18 C 352/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 13 771 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 500 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 4 271 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 771 Kč od 31. 3. 2024 do 5. 5. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 271 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 9 500 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 470,70 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 13 771 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále též jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, poskytnut dne , datum, úvěr ve výši 9 500 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně, na nichž se žalovaná registrovala a zvolila si parametry smlouvy. Na žalovanou zadané telefonní číslo , tel. číslo, přišel specificky vygenerovaný SMS kód, jehož zadáním žalovaná smlouvu podepsala. Žalobkyně doplnila, že její předchůdkyně nahlížela do veřejně dostupných databází za účelem ověření platební schopnosti žalované. Nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro které by byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně uhradit. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do , datum, spolu s poplatkem ve výši 3 989,90 Kč a úrokem ve výši 281,10 Kč. V této lhůtě však žalovaná ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jako „přechodný věřitel“) a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, z přechodného věřitele na žalobkyni. Ani po postoupení pohledávky žalovaná svůj dluh neuhradila. Žalobkyně tedy žalobou uplatňuje celkovou dlužnou částku 13 771 Kč sestávající z neuhrazené jistiny, poplatku a úroku a jako příslušenství pohledávky žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 771 Kč od 31. 3. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jako věřitel měla žalované jako klientovi poskytnout na její bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč se splatností do , datum, , kdy kromě jistiny úvěru měla žalovaná uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 191,92 Kč (při překročení doby splatnosti činil poplatek částku 3 989,90 Kč) a úrok ve výši 281,10 Kč (s úrokovou sazbou 36 % ročně). Písemné vyhotovení smlouvy předložené soudu obsahuje podpis předchůdkyně žalobkyně a kód, jehož zadáním měla být smlouva podepsána ze strany žalované. V hlavičce smlouvy byla žalovaná identifikována svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, průkazem totožnosti a dále uvedla své telefonní číslo, email a číslo bankovního účtu. Nedílnou součástí smlouvy je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jenž obsahuje shrnutí všech smluvních podmínek poskytnutí úvěru.

4. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že z účtu předchůdkyně žalobkyně byly dne , datum, zaslány na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, ve spojení s výstupem ze systému žalobkyně bylo zjištěno, že majitelem uvedeného bankovního účtu byla v období provedené transakce žalovaná.

5. Z listiny označené jako dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník se dohodly na postoupení pohledávky mj. i za žalovanou vyplývající ze smlouvy č. , číslo, ve výši 13 771 Kč.

6. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů. Z výzvy ze dne 24. 5. 2025 bylo dále zjištěno, že žalovaná byla ze strany žalobkyně naposledy před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu do tří dnů. Přiložený podací lístek osvědčuje odeslání oznámení a výzvy žalované dne 25. 4. 2025.

7. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne , datum, na bankovní účet žalované peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne , datum, dohodnuto právě s žalovanou. Na základě takového ujednání měla předchůdkyně žalobkyně na účet žalované poskytnout uvedené peněžní prostředky a žalovaná měla tyto prostředky vrátit společně s poplatkem a úrokem nejpozději do , datum, . Ujednání mezi stranami probíhalo elektronicky na internetové stránce předchůdkyně žalobkyně, ze strany žalované mělo být podepsáno zadáním vygenerovaného SMS kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, žalovanou. Ve lhůtě splatnosti předchůdkyně žalobkyně neevidovala žádnou platbu žalované. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byla žalovaná písemně informována. Současně byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne 25. 4. 2025 k úhradě dluhu ve smyslu poslední výzvy před podáním žaloby. Dle výzvy měla dluh uhradit do 3 dnů (výzva byla odeslána žalované téhož dne).

8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

10. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 462/2023 Sb. účinném od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Tento zákon sám v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne , datum, , o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou elektronicky prostřednictvím webového rozhraní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu nepodepsala způsobem uvedeným výše.

11. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že předchůdkyně žalobkyně skutečně jednala s žalovanou (zejména pokud jde o provedenou bankovní transakci). Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které bylo řádně podepsáno pouze předchůdkyní žalobkyně. Údajný podpis smlouvy ze strany žalované zadáním vygenerovaného SMS kódu není způsobilý zajistit ochranu právního jednání před jeho případnou změnou tak, jak uvádí zákon č. 297/2016 Sb. S ohledem na tyto skutečnosti nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k následné změně smlouvy. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její předchůdkyně, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že její předchůdkyně v únoru 2024 jednala s žalovanou, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu. Přestože ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru nespojuje s nedodržením písemné formy neplatnost smlouvy, soud má za to, že v tomto případě vůbec nebyla prokázána vůle žalované posuzovanou smlouvu o úvěru uzavřít. Jedná se tedy o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

12. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění (jako je i poplatek či úrok tak, jak vyplývají ze smlouvy). Žalobkyně přesto prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 9 500 Kč. Soud má za to, že se žalovaná v souladu s § 2991 o. z. na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má tedy žalobkyně (na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupena) právo na vrácení toho, co bylo žalované plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok žalobkyně nerozporovala, ani netvrdila a neprokázala, že by dlužnou částku již uhradila (příp. že by nárok žalobkyně zanikl jinak), soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou neuhrazenou jistinu ve výši 9 500 Kč s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vrátit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala. K tomu došlo výzvou k zaplacení ze dne 25. 4. 2025. Výzva byla odeslána téhož dne a s přihlédnutím k fikci doručení dle ustanovení § 573 o. z. mohla být žalované doručena nejdříve dne 30. 5. 2025. Dle výzvy měla žalovaná dluh uhradit do 3 dnů. V této lhůtě však žalovaná nic neuhradila a následujícím dnem se dostala do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 9 500 Kč až od 6. 5. 2025 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby přiznanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu z výše uvedených důvodů ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky v celkové výši 17 427,20 Kč (zaplacení částky 13 771 Kč a úroku z prodlení soudem kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 656,20 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 10 290,19 Kč (v jistině ve výši 9 500 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného na částku 790,19 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 59 %, čemuž odpovídá úspěch žalované v rozsahu 41 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 18 % jí vzniklých nákladů řízení.

15. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za celkem tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3 × 400 Kč, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 13 771 Kč a sazba odměny za úkon byla určena podle § 14b bod 2 AT. Dále by žalobkyni v souladu s § 14b odst. 6 písm. a) AT náležela náhrada hotových výdajů v paušální výši 3 × 100 Kč, z uvedených částek pak náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 315 Kč a zaplacený soudní poplatek v celkové výši 800 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 615 Kč.

16. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (18 %) ve výši 470,70 Kč. Lhůta k plnění byla žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.