18 C 307/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o 61 333,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 61 333,96 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 728,96 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 752,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 717,96 Kč od, Anonymizováno, 10. 8. 2024 do zaplacení, a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 57 717,96 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 26 291 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. České republice - Okresnímu soudu v , adresa, se právo na náhradu nákladů řízení, které platil stát, nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 61 333,96 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z informací získaných z bankovních i nebankovních registrů klientských informací a registru SOLUS. Dále prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, komplexně vyhodnotila finanční situaci žalovaného oproti předloženým dokladům a v porovnání se statistickými, demografickými a historickými daty. Žalobkyně doplnila, že v případě měsíčních výdajů žalovaného vycházela z žalovaným uvedené částky , částka, , která sestává z nákladů na bydlení ve výši , částka, , částky představující životní minimum ve výši , částka, a ostatních výdajů ve výši , částka, . Na základě takto důkladné analýzy žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 11,50 % p.a. z vyčerpané jistiny úvěru tak, že budou hrazeny měsíčně vždy 25. den kalendářního měsíce. Vyčerpanou jistinu úvěru se žalovaný zavázal splácet počínaje dnem , datum, ve 42 pravidelných měsíčních splátkách po 2 369 Kč splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Současně byl žalovaný povinen uhradit poplatky a další ceny za bankovní služby tak, jak bylo mezi stranami ujednáno v souladu se sazebníkem. Žalobkyně uvedla, že přestože byl žalovaný opakovaně upomínán k úhradě svého závazku, splátky nehradil řádně a včas, když uhradil pouze 14 pravidelných splátek. Z důvodu porušení smluvních podmínek žalobkyně požadovala okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž žalovaného písemně informovala. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě dlužné splátky neuhradil, žalobkyně zesplatnila celý neuhrazený úvěr ke dni 12. 6. 2024. V důsledku zesplatnění úvěru vznikla žalobkyni pohledávka, která ke dni 9. 8. 2024 (tj. ke dni vyhotovení posledního historického výpisu ke smlouvě) činí na neuhrazené jistině úvěru částku 57 717,96 Kč a na poplatcích úvěru částku 3 616 Kč. Kromě těchto neuhrazených částek žalobkyně požaduje jako příslušenství pohledávky úrok v kapitalizované výši 4 752,49 Kč, úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 728,96 Kč, úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 57 717,96 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 717,96 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný prostřednictvím ustanoveného opatrovníka pro řízení uvedl, že nárok uplatněný žalobkyní lze mít za oprávněný a řádně doložený.

3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že se jedná o ujednání mezi žalobkyní a žalovaným jako klientem na poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč. Žalobkyně se zavázala poskytnout tyto peněžní prostředky žalovanému jednorázově a žalovaný se zavázal je splatit ve 42 měsíčních splátkách po 2 369 Kč splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 11,50 % ročně nejpozději do , datum, (s poslední splátkou ve výši 2 359,42 Kč). Lhůta pro čerpání úvěru žalovaným byla stanovena do , datum, , předpokládaný podpis smlouvy byl stanoven na , datum, a první splátka byla stanovena na , datum, . Celkem měl žalovaný na úvěr uhradit 99 719,53 Kč. Žalovaný se současně zavázal hradit veškeré poplatky a ceny za bankovní služby uvedené ve Výňatku ze Sazebníku, a rovněž poplatky za sjednané pojištění schopnosti splácet. Smlouva není opatřena podpisy stran, je pouze opatřena informací, že smlouva je na obou stranách podepsána elektronicky. Nedílnou součástí smlouvy je Výňatek ze Sazebníku, dle kterého má žalovaný uhradit poplatek za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr jednorázově při uzavření smlouvy ve výši 490 Kč, poplatek za vedení běžného účtu ve výši 39 Kč měsíčně, poplatek za zaslání 1. upomínky ve výši 350 Kč a poplatek za pojištění ve výši 0,1 % měsíčně z poskytovaného úvěru. Součástí smlouvy jsou rovněž Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Sazebník KB a Prohlášení o zdravotním stavu za účelem přistoupení k volitelnému kolektivnímu pojištění. Z čl. 8 a 9 Úvěrových podmínek soud zjistil, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu je žalobkyně oprávněna mimo jiné požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru.

4. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou také Informace sdělené v rámci žádosti o úvěr, ze kterých soud ve spojení s Návrhem na poskytnutí úvěru zjistil následující. V době žádosti o úvěr byl žalovaný svobodný, žil v nájmu a jeho dosažené vzdělání bylo středoškolské s maturitou nebo vyšší odborné vzdělání. Byl zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši , částka, . Jeho pracovní poměr byl uzavřen na dobu od , datum, do , datum, . Žalovaný dále neměl žádnou vyživovací povinnost a mezi své měsíční výdaje uvedl náklady spojené s bydlením ve výši , částka, a ostatní výdaje ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný neměl žádné dluhy.

5. Výstup z BÚ dokládá, že čistý příjem žalovaného ze zaměstnání byl v květnu 2022 ve výši , částka, , v červnu 2022 ve výši , částka, , v červenci 2022 ve výši , částka, , v srpnu 2022 ve výši , částka, a v září 2022 ve výši , částka, .

6. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení soud zjistil, že tento report zahrnuje proces podání a schválení žádosti žalovaného o úvěr. Celý tento proces probíhal dne , datum, a report shromažďuje i časové údaje jednotlivých úkonů. Žalovaný osobně požádal o sjednání úvěru prostřednictvím bankovního poradce. Po založení obchodního případu (návrhu na schválení) byly uvedeny a doloženy příjmy a výdaje žalovaného. V 9:10 hodin byla na telefonní číslo , tel. číslo, odeslána SMS pro podpis žádosti o úvěr, tuto žádost žalovaný podepsal zadáním kódu v 9:11 hodin. Další kroky ukazují na dokončení verifikace příjmů, provedení scoringu žádosti, proces schválení založeného obchodního případu a konečné schválení žádosti v 9:40 hodin.

7. Z periodického výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne , datum, peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč.

8. Z výzvy ze dne 24. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k okamžitému splacení všech dlužných částek úvěru po splatnosti, které činily 12 785,18 Kč. Žalovanému byla poskytnuta lhůta nejpozději do 12. 6. 2024, v opačném případě byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z přiložené kopie mezinárodní doručenky bylo zjištěno, že výzva k okamžitému splacení dluhu byla žalovanému doručena na adresu , adresa, , a žalovaný jí osobně převzal dne , datum, .

9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 1. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy. Potvrzení podání dokládá, že výzva byla odeslána žalovanému dne 3. 7. 2024.

10. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaný se spolu dne , datum, dohodli, že žalovanému budou poskytnuty na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Toto ujednání sice probíhalo prezenčně s bankovním poradcem žalobkyně, podepsáno však bylo elektronicky zadáním SMS kódu. Skutečnost, že mezi účastníky takové ujednání proběhlo, má soud za prokázanou především z reportu průběhu schválení, jež je výstupem ze systému žalobkyně a dokládá jednotlivé kroky účastníků při sjednávání smlouvy o úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně hodnotila poměry žalovaného (především z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěru, ale také oproti předloženým příjmům a lustrací ve veřejně dostupných registrech a databázích), na základě kterých dospěla k závěru, že majetkové poměry žalovaného byly dostačující pro řádnou úhradu poskytnutého úvěru. Na základě ujednání tedy žalobkyně poskytla žalovanému sjednané peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč dne , datum, . Žalovaný byl povinen vyčerpané prostředky uhradit ve 42 měsíčních splátkách po 2 369 Kč splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 11,50 % ročně (a všemi sjednanými poplatky) nejpozději do , datum, . Celkem se žalovaný zavázal uhradit 99 719,53 Kč. Žalovaný však nehradil měsíční platby řádně, uhradil pouze 14 pravidelných splátek. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu a upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění celého neuhrazeného úvěru. K zesplatnění úvěru pro porušení platebních povinností žalovaného došlo ke dni , datum, . Naposledy byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 7. 2024 (která byla odeslaná žalovanému dne 3. 7. 2024), dle které byl povinen dluh uhradit nejpozději do 7 dnů. Žalovaný však na výzvu nereagoval a žalobkyně eviduje za žalovaným dluh, který ke dni 9. 8. 2024 činil na jistině úvěru 57 717,96 Kč a na poplatcích 3 616 Kč.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., tj. účinném v období od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru) je na prvním místě splnění formy právního jednání v souladu s § 561 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uzavření předmětné smlouvy elektronicky prostřednictvím systémovém rozhraní žalobkyně s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu soud považuje za platné (žalobkyně pečlivě doložila celý postup a jednotlivé kroky při sjednávání smlouvy).

15. V případě, kdy soud považuje formu zvoleného právního jednání za řádnou, zbývá posoudit další podmínku platnosti smlouvy, jež byla žalobkyně jako věřitel při právním jednání se spotřebitelem povinna splnit. Tou je v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověří, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti). V projednávané věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že sice primárně vycházela z informací o majetkových poměrech uvedených přímo žalovaným v žádosti o úvěr, ale tyto informace sama ověřovala například oproti předloženým příjmům (které byly soudu současně předloženy) a provedla patřičnou lustraci žalovaného ve registrech a databázích. Soud tento způsob ověření úvěruschopnosti hodnotí jako řádný a dostačující. Nadto sám žalovaný žádným způsobem nerozporoval celý proces uzavření smlouvy včetně zjišťování jeho poměrů, ani nenamítal, že by jeho poměry ke dni žádosti o úvěr nebyly dostačující. Soud uzavírá, že povinnost žalobkyně s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost žalovaného lze považovat za řádně splněnou a předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za řádně uzavřenou.

16. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Současně prokázala, že žalovanému nebránily žádné objektivní důvody v tom, aby vyčerpaný úvěr řádně hradil. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil pouze 14 předepsaných splátek. Žalovaný tato tvrzení nijak nerozporoval, ani netvrdil a neprokázal, že by svůj dluh již uhradil (případně že by jeho dluh zanikl jiným způsobem). Soud tedy považuje nárok žalobkyně za důvodný a přiznal žalobkyni požadovanou částku 61 333,96 Kč společně s příslušenstvím tak, jak bylo uplatněno žalobou. Úrok z prodlení žalobkyni náleží v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby přiznanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění svého práva. Tyto náklady představuje podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna právního zástupce za celkem pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, podání žaloby, písemné vyjádření jako reakce na vyjádření žalovaného a účast právního zástupce u jednání soudu dne , datum, ). Za tyto úkony náleží žalobkyni odměna ve výši 5 × 3 580 Kč v celkové výši 17 900 Kč, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 61 333,96 Kč a sazba odměny byla určena podle § 7 bod 5 AT. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů v paušální výši, a to za úkony převzetí a přípravy zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby ve výši 3 × 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a za úkony písemného vyjádření a účasti u jednání soudu ve výši 2 × 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT (ve znění účinném od 1. 1. 2025). Z uvedených částek pak žalobkyni náleží v souladu s § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 4 137 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 454 Kč. Celkové náklady na straně žalobkyně tedy činí 26 291 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

18. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodoval v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů, které v tomto řízení platil stát. Tyto náklady představuje odměna opatrovníka ustanoveného žalovanému pro toto řízení. Tuto náhradu nelze požadovat po žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. V úvahu by přicházelo uložení povinnosti nahradit tyto náklady žalovanému, nicméně soud přihlédl k tomu, že opatrovník byl žalovanému ustanoven pro hájení jeho práv v řízení a žalovaný je současně neznámého pobytu. Na základě těchto úvah soud rozhodl, že České republice – Okresnímu soudu v , adresa, se právo na náhradu nákladů řízení, které platil stát, nepřiznává.