18 C 312/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 9 293,74 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 9 293,74 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 554,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 293,74 Kč od 26. 1. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 293,74 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne datum mezi žalovanou a společností právnická osoba, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že podle nepodepsaného dokumentu označeného jako„ Rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru“ požádala žalovaná, identifikovaná jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození, číslem účtu, telefonním číslem a emailovou adresou, neurčeného dne o poskytnutí úvěru ve formě revolvingového úvěru na kreditním účtu. Ve smlouvě je sjednán maximální úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0,2833 % denně. Výše splátky byla sjednána tak, že si klient zvolí dle své úvahy, přičemž výše splátky vždy bude činit alespoň 12,5 % z aktuální výše úvěru nebo alespoň 1 000 Kč, podle toho, která částka bude vyšší. Termín splatnosti splátky byl sjednán na den datum. Dále byl sjednán poplatek za čerpání úvěru ve výši 250 Kč. Podle nepodepsaných Všeobecných obchodních podmínek se musel klient coby zájemce o úvěr zaregistrovat na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a zde i požádat o poskytnutí úvěru, dále musel uhradit ověřovací poplatek a vyjádřit svůj souhlas se smlouvou zmáčknutím tlačítka„ souhlasím“ ve svém klientském účtu. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že žalovaná dne datum vyčerpala úvěr ve výši 2 000 Kč a 8 000 Kč na účet č. bankovní účet. Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se společností právnická osoba smlouvu o postoupení pohledávek. právnická osoba následně uzavřela dne datum smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Předžalobní výzvou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení uvedené výzvy. Z předložených výpisů z úvěrového účtu soud zjistil čerpání a splácení předmětného úvěru včetně předepisování úroků za období čerpání úvěru. Z výpisu tak bylo zjištěno, že žalovaná za dobu splácení uhradila celkem částku 14 218,72 Kč.

4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum mezi účastníky v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon č. 297/ 2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 /93/). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovanou vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v říjnu 2016 jednala se žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu.

5. Žalobkyně soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovanou byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. Z listin předložených žalobkyní avšak vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 14 218,72 Kč. Žalovaná tedy splnila svůj závazek z bezdůvodného obohacení vůči žalobkyni v plné výši. Žalovaná byla vyzvána k vrácení předmětné částky bezdůvodného obohacení teprve výzvou ze dne datum, přičemž žalovaná poslední platbu uhradila dne datum. Z toho vyplývá, že žalovaná splnila svůj závazek ještě před výzvou k úhradě, a tudíž nebyla v prodlení s plněním peněžitého závazku. Z těchto důvodu soud zamítl žalobu v celém rozsahu, tedy jak ohledně částky 9 293,74 Kč, tak i ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 554,55 Kč a úroku z prodlení z částky 9 293,74 Kč od datum do zaplacení.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná. Žalovaná by tak vůči ní měla právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že ji však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.