesprávnost opravil a uvedl správné znění výroku: „V částce 16 041 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13,18 Kč od 11. 9. 2023 do 12. 9. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 041 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.“