18 C 311/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno 00 Anonymizováno - Trnitá zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 10 039,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 3 039,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 169 Kč od 14. 11. 2022 do 29. 5. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 169 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 720,64 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 039,17 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 7. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla finanční prostředky až do výše 7 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky vrátit. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě jím uvedených skutečností a lustrace v jí dostupných evidencí. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu žalovaného. Částka 7 000 kč byla žalobkyní vyplacena dne 7. 10. 2022 na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný si sjednal volitelné služby, a to službu klidní spaní za poplatek 110 Kč a informační SMS za poplatek 29 Kč. Jedenkrát požádal o odklad splatnosti, kdy splatnost úvěru nastala dne 13. 11. 2022. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení 9 169 Kč sestávající z jistiny 7 000 Kč, neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru 2 030 Kč, neuhrazeného poplatku za službu klidné spaní 110 Kč a neuhrazeného poplatku z a službu informační SMS servis 29 Kč. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 9 169 Kč od 14. 11. 2022 do zaplacení a úhradu sjednané smluvní pokuty za prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně ze stávající jistiny, tj. 870,17 Kč za období od 14. 11. 2022 do 12. 2. 2023. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 20. 5. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s občanským soudním řádem (dále jen „o.s.ř.“).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z listiny označené „Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ ze dne 7. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně coby věřitel se zavázala poskytnout žalovanému coby dlužníkovi zde identifikovanému jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou, číslem telefonu a číslem bankovního účtu finanční prostředky až do výše 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 030 Kč a cenou volitelných služeb celkem 139 Kč měsíčně vrátit nejpozději do dne splatnosti, tj. 6. 11. 2022. Celkem se tak zavázal vrátit 9 169 Kč. Součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky, sazebník a údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Dne 7. 10. 2022 žalobkyně ověřila totožnost žalovaného na základě BankID.

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 7. 10. 2022 byla vyplacena částka 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Dle sdělení banky bankovní účet č. , č. účtu, patří žalovanému, který je jeho jediným disponentem.

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že k osobě žalovaného bylo zjištěno, že hospodaří v domácnosti sám, avšak počet členů s příjmem je dva, dosahuje ověřeného čistého měsíčního příjmu 57 053 Kč, avšak sám uvedl 45 000 Kč, a má pravidelné měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč. Dle žalobkyně tak žalovaný dosáhl měsíčního disponibilního příjmu 38 100 Kč. Příjem měl být ověřen žalovaným doloženým bankovním výpisem obsahujícím příjmové transakce. Ostatní příjmy byly doloženy jiným způsobem. V souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti žalobkyně doložila listinu zachycující obecné principy posuzování a filozofii žalobkyně.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 5. 2023 zaslané dle podacího lístku téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanému k úhradě dlužné částky do tří dnů. Současně žalovaného upozornila na možnost podání žaloby k soudu.

8. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala dne 7. 10. 2022 na účet žalovaného částku 7 000 Kč. Žalovaný jí žádné finanční prostředky nevrátil. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.

9. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsala. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru .pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání s žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

13. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný ničeho na tuto částku neuhradil, resp. nic takového v řízení netvrdil a neprokázal. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť ta mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému bylo plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

14. Pokud by snad výše uvedený závěr nebyl správný, je nutné na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením konstatovat, že na tvrzený závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému hodlala poskytnout úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nevystupoval jako podnikatel. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného a odkázala na řadu úkonu, které měla učinit, včetně podrobného popisu svých principů. K jednotlivým tvrzením však nenabídla žádný důkaz Žalobkyně tvrdila, že příjem žalovaného měl být prověřen náhledem na bankovní účet. Jaký stav bankovního účtu z takového náhledu žalobkyně zjistila však již není konkretizováno, ani doloženo. Nebylo ani prokázáno, že by žalobkyně prověřovala i výdaje žalovaného. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto by bylo nutné případnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

15. Soud tedy s ohledem na výše uvedené (primárně tedy z titulu bezdůvodného obohacení) rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o.z. v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou zaslanou dne 20. 5. 2023 s lhůtou splatnosti do 3 dnů. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 24. 5. 2023 (podle § 573 o.z.) a lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 29. 5. 2023 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 7 000 Kč až od 30. 5. 2023. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 11 795,09 Kč (včetně zákonného úroku z prodlení), úspěšná však byla pouze co do částky 7 773,83 Kč, tj. z 66 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky, tj. 34 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 32 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 32 %. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená podle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva a podání žaloby). Soud aplikoval ustanovení § 14b a.t., neboť je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 a.t. ve výši 300 Kč (za tři úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 o.s.ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 252 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy 2 252 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze 32 % část celkové výše, tj. 720,64 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.