18 C 38/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 31 182 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 150 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 5 986 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 26 136 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 136 Kč od 26. 2. 2023 do 7. 3. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 986 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení, v částce 1 345 Kč, v částce 300 Kč, v částce 2 495 Kč a v částce 906 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k podepsanému soudu dne 3. 4. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 31 182 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě převedla dne , datum, částku 27 500 Kč a zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč žalobkyně převedla v souladu s čl. II písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal splatit celou částku 30 000 Kč spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně v kapitalizované výši 12 000 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce s první splátkou splatnou dne , datum, . Žalobkyně dále tvrdila, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr řádně posoudila vyhodnocením údajů sdělených žalovaným ve formuláři „, název, “ a jejich ověřením předloženými doklady s tím, že žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující. Žalobkyně na výzvu soudu písemným vyjádřením ze dne , datum, upřesnila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z výplatních pásek žalovaného za kalendářní měsíce únor 2022 a březen 2022 u jeho zaměstnavatele , právnická osoba, , negativních výpisů žalovaného z Centrální evidence exekucí ze dne , datum, , z insolvenčního rejstříku ze dne , datum, , z čestných prohlášení žalovaného ohledně jeho příjmů a závazků ze dne , datum, , z informací o žalovaném z , právnická osoba, , z informativního výpisu z katastru nemovitostí, z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, z výše existenčního a životního minima na jednotlivce ke dni uzavření smlouvy a ze statistiky rodinných účtů za rok 2016 a z časových řad výdajů na konečnou spotřebu domácností , právnická osoba, za roky 2016 - 2021. Po posouzení těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr v pravidelných splátkách ve výši 1 050 Kč řádně splácet, kdy mu po odečtení běžných výdajů (životního minima , částka, a nákladů na bydlení ve výši , částka, ) zbude částka , částka, měsíčně, ze které je žalovaný schopen hradit částku , částka, jako splátku úvěru u , jméno FO, a splátky úvěru uzavřeného se žalobkyní, kdy žalovanému zbude částka , částka, měsíčně. Žalovaný však sjednané měsíční splátky nehradil řádně a včas a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto s účinností ke dni , datum, zesplatnila celý neuhrazený úvěr, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne. Žalovaný na svůj dluh před podáním žaloby uhradil pouze 7 550 Kč, po podání žaloby již ničeho. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani k písemné výzvě učiněné zástupcem žalobkyně, kterou byl upozorněn na možnost podání žaloby. Žalobkyně se proto žalobou domáhá úhrady částky ve výši 31 182 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 26 136 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 26 136 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 136 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení, dále z dlužných úroků z úvěru ve výši 1 345 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů za tři odeslané upomínky k úhradě dluhu po 100 Kč v celkové výši 300 Kč, smluvní pokuty za pět neuhrazených měsíčních splátek úvěru po 499 Kč v celkové výši 2 495 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celé neuhrazené částky 27 481 Kč od 26. 2. 2023 do 30. 3. 2023 v celkové výši 906 Kč.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nečinil sporným, že s žalobkyní uzavřel předmětnou smlouvu o úvěru, na základě které mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, byť fakticky mu byla poskytnuta částka 27 500 Kč a zbytek šel na úhradu poplatku zprostředkovateli žalobkyně. Žalovaný dále nečinil sporným, že na poskytnutou jistinu před podáním žaloby uhradil celkem částku 7 550 Kč a že jej žalobkyně o úhradu dluhu, který postupně narůstal, upomínala. Žalovaný namítal, že žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvodu je smlouva o úvěru neplatná. Vzhledem k neplatnosti smlouvy by tak měl žalovaný být povinen splatit pouze skutečně poskytnutou jistinu, a to v době podle jeho možností, jak stanoví zákon o spotřebitelském úvěru.

3. Podepsaným soudem bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž žalobu v celém rozsahu zamítnul a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 17 043,66 Kč. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že účastníci (žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný coby spotřebitel) uzavřeli smlouvu o úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy podmínkou platnosti smlouvy je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele tento úvěr splácet. Soud však dospěl k tomu, že žalobkyně tuto povinnost nesplnila, když při ověřené úvěruschopnosti s odbornou péčí nepostupovala. Soud proto vyhodnotil smlouvu o úvěru podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou, přičemž žalobkyni přiznal nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny jako rozdílu mezi poskytnutou částkou 27 500 Kč a žalovaným uhrazenou částkou 7 550 Kč. Při jednání soudu žalovaný namítl, že aktuálně není v jeho možnostech zbylou jistinu zaplatit a v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci na době vrácení této jistiny dohodli. Soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že k úspěchu žaloby je nutné, aby návrh na určení doby přiměřené možnostem žalovaného k plnění svého dluhu vznesla žalobkyně, na níž spočívá povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Povinnost vznášet tento návrh nelze dle názoru soudu přenášet na žalovaného, který je v právním vztahu účastníků v pozici spotřebitele a není v jeho zájmu za situace, kdy nemá dostatek finančních prostředků, aby se stanovení doby zaplacení jistiny sám domáhal. Z důvodu neúčasti žalobkyně na jednání soudu nemohla být poučena o nutnosti doplnit rozhodná tvrzení dle § 118a odst. 2 o. s. ř. Soud tedy uzavřel, že protože se žalobkyně v projednávané věci nedomáhala určení konkrétní doby splacení dlužné jistiny, nelze žalobě vyhovět ani v rozsahu neuhrazené jistiny úvěru, neboť rozhodnutí bez určení doby zaplacení dluhu podle § 160 odst. 1 o. s. ř., pro jehož aplikaci nejsou splněny podmínky, není podle § 161 odst. 1 o. s. ř. a contrario vykonatelné. Z těchto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

4. Proti tomuto rozsudku do všech jeho výroků podala žalobkyně odvolání. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že při prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí. Žalobkyně sice vycházela primárně z informací od žalovaného, jejich validitu však prověřila z dalších zdrojů a databází a srovnala je s veřejně dostupnými údaji o životním minimu či normativními náklady na bydlení. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně a s odbornou péčí, přičemž neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti předmětný úvěr ve sjednaných splátkách splácet. Smlouva o úvěru proto nemůže být neplatná. Žalobkyně současně namítla, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud konstatovala, že žaloba byla zamítnuta proto, že žalobkyně nenavrhla, aby soud určil dobu odpovídající možnostem žalovaného k vrácení příslušné částky. Pokud žalovaný jako spotřebitel namítal, že není v jeho možnostech splnit svůj dluh, pak důkazní břemeno o nemožnosti plnění dle názoru žalobkyně nepochybně leží právě na straně žalovaného, neboť žalobkyně jeho poměry nezná a ani znát nemůže.

5. Odvolací soud po přezkoumání odvolání uvedl, že za správný považuje právní závěr soudu prvního stupně, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí náležitě neověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, když nesprávně hodnotila příjmy i výdaje žalovaného. Následkem porušení této povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je absolutní neplatnost smlouvy, jak soud prvního stupně správně dovodil. Soud prvního stupně tedy správně přistoupil k aplikaci ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vrácení nesplacené jistiny úvěru. Odvolací soud však nepovažuje za správný právní názor přijatý soudem prvního stupně, dle kterého měla návrh na určení doby plnění dluhu žalovaným jako spotřebitelem vznést žalobkyně a že v tomto směru nelze přenášet břemeno tvrzení a důkazní na žalovaného. Dle názoru odvolacího soudu návrh na určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru mohou u soudu vznést obě strany, věřitel i spotřebitel. Skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení získané na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (tj. vrátit poskytnutou jistinu úvěru), však prospívá právnímu postavení spotřebitele, protože prodlužuje splatnost odpovídající pohledávky věřitele. Odvolací soud přijal právní názor, že je to tedy spotřebitel, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit tento dluh, a k těmto tvrzením navrhnout důkazní prostředky. Taková skutková tvrzení vycházejí ze subjektivních poměrů, jež jsou známy spotřebiteli, avšak věřitel je zpravidla nezná. Skutková zjištění, že není přiměřené možnostem spotřebitele splnit dluh bez zbytečného odkladu nebo v delším čase určené věřitelem, musí vyplývat z výsledků dokazování nebo jinak v řízení procesně přípustným způsobem vyjít najevo. Protože se soud prvního stupně blíže nevěnoval otázce stanovení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a vrácen k dalšímu řízení.

6. Z provedeného dokazování (Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dokumentem , název, ze dne , datum, , dokumentem , název, ze dne , datum, , záznamem o vložení dokumentu do systému, formulářem , název, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , informací o pozemku, detailem platby, výplatními páskami 02/2022, 03/2022, výpisem z Centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z Registru platebních informací, potvrzením o provedení transakce, Statistikou rodinných účtů, přehledem , název, , stanovené , právnická osoba, , výpisem z Katastru nemovitostí) soud zjistil, že žalovaný dne , datum, uvedl, že jeho nesplacený závazek u , jméno FO, představuje celkem částku , částka, , s měsíční splátkou , částka, (výši měsíční splátky žalovaný doložil i výpisem z účtu), je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho náklady na bydlení jsou , částka, měsíčně, a jeho příjem - mzda představuje částku , částka, měsíčně. Z potvrzení zaměstnavatele , právnická osoba, za měsíce únor a březen 2022 soud zjistil, že jeho průměrná čistá mzda za činila , částka, . Ve formuláři Posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, je k finančním poměrům žalovaného uvedeno, že je ženatý s , jméno FO, (bez uvedení jejího příjmu) a má vyživovací povinnost jak k manželce, tak ke dvěma dalším osobám (bez uvedení dalších bližších údajů o těchto osobách). Z výpisu z Katastru nemovitostí bylo zjištěno, že manželka žalovaného , jméno FO, má ve výlučném vlastnictví pozemky parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , objekt bydlení, parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, . Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, znějící na částku 30 000 Kč, na základě které byla žalobkyní na účet žalovaného dne , datum, poskytnuta částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla poukázána na účet zprostředkovatele žalobkyně, tedy třetí osoby. Žalovaný nebyl ke dni , datum, v insolvenci, neměl nařízeny exekuce, výpis z Registru platebních informací byl negativní. Statistikou rodinných účtů, přehledem , název, , stanovené , právnická osoba, , se týkaly roku 2016, resp. 2016 – 2021. Listinný důkaz označený jako Bonita smlouvy dokládá částečné úhrady žalovaným, kdy na úvěr provedl celkem 7 plateb v celkové výši 7 350 Kč. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, jak vyplývá z upomínky ze dne , datum, a , datum, a z předžalobní výzvy ze dne 25. 2. 2023. Z předžalobní výzvy dále vyplývá, že žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od odeslání výzvy (podací lístek dokládá odeslání výzvy žalovanému dne 25. 2. 2023).

7. Na základě shodných skutkových tvrzení účastníků a provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne , datum, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 40 měsíčními splátkami ve výši 1 050 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,05 %. Na účet žalovaného byly fakticky poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč, částka 2 500 Kč byla poukázána na účet zprostředkovatele žalobkyně, tedy třetí osoby. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze 7 350 Kč. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 25. 2. 2023, dle které měl dluh uhradit do 10 dnů od odeslání výzvy (výzva byla odeslána téhož dne).

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 353/2021 Sb., tj. účinném v období od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ).

12. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru prověřila, nepostupovala však v tomto případě s odbornou péčí, jak zákon o spotřebitelském úvěru požaduje. Žalovaný dne , datum, výslovně uvedl, že ze své mzdy v doložené výši , částka, měsíčně platí splátku úvěru ve výši , částka, a dále vyživuje nejen sebe, ale i svou manželku (bez zjištěného příjmu) a další dvě osoby. Žalobkyně si další informaci o vyživovaných osobách nevyžádala, a bez jasného důvodu vycházela z údajů o životním minimu za rok 2022 a existenčním minimu pro rok 2022 pro jednotlivce, ačkoliv bylo možno uvažovat možnost, že žalovaný s těmito osobami vede rodinnou domácnost, případně na ně hradí stanovené výživné. Pokud jde o normativní náklady na bydlení za rok 2022, tyto činily v případě bydlení v bytech na základě nájemní smlouvy pro čtyři a více osob (tedy žalovaného a jím vyživované osoby) v obci, ve které žalobce bydlí (, adresa, ) částku , částka, . Žalobkyně se přesto spokojila s uvedením nákladů na bydlení ve , částka, , aniž by se blíže zajímala, zda a jaké skutečné náklady na bydlení žalovaný hradí. Pokud jde o , název, , přehledem , název, , stanovené , právnická osoba, za roky 2016 – 2021, tyto soud v daném případě nepovažuje za relevantní, když je všeobecně známou skutečností, že v roce 2022 došlo k významnému nárůstu životních nákladů oproti rokům předchozím, a to v souvislosti se zvýšenou mírou inflace, kdy např. průměrná roční míra inflace za rok 2022 činila 15,1 %. Veškeré údaje o růstu spotřebitelských cen jsou přitom veřejně dostupné na webových stránkách , právnická osoba, (, webová stránka, ), případně měla žalobkyně možnost vycházet ze skutečných výdajů žalovaného zjištěných např. z výpisů z jeho bankovního účtu. Soud je toho názoru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela účelově z nejnižších možných částek výdajů, a přehlížela jiné snadno zjistitelné skutečnosti (kterými se žalovaný před poskytnutím úvěru netajil), po jejichž řádném prověření by žalovanému nebylo možno úvěr vůbec poskytnout.

13. Soud uzavřel, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů Evropské unie vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. , spisová značka, . Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou i v případě této smlouvy absolutně neplatná ujednání o smluveném úroku, náhradě nákladů či smluvních pokutách tak, jak vyplývají ze smlouvy.

14. Povinností žalovaného je tak podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Mezi stranami není sporu o tom, že žalovanému byly skutečně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč. Přestože žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že na poskytnutý úvěr uhradil částku 7 550 Kč, k této skutečnosti nepředložil žádné listinné důkazy. Ze soudu dostupných listinných důkazů (zejména listiny označené jako , název, ) bylo zjištěno, že žalovaný ve skutečnosti uhradil pouze 7 350 Kč. Na jistině úvěru tedy zbývá dluh ve výši 20 150 Kč.

15. Pokud jde o dobu přiměřenou možnostem žalovaného, v níž má jistinu úvěru žalobkyni uhradit (srov. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru), soud následoval vyslovený právní názor odvolacího soudu a přistoupil k bližšímu posouzení námitky žalovaného, že není v jeho možnostech celou dlužnou částku v současné době zaplatit. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud vyzval žalovaného k doplnění svých tvrzení, a to jaké jsou jeho možnosti splnit dluh, který je předmětem tohoto řízení, a aby k tomuto svému tvrzení označil, případně předložil důkazy. Na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval a další důkazní návrhy neuvedl. Neúčastnil se ani nařízeného jednání soudu, nemohl být tedy vyzván podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud má za to, že žalovaný neunesl své břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že v současné době není v jeho možnostech celý svůj dluh žalobkyni uhradit. Za této situace má soud za to, že mezi účastníky není o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k úhradě jistiny úvěru sporu.

16. S ohledem na výše uvedené soud přiznal žalobkyni zbývající neuhrazenou částku jistiny úvěru ve výši 20 150 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého závazku. Pokud jde o povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, byl k tomu ze strany žalobkyně vyzván předžalobní výzvou ze dne 25. 2. 2023. Výzva byla odeslána žalovanému téhož dne, žalovanému mohla být na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručena nejdříve dne 1. 3. 2023. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 10 dnů od odeslání. Žalovaný však v této lhůtě neuhradil ničeho, dnem 8. 3. 2023 se dostal do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení až od 8. 3. 2023 do zaplacení. Vzhledem k neunesení důkazního břemene žalovaného ohledně doby přiměřené jeho možnostem k úhradě svého dluhu a skutečnosti, že zde není sporu o tuto lhůtu, soud přistoupil k aplikaci podpůrného zákonného ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., dle kterého bylo žalovanému uloženo, aby přiznanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod.

17. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z důvodu vyslovené absolutní neplatnosti ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

18. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud znovu rozhodl o nákladech celého řízení, včetně řízení před odvolacím soudem. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 51 858,82 Kč (zaplacení jistiny ve výši 26 136 Kč, úroku soudem kapitalizovaného na částku 12 073,43 Kč, úroku z prodlení soudem kapitalizovaného na částku 8 603,39 Kč, dále zaplacení úroků z úvěru ve výši 1 345 Kč, náhrady nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč a smluvní pokuty ve výši 906 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 26 700,13 Kč (v jistině ve výši 20 150 Kč a úroku z prodlení soudem kapitalizovaného na částku 6 550,13 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 51,5 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného v rozsahu 48,5 %. Z toho vyplývá, že úspěch obou účastníků v řízení je zhruba stejný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím.