18 C 381/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vypořádání spoluvlastnictví

I. Spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovitým věcem – pozemku st. č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , rodinný dům, a pozemku p. č. , parcelní číslo, , oba v katastrálním území , adresa, , zapsaným v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , číslo, , se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej nemovitostí uvedených ve výroku I. ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek veřejné dražby bude rozdělen tak, že žalobkyni budou náležet 3/8 a žalovanému 5/8 výtěžku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví s odůvodněním, že žalobkyni a žalovanému náleží do podílového spoluvlastnictví pozemek st. č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , rodinný dům, a pozemek p. č. , parcelní číslo, , oba v katastrálním území , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , číslo, (dále jen „nemovitosti“). Výše spoluvlastnického podílu žalobkyně na předmětných nemovitostech činila 3/8 a výše spoluvlastnického podílu žalovaného 5/8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vypořádání spoluvlastnictví, avšak žalovaný na výzvu nereagoval. S ohledem na tyto skutečnosti žalobkyně přistoupila k podání žaloby a navrhuje, aby soud svým rozhodnutím spoluvlastnictví k nemovitostem zrušil a nařídil jejich prodej v dražbě, neboť nemovitosti nejsou dělitelné a žalobkyně o ně nemá zájem.

2. Žalovaný ve vyjádření ze dne , datum, a ze dne , datum, uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Žádná nabídka k vypořádání majetku mu doručena nebyla a má za to, že prodejem majetku formou dražby by bylo dosaženo minimálního zhodnocení nemovitosti. Prodej by měl nepřiměřené sociální dopady, neboť v nemovitosti dlouhodobě bydlí bratr žalovaného, který je nemocný, bez dostatečných finančních prostředků a je odkázán na sociální dívky. Prodej nemovitosti by pro něj znamenal ztrátu jediného bydlení a faktické ohrožení jeho základních životních podmínek. Setrvání ve spoluvlastnictví žalobkyni nezpůsobuje nenahraditelnou újmu, zatímco prodej by měl závažné a nevratné důsledky pro osoby fakticky užívající nemovitost. Žalovaný odmítá nabídku odkupu spoluvlastnického podílu za 600 000 Kč, kterou považuje za nepřiměřenou. V případě dalšího řízení žalovaný požaduje, aby případná hodnota podílu byla stanovena znaleckým posudkem, nikoli jednostranným požadavkem žalobce.

3. Při jednání konaném dne , datum, účastníci vyjádřili snahu se dohodnout mimosoudně tak, že pokud by to bylo možné, oddělili by část pozemku parc. č. , parcelní číslo, , a tento převedli do výlučného vlastnictví žalobkyně jako kompenzaci jejího spoluvlastnického podílu. Za účelem mimosoudních jednání bylo jednání odročeno. K mimosoudní dohodě účastníků poté nedošlo, což shodně soudu sdělili s tím, že reálné rozdělení tohoto pozemku není možné. Žalobkyně setrvala na podaném návrhu, žalovaný výslovně uvedl, že o nabytí nemovitých věci do svého vlastnictví nemá zájem.

4. Z nesporných tvrzení účastníků a výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, spoluvlastnický podíl žalobkyně odpovídá id. 3/8 a podíl žalovaného id. 5/8. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nebyla mezi účastníky uzavřena žádná dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaný nabyl svůj spoluvlastnický podíl darovací smlouvou ze dne , datum, , žalobkyně pak na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu Exekutorský úřad , adresa, č. j. , číslo jednací, ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, . Spoluvlastnický podíl žalobkyně je zatížen smluvním zástavním právem a zákazem zatížení.

5. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že v domě, o který se jedná, od narození dosud bydlí jeho bratr, kterému je nyní 59 let. Trpí cukrovkou, vysokým krevním tlakem, má problémy se srdcem, vlivem cukrovky má zhoršený zrak a má jakousi dušnost. Žalovanému není známo, zda bratr pobírá invalidní důchod, ale do zaměstnání nechodí a žije ze sociálních dávek. Není omezen ve svéprávnosti, žalovaný sám k němu nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobce nedokáže říci, z jakého důvodu bratr nemůže pracovat, je to údajně z důvodu dušnosti, ale lékařskou zprávu nemá k dispozici. Soud si ji může vyžádat. Dům postavili rodiče žalovaného koncem 50. let, od té doby zde jeho rodina žije. Žalobce v domě nebydlí, žije na adrese , adresa, v domě, který byl původně v jeho vlastnictví, nicméně ho přepsal na syna a nyní v něm má zřízeno věcné břemeno osobního užívání. Žalobce pobírá starobní důchod, který je v současné době ve výši , částka, , má úspory asi ve výši , částka, . Nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty, který by mohl případně prodat. Nemá zájem podíl žalobkyně na domě odkoupit, protože v domě nikdy bydlet nebude.

6. Podle § 1140 zák. č. 89/2012 S., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení od spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

7. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

8. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

9. Podle § 1147 věta prvá o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

10. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti.

11. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci: Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, spoluvlastnický podíl žalobkyně odpovídá id. 3/8 a podíl žalovaného id. 5/8. Žalobkyně již dále nechce setrvávat ve spoluvlastnictví, když ani přes veškerou snahu soudu se v řízení nepodařilo dosáhnout uzavření jakékoli dohody účastníků. Naopak žalovaný odkázal na ust. § 1140 odst. 2 o. z. a uvedl, že se žalobkyně domáhá svého práva za zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jen k újmě žalovaného.

12. Z tvrzení žalovaného a jeho účastnického výslechu je patrné, že žalovaný důvody pro aplikaci § 1140 odst. 2 věta druhá o. z. (a tedy případně pro zamítnutí žaloby z důvodu zde uvedených) spatřuje v tom, že v době bydlí dlouhodobě jeho nemocný bratr, který nemá jinou možnost bydlení.

13. Pokud jde o otázku „újmy některého ze spoluvlastníků“ (v tomto případě žalovaného), tak v rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 (Rc 101/2016) Nejvyšší soud zdůraznil, že pro posouzení, zda byla některému ze spoluvlastníků způsobena újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy. V rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 300/2016 pak Nejvyšší soud konstatuje, že případná újma má být způsobena spoluvlastníku, nikoli třetí osobě, např. oprávněným v exekučním řízení. Podle komentáře k § 1140 Občanského zákoníku, 2. vydání (3. aktualizace), C. H. Beck 2024, autor P. Coufalík uvádí, že ustanovení § 1140 odst. 2 věta druhá o. z. má „zabránit zásadnímu vzniku újmy, která by spoluvlastníkovi vznikla okamžitým zrušením spoluvlastnictví. Judikatura ovšem zdůrazňuje, že musí jít o okolnosti dočasného charakteru, např. časově omezená zdravotní indispozice, přičemž by mělo jít o výjimečné okolnosti, které se zpravidla při zrušení spoluvlastnictví nevyskytují. Již prvorepubliková judikatura zdůrazňovala, že ztráta bydlení není sama o sobě na překážku zrušení spoluvlastnictví, neboť ta je zpravidla nutným důsledkem zrušení spoluvlastnictví (NS SR Rv I 826/21 = Vážný 1438, Rv II 31/30 = Vážný 10550). Obdobně vyšší věk spoluvlastníka a s tím spojené dlouhodobé zdravotní problémy, citová vazba při dlouhodobém užívání nemovitosti, absence finančních prostředků k vyplacení náhrady dalším spoluvlastníkům nejsou na překážku zrušení spoluvlastnictví (NS 22 Cdo 5159/2014 = Rc 101/2016, 22 Cdo 2135/2016, 22 Cdo 324/2016, 22 Cdo 661/2016). Byť právní úprava poněkud nepřesně uvádí „újma jen některého ze spoluvlastníků“, zcela logicky může jít i o újmu, která se dotýká více spoluvlastníků. Judikatura naopak zdůrazňuje, že újma některého ze spoluvlastníků se zkoumá toliko ve vztahu k dotčenému spoluvlastníkovi, a ne ve vztahu k třetím osobám (NS 22 Cdo 300/2016, ČSR Rv II 892/29 = Vážný 10377); to však nelze vykládat mechanicky, neboť s ohledem na ústavně zaručené právo na ochranu soukromého a rodinného života může spoluvlastník důvodně pociťovat újmu osob jemu blízkých (§ 22), a proto i k jejich poměrům lze do jisté míry přihlédnout.“14. Z citovaného lze dovodit, že žalovaným tvrzené okolnosti nemají vliv na důvodnost podané žaloby. Žalovaný sám v domě nebydlí, bydlí zde pouze jeho bratr, který sám nemá k nemovitostem vlastnické nebo jiné věcné právo. Žalovaný v domě bydlet ani nechce, má zajištěno jiné bydlení v domě, ve kterém má zřízeno věcné břemeno osobního užívání. Protože by tedy případná újma vznikla pouze třetí osobě, nikoli žalovanému, není naplněna základní podmínka pro zamítnutí žaloby.

15. Ve smyslu § 1143 o. z. jsou tedy dány důvody pro to, aby o zrušení spoluvlastnictví rozhodl soud, což bylo učiněno výrokem I. tohoto rozsudku.

16. Pokud jde o způsob vypořádání, zabýval se soud nejprve možností reálného rozdělení nemovitostí. Podle toho, co vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí a skutkových tvrzení účastníků, tvoří předmětné nemovitosti navzájem funkční celek, kdy součástí jednoho z pozemků je stavba – rodinný dům, druhý pozemek představuje zahradu přiléhající k domu. Je obecně známou skutečností (nevyžadující ani samostatné znalecké zkoumání), že v takovém případě není reálné rozdělení nemovitostí možné, neboť taková možnost přichází do úvahy pouze u pozemků nezastavěných, případně zastavěných více objekty bydlení (v případě dvou spoluvlastníků tedy dvěma objekty bydlení), nebo u domu, který lze rozdělit na 2 samostatné bytové jednotky. Účastníci navíc společným prohlášením vyloučili možnost, že by bylo možno účelně rozdělit zahradu na samostatný pozemek a tento převést na vyrovnání podílu do výlučného vlastnictví žalobkyně.

17. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy vypořádání přikázáním společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.)

18. Protože jiný způsob vypořádání spoluvlastnictví nebyl možný, a nebyly splněny ani podmínky pro rozhodnutí, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky, rozhodl soud, že společné nemovitosti budou prodány ve veřejné dražbě. Současně soud také určil způsob rozdělení výtěžku veřejné dražby, který odpovídá velikosti spoluvlastnických podílů účastníků.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že nikomu z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Vycházel přitom především ze Stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, v jehož právní větě je uvedeno, že „v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Zmiňované zvláštní důvody pak soud v řízení neshledal.