18 C 349/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale hlášený Adresa žalovaného o 16 770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 046 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 14 724 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 770 Kč od 3. 2. 2024 do 23. 7. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 724 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 2 046 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 770 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru ve výši 32 724 Kč. Tato částka představuje půjčené peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 14 724 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splácet týdně po 546 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházela z informací od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům, současně získala údaje z různých databází. Žalobkyně tvrdila, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů, kontrolu v systému společnosti , právnická osoba, , kontrolu insolvenčního rejstříku, zaměstnání žalovaného telefonicky, kontrolu platební historie klienta v interních databázích, dále vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného dle vyplněných podkladů (čestné prohlášení) a dle lokality žalovaného a provedla kontrolu i žalovaným předložených dokumentů zaškrtnutých v kartě klienta. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný úvěr nesplácel pravidelně. Zaplatil pouze 15 954 Kč, když tuto částečnou úhradu žalobkyně započetla následujícím způsobem na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dluhu, na úhradu smluvních pokut, úhradu poplatků za prodlení, úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek a potom na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 % a na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. Z důvodu nepravidelného splácení žalovaného žalobkyně přistoupila k okamžitému zesplatnění celého neuhrazeného úvěru, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Kromě neuhrazené části úvěru ve výši 16 770 Kč žalobkyně požaduje jako příslušenství pohledávky úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 770 Kč od 3. 2. 2024 (tj. ode dne následujícího po předepsané splatnosti smlouvy) do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast při jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Podpis smlouvy osvědčuje, že tyto prostředky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti právě oproti podpisu. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 3 564 Kč (sjednaným ve výši 70,89 % ročně jako pevné po celou dobu trvání smlouvy), poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 760 Kč. Žalovaný tedy byl povinen uhradit celkem 32 724 Kč v 60 týdenních splátkách po 545,40 Kč s první splátkou splatnou dne , datum, a každou další splátkou splatnou do 7 dnů po splatnosti předchozí splátky. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Součástí smlouvy je také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným dne , datum, , jež shrnuje veškeré ujednané podmínky úvěru.

4. Z evidenční karty klienta ze dne , datum, soud zjistil, že se fakticky jedná o žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč, který by mohl splácet v 60 týdenních splátkách. Karta obsahuje základní informace o poměrech žalovaného. Z těchto údajů bylo zjištěno, že v době žádosti o úvěr byl žalovaný rozvedený, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, jako druh bydlení uvedl spolubydlící, neměl žádné vyživované dítě, nebyl majitelem auta ani nemovitosti. Dále uvedl, že u žalobkyně již dříve měl sjednaný úvěr. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr příjem ze zaměstnání na plný úvazek ve výši , částka, čistého měsíčně. Mezi výdaje žalovaného byly uvažovány náklady na bydlení ve výši , částka, , nebankovní závazky ve výši , částka, a v úvahu byla brána i částka životního minima ve výši , částka, . Tímto způsobem byl zjištěn měsíční disponibilní zůstatek žalovaného ve výši , částka, . Ze zaškrtnutých políček v kartě soud zjistil, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného oproti předložené pracovní smlouvě na dobu neurčitou a výplatním páskám.

5. Z informací o smlouvě soud zjistil, že žalovaný nehradil týdenní splátky řádně. Na úvěr uhradil pouze 15 954 Kč.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 16 770 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení upomínky. Současně byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky v případě jejího neuhrazení. Podací arch prokazuje, že tato výzva byla odeslána žalovanému dne 11. 7. 2024.

7. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný měl tyto prostředky vrátit společně s poplatkem v celkové výši 14 724 Kč, celkem tedy měl uhradit částku 32 724 Kč s 60 týdenních splátkách. Žalovaný však nehradil splátky řádně, uhradil pouze částku 15 954 Kč, po jejímž zápočtu žalobkyně evidovala dluh žalovaného na úvěru ve výši 16 770 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě tohoto dluhu předžalobní upomínkou ze dne 11. 7. 2024 (která byla odeslaná žalovanému téhož dne), dle které měl dluh uhradit nejpozději do 7 dnů od doručení upomínky. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného, přičemž vycházela především z údajů uváděných žalovaným v evidenční kartě klienta. V době žádosti o úvěr byl žalovaný rozvedený, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, žil se spolubydlícími, neměl žádnou vyživovací povinnost, nebyl majitelem auta ani nemovitosti. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši , částka, čistého měsíčně, jiný příjem neměl. Jeho měsíčními výdaji byly náklady na bydlení ve výši , částka, , nebankovní závazky ve výši , částka, a uvažována byla i částka životního minima ve výši , částka, . Příjem žalovaného byl ověřen oproti údajně předložené pracovní smlouvě a výplatním páskám.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., tj. účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

12. K postupu žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného v posuzovaném případě je nutné uvést, že správně byly brány v úvahu různé osobní i majetkové poměry žalovaného, které mohly mít vliv na jeho schopnost úvěr řádně splácet (ať se jedná o rodinný stav žalovaného, počet vyživovaných osob, nebo způsob bydlení). Žalobkyně však primárně vycházela z údajů uvedených samotným žalovaným, čímž nepřípustně přenesla povinnost tvrzení na žalovaného jako spotřebitele (věřitel se nemůže vzdát povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele s odkazem na jeho povinnost uvádět pravdivé a správné údaje). Žalobkyně v žalobě tvrdila, že provedla kontrolu v několika databázích. Z evidenční karty pak vyplývá, že příjmy žalovaného měly být ověřeny oproti příslušným předloženým dokumentům, a to pracovní smlouvě a výplatním páskám. Soud však nemůže posoudit pravdivost těchto informací a řádnost postupu žalobkyně, neboť žádné listiny soudu k důkazu předloženy nebyly. Nadto soud spatřuje zásadní pochybení žalobkyně v tom, že se důkladněji nezabývala měsíčními výdaji žalovaného. Pokud vycházela z pracovní smlouvy a výplatních pásků, nemohla získat ucelený přehled o finančním hospodaření žalovaného, neboť tyto listiny žádným způsobem nedokládají měsíční výdaje jedince. Pokud byly brány v úvahu nebankovní závazky žalovaného, mělo být ze strany žalobkyně přistoupeno ke zjišťování především charakteru a četnosti těchto plateb. S použitím částky životního minima jako měsíčních výdajů žalovaného se nelze spokojit, neboť tím nemohly být postihnuty skutečné výdaje a náklady na živobytí. Žalobkyně tedy dle názoru soudu pochybila především v tom směru, že se řádně nezabývala výdaji žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tento nedostatek by soud měl za napravený například předložením výpisu z účtu, kdy tento listinný důkaz je již způsobilý doložit skutečné hospodaření s finančními prostředky jedince, stejně jako charakter a četnost jednotlivých příjmů a rovněž výdajů.

13. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání splnění povinnosti s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. S přihlédnutím k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou, a to absolutně neplatnou v souladu s § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jak vyplývá již ze samotné dikce zákona o spotřebitelském úvěru. Za situace, kdy se smlouva považuje za absolutně neplatnou, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích tak, jak vyplývají ze smlouvy.

14. Povinností žalovaného pak podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) bylo vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku ve výši 18 000 Kč a žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by žalobkyni uhradil více, než žalobkyní tvrzenou částku 15 954 Kč. Tuto částečnou úhradu pak nelze z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy započíst způsobem uplatňovaným žalobkyní, tj. částečně na jistinu a na poplatky, nýbrž pouze na jistinu úvěru jako skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu zbývá na jistině úvěru dluh ve výši 2 046 Kč. Právě tuto částku soud žalobkyni přiznal společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku. Pokud jde o povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, byl k tomu ze strany žalobkyně vyzván upomínkou ze dne 11. 7. 2024. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 11. 7. 2024, žalovanému mohla být na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručena nejdříve dne 16. 7. 2024. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta do 7 dnů od doručení. S přihlédnutím k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud považuje tuto lhůtu k plnění za přiměřenou, když současně nebylo namítáno, že by tato lhůta nebyla přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný je tedy v prodlení od 24. 7. 2024. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 2 046 Kč až od uvedeného data do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby přiznanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

15. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu ve zbývajícím rozsahu z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy zamítnul.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný má z důvodu částečného zamítnutí žaloby převážný úspěch ve věci. V úvahu by tedy přicházelo uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní (nic netvrdil ani neprokazoval na svoji obranu, neúčastnil se nařízeného jednání) a žádné náklady mu tak nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.