18 C 325/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 830 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 830 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 830 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, a to ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. V úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 830 Kč od 12. 3. 2024 do 9. 6. 2025 a v úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 14 830 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 791,275 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále též jako „právní předchůdkyní žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně, na nichž se žalovaný registroval a zvolil si parametry smlouvy. Návrh smlouvy žalovaný odsouhlasil kliknutím na tlačítko „, název, “. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 16 313 Kč, a to výplatou peněžních prostředků na jeho bankovní účet dne , datum, ve výši 12 000 Kč, dne , datum, ve výši 2 830 Kč a dne , datum, ve výši 1 483 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení, když ve sjednané lhůtě splatnosti úvěr neuhradil. Žalovaný tak byl ze strany předchůdkyně žalobkyně upomínkou ze dne , datum, informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný ani poté ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, (dále též jako „přechodný věřitel“) a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Po postoupení pohledávky ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh uhradil částku 1 483 Kč; zbývající dluh zůstal neuhrazen. Žalobkyně tedy žalobou uplatňuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 14 830 Kč a jako příslušenství pohledávky žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 830 Kč od 12. 3. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný nepopřel, že mezi ním a původním věřitelem byla uzavřena tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 16 313 Kč. Žalovaný uvedl, že je pravda, že na tento svůj dluh dosud uhradil částku 1 483 Kč. Pohledávku žalobkyně tak považuje za důvodnou. Pouze požádal o možnost úhrady dluhu ve splátkách po 3 000 – 4 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pouze za přítomnosti žalovaného.

4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jako věřitel měla žalovanému jako klientovi poskytnout revolvingový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání do výše úvěrového limitu 14 830 Kč. Žalovaný měl vyčerpaný úvěr splácet měsíčně, a to 10. den v měsíci nebo následující pracovní den s tím, že minimální platba odpovídá 10 % jistiny včetně úroků a penále, nejméně však 500 Kč. Žalovaný mohl úvěr čerpat na svůj bankovní účet č. , č. účtu, . Písemné vyhotovení smlouvy předložené soudu obsahuje podpis předchůdkyně žalobkyně a na místě podpisu žalovaného je uveden IP kód, který nahrazuje podpis smlouvy. V hlavičce smlouvy je žalovaný identifikován svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu a doručovací adresou, průkazem totožnosti a dále uvedl své telefonní číslo a emailovou adresu. Nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky a čestné prohlášení klienta ze dne , datum, , z něhož soud zjistil, že žalovaný uvedl základní údaje o svých poměrech. K uvedenému dni byl žalovaný svobodný, žil ve vlastním, neměl žádnou vyživovací povinnost, čistý příjem ze zaměstnání činil , částka, měsíčně, měsíční výdaje na domácnost činily , částka, a měsíční splátky jiný úvěrů činily , částka, .

5. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že z účtu předchůdkyně žalobkyně byly na účet č. , č. účtu, zaslány dne , datum, peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, dne , datum, prostředky ve výši 2 830 Kč a dne , datum, prostředky ve výši 1 483 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, bylo zjištěno, že majitelem uvedeného bankovního účtu byl v období provedených transakcí žalovaný.

6. Ze sdělení zaslaného předchůdkyní žalobkyně dne , datum, na emailovou adresu žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl informován o předčasné splatnosti celého neuhrazeného úvěru. Dluh na jistině úvěru činil 14 830 Kč (předchůdkyně žalobkyně požadovala také příslušenství pohledávky) a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky.

7. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postupovaných pohledávek a ujednání o úplatě za postoupení pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a přechodný věřitel jako postupník se dohodli na postoupení mj. i pohledávky za žalovaným. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že přechodný věřitel jako postupitel a žalobkyně jako postupník se dohodli na postoupení pohledávky za žalovaným.

8. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Z výzvy ze dne 2. 6. 2025 bylo dále zjištěno, že žalovaný byl ze strany žalobkyně naposledy před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů. Přiložený podací lístek osvědčuje odeslání oznámení a výzvy žalovanému dne 2. 6. 2025.

9. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že žalovaný má příjem ze zaměstnání ve výši cca , částka, měsíčně, jiné pravidelné příjmy nemá. Žalovaný bydlí u rodičů, kterým platí za bydlení a stravu , částka, měsíčně. Dále hradí , částka, měsíčně jako výživné pro nezletilou dceru a částku , částka, měsíčně rodičům jako splátku dluhu. Má dluh vůči , právnická osoba, , který by rád splácel částkou , částka, měsíčně. Jiné pravidelné vyšší výdaje nemá.

10. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, v elektronické podobě uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému postupnými platbami na jeho bankovní účet poskytnut úvěr v celkové výši 16 313 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s řádným splácením vyčerpaného úvěru. Upomínkou ze dne , datum, byl předchůdkyní žalobkyně upozorněn na zesplatnění celého neuhrazeného úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Neuhrazená pohledávka za žalovaným byla postoupena na přechodného věřitele a následně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný písemně informován. Současně byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 2. 6. 2025 k úhradě dluhu ve smyslu poslední výzvy před podáním žaloby. Dle výzvy měl dluh uhradit do 3 dnů (výzva byla odeslána žalovanému téhož dne). Po postoupení pohledávky žalovaný provedl částečnou úhradu ve výši 1 483 Kč.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném v období od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. I přesto, že právní jednání mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným probíhalo elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, soud se blíže nezabýval tím, zda byly splněny zákonné podmínky, aby takové právní jednání mohlo být považováno za platné (srov. § 561 odst. 1 o. z., § 562 odst. 1 o. z. a zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce). Důvodem je, že žalovaný potvrdil uzavření předmětné smlouvy s předchůdkyní žalobkyně, potvrdil i převzetí peněžních prostředků. V takovém případě soud přistoupil k posouzení, zda byly splněny další zákonné podmínky pro to, aby smlouva o spotřebitelském úvěru mohla být považována za platně uzavřenou. Takovou podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 2178/2018).

16. V tomto případě žalobkyně vůbec netvrdila, že by její předchůdkyně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného. Soudu bylo sice jako důkaz předloženo čestné prohlášení žalovaného, které obsahuje informace o osobních a majetkových poměrech žalovaného, nicméně nebyly předloženy žádné další listinné důkazy, z nichž by vyplýval postup předchůdkyně žalobkyně při vyhodnocování těchto údajů (a zda byl žalovaný tedy shledán úvěruschopným) či by z nich mohla být ověřena správnost zjištěných a vyhodnocených informací. Žalobkyně se ani neúčastnila nařízeného jednání, nemohla být tedy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a důkazní povinnosti. Soud tedy má za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně povinnosti její předchůdkyně s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost žalovaného v tomto případě.

17. S ohledem na tento závěr soud v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru učinil závěr, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná, a to ve smyslu absolutní neplatnosti dle § 588 o. z., neboť absolutní neplatnost přímo vyplývá ze znění zákona o spotřebitelském úvěru. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná jakákoli další ujednání tak, jak vyplývají ze smlouvy. Zároveň platí, že v takovém případě je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností žalovaného vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 16 313 Kč a žalovaný nerozporoval, že na tuto pohledávku uhradil pouze částku 1 483 Kč. Tuto částečnou úhradu je pak nutné vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy započíst pouze na jistinu úvěru jako na skutečně poskytnuté peněžní prostředky (žalobkyně ostatně žalobou požaduje právě jen tuto neuhrazenou jistinu). Na jistině úvěru tak zbývá dluh ve výši 14 830 Kč. Právě tuto částku soud žalobkyni přiznal společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, byl k tomu ze strany žalobkyně poprvé vyzván oznámením o postoupení pohledávky, resp. výzvou ze dne 2. 6. 2025. Výzva byla podána k poštovní přepravě téhož dne, žalovanému mohla být na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručena nejdříve dne 5. 6. 2025. V oznámení byla žalovanému poskytnuta lhůta do 3 dnů, v níž ničeho neuhradil. Ode dne 10. 6. 2025 byl tedy žalovaný v prodlení. Soud tak přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 14 830 Kč až od 10. 6. 2025 do zaplacení. Pokud jde o lhůtu k plnění, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný požádal o možnost úhrady dluhu ve splátkách, soud za tím účelem provedl potřebné dokazování (účastnickým výslechem žalovaného), při němž byly zjištěny takové majetkové poměry žalovaného, které umožňují úhradu dluhu v jím požadovaných 4 000 Kč měsíčně. Tato možnost úhrady dluhu nebyla ze strany žalobkyně rozporována. S přihlédnutím k § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. soud tedy žalovanému uložil, aby přiznanou dlužnou částku zaplatil ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci (počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku) pod ztrátou výhody splátek.

19. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu z výše uvedených důvodů ve zbývajícím rozsahu požadovaného úroku z prodlení zamítnul.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky v celkové výši 18 821,30 Kč (zaplacení jistiny 14 830 Kč a úroku z prodlení soudem kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 991,30 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 15 858,75 Kč (v jistině 14 830 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 028,75 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 84,3 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného v rozsahu 15,7 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 68,5 % jí vzniklých nákladů řízení.

21. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za celkem tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3 × 400 Kč, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 14 830 Kč a sazba odměny za úkon byla určena podle § 14b bod 2 AT. Dále by žalobkyni v souladu s § 14b odst. 6 písm. a) AT náležela náhrada hotových výdajů v paušální výši 3 × 100 Kč, z uvedených částek pak náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 315 Kč a zaplacený soudní poplatek v celkové výši 800 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 615 Kč.

22. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (68,5 %) ve výši 1 791,275 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění nebyly shledány důvody. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je pak žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.