18 C 316/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného t. č. adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 17 742,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 300 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, počínaje splátkou za měsíc následující po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. V částce 5 442,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 278 Kč od 10. 3. 2023 do 2. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 978 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 12 300 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 527 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 17 742,24 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. číslo smlouvy. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky žalobkyně webová stránka, na které žalovaný požádal o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný se přihlásil do klientského profilu pomocí dvoufaktorového ověření. Žalovanému byly nejprve zpřístupněny standardní předsmluvní informace, které odsouhlasil a následně mu byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Tento návrh žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byly následně znění smlouvy a formulář s předsmluvními informacemi zaslány na jím uvedenou emailovou adresu. Ke splnění povinnosti před poskytnutím úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným (např. celkový počet osob žijících s žalovaným ve společné domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy žalovaného), ale sama také zjišťovala kredibilitu žalovaného (např. ověřením příjmů žalovaného oproti výpisům z účtu, lustrací ve veřejně dostupných registrech jako centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a v registru bankovních a nebankovních klientských informací). Žalobkyně tímto způsobem zjistila dostatečný měsíční příjem žalovaného, který mu umožňoval řádné splácení poskytnutého úvěru. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 12 300 Kč s možností postupného čerpání. Tento úvěr byl vyplacen na účet žalovaného č. č. účtu, a to dne datum v částce 9 400 Kč a dne datum v částce 2 900 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími sjednanými poplatky. V tomto směru žalobkyně uvedla, že žalovaný si sjednal další volitelné služby, a to službu název služby za poplatek ve výši 220 Kč, službu název služby za poplatek ve výši 330 Kč a název služby za poplatek ve výši 58 Kč. Žalovaný současně jedenkrát požádal o odklad splatnosti úvěru o 14 dní, splatnost úvěru tedy nastala dne datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na úroky z prodlení a také na smluvní pokutu. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani k předžalobní upomínce ze dne 24. 3. 2024. Žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku v celkové výši 17 742,24 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 12 300 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 370 Kč, poplatku za službu název služby ve výši 220 Kč, poplatku za službu název služby ve výši 330 Kč, poplatku za službu název služby ve výši 58 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1 464,24 Kč vypočtenou se sazbou 0,1 % denně ze zůstatku úvěru za období od 10. 3. 2023 do 8. 6. 2023. Žalobkyně jako příslušenství pohledávky požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 278 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný nevznesl námitky proti tomu, že by tvrzenou smlouvu s žalobkyní uzavřel a že od žalobkyně skutečně obdržel tvrzenou výši úvěru. Požádal, aby mu bylo umožněno hradit dluh ve splátkách 2 000 – 2 500 Kč měsíčně, které jsou v jeho možnostech.

3. Žalobkyně řádně omluvila svoji účasti při jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal pouze za přítomnosti žalovaného (resp. jeho zástupce).

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že je datována ke dni datum a jako smluvní strany jsou uvedeni žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalovaný je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou, telefonním číslem a bankovním účtem č. č. účtu, na nějž má být úvěr poskytnut. Listina obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše 12 300 Kč s možností opakovaného čerpání do výše tohoto limitu. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 330 Kč a dalšími poplatky do datum. Žalovaný si sjednal některé z volitelných služeb, a to službu název služby s poplatkem 110 Kč měsíčně, službu název služby s poplatkem 165 Kč měsíčně a název služby s poplatkem 29 Kč měsíčně. Smlouva je opatřena elektronickým podpisem žalobkyně. Namísto podpisu žalovaného je strojovým písmem uvedeno prohlášení, že si žalovaný (identifikovaný rodným číslem) smlouvu přečetl, s jejím obsahem souhlasí a tím smlouvu podepisuje. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Z čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku vyplývá, že pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné splátky má žalobkyně nárok na úrok z prodlení v zákonné výši a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Nedílnou součástí smlouvy je rovněž dokument označený jako Souhlas se zpracováním osobních údajů a základní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že na účet č. č. účtu byla dne datum zaslána platba ve výši 9 400 Kč a dne datum platba ve výši 2 900 Kč. Sdělení právnická osoba ze dne datum osvědčuje, že majitelem uvedeného bankovního účtu byl ke dni datum žalovaný.

6. Z dokumentu označeného jako Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti soud zjistil rozsáhlý popis procesu žalobkyně při zjišťování majetkových poměrů klientů v rámci požadavku na posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že tento obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které byly brány v úvahu pro posouzení jeho schopnosti předmětný úvěr řádně splácet. Celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti žalovaného s příjmem byl dva. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na půjčky byla částka, výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na bydlení byla částka, k tomu další nezbytné výdaje ve výši částka měsíčně a ostatní zbytné výdaje ve výši částka měsíčně. Žalovaným tvrzený čistý měsíční příjem činil částka, čistý měsíční příjem žalovaného ověřený žalobkyní činil částka (tato skutečnost je doložena listinou označenou jako Identifikované příjmy, z níž vyplývá, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného oproti bankovním výpisům). Žalobkyně brala v úvahu rezervu pro výdaje částkou částka měsíčně. Minimální výdaje žalovaného byly vypočteny na částku částka měsíčně, disponibilní příjem žalovaného byl zjištěn ve výši částka měsíčně. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena úspěšně. Listina označená jako Autorizace ověření totožnosti dokládá, že prostřednictvím služby BankID byla ověřena totožnost žalovaného dne datum.

7. Z výzvy k úhradě ze dne 24. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného, že se ocitl v prodlení s úhradou úvěru, jež se stal splatným dne 9. 3. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 18 871,97 Kč do tří dnů. Současně byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky v případě jejího neuhrazení. Podací lístek dokládá, že výzva byla odeslána žalovanému dne 24. 3. 2024.

8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poskytla na bankovní účet žalovaného dne datum peněžní prostředky ve výši 9 400 Kč a dne datum peněžní prostředky ve výši 2 900 Kč. Žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne datum dohodnuto právě s žalovaným elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Na základě takového ujednání měla žalobkyně umožnit žalovanému možnost opakovaného čerpání úvěru až do výše 12 300 Kč a žalovaný měl tyto prostředky vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 330 Kč a dalšími poplatky za sjednané volitelné služby nejpozději do 23. 2. 2023. V průběhu došlo k prodloužení splatnosti úvěru na den 9. 3. 2023. Písemné znění smlouvy předložené soudu obsahuje elektronický podpis žalobkyně, podpis žalovaného je vyjádřen strojově psaným prohlášením, že se se zněním smlouvy seznámil, souhlasí s ní a podepisuje ji. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z údajů uvedených žalovaným, ale sama činila lustrace ve veřejně dostupných registrech a příjmy žalovaného ověřila oproti bankovním výpisům. Na poskytnutý úvěr však žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně jej ve smyslu předžalobní upomínky naposledy vyzvala k úhradě dluhu výzvou ze dne 24. 3. 2024, ve které poskytla žalovanému lhůtu k úhradě do 3 dnů. Výzva byla odeslaná žalovanému téhož dne.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., tj. účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Zákon o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Podmínky elektronického podpisu podrobněji stanoví zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Posuzované právní jednání mělo dle tvrzení žalobkyně probíhat elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž tento způsob jednání je patrný i z písemného znění smlouvy předloženého soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavření smlouvy posuzovaného znění s žalobkyní nenamítal, přistoupil soud bez dalšího k závěru, že účastníci spolu právně jednali a výsledkem tohoto jednání je znění předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

13. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka). V projednávané věci žalobkyně pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela primárně z údajů uváděných samotným žalovaným, přičemž část informací získala vlastními silami. Žalobkyně k prokázání splnění této povinnosti předložila soudu jen jakýsi teoretický přehled, z něhož má vyplývat postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitelů – tento však není schopen prokázat, že se tak skutečně postupovalo i v případě žalovaného. Jediným relevantním listinným důkazem je výpis o posouzení úvěruschopnosti, který obsahuje pouze informace uváděné žalovaným s výjimkou ověření skutečné výše příjmu žalovaného ze strany žalobkyně oproti bankovním výpisům. Takový způsob zjištění poměrů žalovaného soud hodnotí jako nedostatečný. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného přinejmenším doložení dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, nebo i příjmy druhého člena domácnosti žalovaného. Pokud žalobkyně tvrdila, že příjmy žalovaného ověřovala oproti bankovním výpisům, s tímto by bylo možné se spokojit, neboť právě bankovní výpisy jsou listinným důkazem, jenž je schopen doložit reálné příjmy a výdaje jedince a jeho reálné hospodaření s finančními prostředky. Nicméně za situace, kdy tyto bankovní výpisy nebyly soudu předloženy, nemůže soud libovolně dovodit správnost hodnocených informací a úvah žalobkyně. Žalobkyně nadto nepřípustně přenesla povinnost prokázání schopnosti splácet úvěr na žalovaného zcela v rozporu se zákonnou úpravou doplněnou ustálenou judikaturou. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně neúčastnila nařízeného jednání, nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., aby předložila listinné důkazy prokazující splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno a soudu nezbývá, než konstatovat nesplnění povinnosti žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které v sobě nese bez dalšího sankci absolutní neplatnosti smlouvy při nesplnění této povinnosti (srov. § 588 o. z.).

15. Povinností žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) bylo v takovém případě vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému částku v celkové výši 12 300 Kč. Žalovaný tento nárok žalobkyně nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by na svůj dluh cokoli uhradil. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jsou absolutně neplatná jakákoli ujednání ve smlouvě, tj. ujednání o poplatcích i smluvní pokutě. Povinností žalovaného je vrátit poskytnutou jistinu úvěru, tzn. skutečně poskytnuté peněžní prostředky, na které dle provedeného dokazování nebyla provedena žádná úhrada. Na jistině úvěru tedy zbývá dluh ve výši 12 300 Kč. Právě tuto částku soud žalobkyni přiznal společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku. Pokud jde o povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, je k tomu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen v době přiměřené jeho možnostem. Soud vycházel z toho, že žalovaný byl k vrácení jistiny ze strany žalobkyně prokazatelně vyzván předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2024 (dle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému téhož dne). Výzva mohla být žalovanému na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručena nejdříve dne 27. 3. 2024. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta tří dnů. Ve spojení s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru soud uvádí, že žalovaný nevznesl námitku proti této lhůtě plnění, že by nebyla přiměřená jeho možnostem. Soud má tedy za to, že mezi účastníky není spor o lhůtu plnění. Žalovaný tak byl povinen dlužnou částku uhradit nejpozději do 2. 4. 2024, v této lhůtě však neuhradil ničeho. Od následujícího dne 3. 4. 2024 byl žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné jistiny až od 3. 4. 2024 do zaplacení, přičemž sazba úroku z prodlení ke dni počátku prodlení činí v souladu s nařízením vlády 14,75 % ročně (nikoli 15 % ročně požadovaných žalobou). Pokud jde o lhůtu plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., soud přisvědčil námitce žalovaného, že vzhledem k jeho aktuální situaci, kdy se nachází ve adresa, není v jeho možnostem dlužnou částku uhradit najednou. Žalovanému bylo umožněno, aby tímto rozsudkem přiznanou částku zaplatil ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná měsíc následující po právní moci tohoto rozsudku.

16. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu ve zbývajícím rozsahu z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy zamítnul, a to včetně té části úroku z prodlení z neuhrazené jistiny, která nebyla žalobkyni přiznána z důvodu odlišné zákonné sazby.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 22 364,74 Kč (zaplacení jistiny a poplatků v celkové výši 16 278 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 464,24 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 622,50 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 13 796,13 Kč (v jistině ve výši 12 300 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 496,13 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 61,7 %; zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu 38,2 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 23,4 % jí vzniklých nákladů řízení.

18. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 300 Kč, když by soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 17 742,24 Kč a sazba odměny za úkony by byla určena podle § 14b bod 2 AT. Žalobkyni by nebylo možné přiznat odměnu zástupce v plné výši podle § 7 AT, poněvadž návrh na zahájení řízení podaný žalobkyní je v souladu s § 14b odst. 1 AT návrh podaný na formulářovém vzoru vydávaným Ministerstvem spravedlnosti, opakovaně týmž žalobcem (v této věci žalobkyní, jež návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu uplatňuje jen u podepsaného soudu desítky svých peněžitých pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru), předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Dále by žalobkyni v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) AT náležela paušální náhrada nákladů ve výši třikrát 100 Kč, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 252 Kč.

19. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (23,4 %) ve výši 527 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.