18 C 398/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 22 055 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 12 055 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 12. 2024 do 23. 1. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 22 055 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , Jméno žalobkyně, , IČ , IČO žalobkyně, (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, . Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , na nichž se žalovaný registroval a zvolil si parametry smlouvy. Žalobkyně uvedla, že totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byla ověřena verifikační platbou, kterou žalovaný provedl ze svého účtu na účet předchůdkyně žalobkyně, a na základě toho došlo ke ztotožnění žalovaného jako majitele jím uvedeného bankovního účtu. Dle obchodních podmínek žalovaný výslovně souhlasil s použitím fotokopie jeho dokladu totožnosti, kterou však žalobkyně nedisponuje. Žalobkyně dále uvedla, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a dále lustrací v databázích a registrech (CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI, úvěrová historie) za účelem ověření platební morálky žalovaného a existence dluhů. Na základě takové lustrace a prohlášení žalovaného předchůdkyně žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně však nedisponuje listinnými doklady, které žalovaný k prokázání úvěruschopnosti předchůdkyni žalobkyně předkládal. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěr a vyzván k okamžité úhradě. Žalovaný však ničeho neuhradil a prokazatelně se dostal do prodlení dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Ani po postoupení pohledávky žalovaný svůj dluh neuhradil, a to ani k předžalobní upomínce ze dne 15. 1. 2025. Žalobkyně tedy žalobou uplatňuje celkovou dlužnou částku ve výši 22 055 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč a neuhrazeného smluvního úroku ve výši 12 055 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou v celém rozsahu neuznal a žalobu považuje za nedůvodnou. Žalovaný tvrdil, že s předchůdkyní žalobkyně žádnou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, dne , datum, neuzavřel. Žalovaný má důvodné podezření, že smlouvu s předchůdkyní žalobkyně uzavřel bez jeho vědomí a souhlasu a na jeho jméno syn , jméno FO, . Syn tak zneužil jeho osobní údaje (kontaktní údaje uvedené v předmětné smlouvě o úvěru nejsou žalovaného, žalovaný užívá telefonní číslo , tel. číslo, a email , e-mail, ). K uzavření smlouvy pravděpodobně došlo ještě v době, kdy syn žalovaného žil s ním ve společné domácnosti; nyní syn žije sám někde v , adresa, . Žalovaný až nyní zjišťuje, že syn na jeho jméno uzavřel asi více úvěrových smluv, které neplatil, a dokonce byly z toho důvodu na žalovaného vydány exekuční příkazy. Žalovaný uvedl, že zřejmě v době, kdy u něj syn žil, kontroloval i poštu, přebíral ji a zatajoval žalovanému její doručení. Syn byl nezaměstnaný, naopak žalovaný chodil do práce, proto měl žalovaný možnost korespondenci adresovanou žalovanému přebírat. Po odstěhování syna žalovaný spolu s dcerou našli v pokoji syna značné množství korespondence a poštovních obálek adresovaných na žalovaného, stejně jako kopii rodného listu a občanského průkazu žalovaného. Žalovaný současně potvrdil, že dne , datum, byla na jeho účet zaslána ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 10 000 Kč. Nicméně tyto finanční prostředky nebyly žalovaného, ale jeho syna. Syn si dle sdělení žalovaného přivydělával jako řidič pro službu , název, a několikrát se na žalovaného obrátil s tím, zda by odměna mohla být zaslána na účet žalovaného, neboť sám měl dluhy, a proto mu peníze nemohly být zaslány na jeho účet. Syn tedy žalovaného požádal, zda by ze svého účtu mohl tyto peníze vybrat a předat mu je v hotovosti, což žalovaný udělal. Až nyní žalovaný zjistil, že jeho syn byl v insolvenci a měl schválené oddlužené, které však bylo zrušeno, protože syn neposkytoval insolvenčnímu soudu součinnost a byl nekontaktní. Uvedeným způsobem žalovaný svému synovi vybral finanční prostředky víckrát (asi jedenkrát za dva měsíce). Žalovaný však uvedl, že to byly finanční prostředky jeho syna, nikdy je nepovažoval za své vlastní. S prostředky jeho syna nadto nikdy nenakládal, jen je vybral ze svého účtu a v hotovosti předal synovi. Tak jako v posuzovaném případě, kdy došlé finanční prostředky téhož dne, tj. , datum, vybral, a to v částce 8 000 Kč a dne , datum, v částce 2 × 1 000 Kč. Žalovaný nemá povědomí, jak funguje služba , název, , proto ho nezarazilo, když na účet přišly peníze z účtu označeného jako „, název, .“. Žalovaný současně odmítá, že by se vůči předchůdkyni žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť finanční prostředky nebyly určeny pro něj, ale pro jeho syna. Pokud byly poukázány na bankovní účet žalovaného, tento účet byl pouze platebním místem (místem plnění). S prostředky nikdy nenakládal s vědomím, že by náležely jemu (měl za to, že to jsou peníze za práci vykonanou jeho synem). Žalovaný nevěděl o tom, že by mu byly doručeny výzvy k úhradě dluhu. Žalovaný současně uvádí, že se na stránkách předchůdkyně žalobkyně neregistroval, ani vůči němu nebyla prováděna žádná lustrace ohledně ověření úvěruschopnosti. Žalovaný rovněž považuje uplatněný smluvní úrok za rozporný s dobrými mravy.

3. Z jednání nařízeného na den , datum, se žalobkyně řádně omluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal pouze za přítomnosti žalovaného.

4. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingovém úvěru , název, č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako klientem/dlužníkem. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem a příjmením, rodným číslem , RČ, , trvalým pobytem na adrese , Adresa žalovaného, , emailovou adresou , e-mail, a telefonním číslem , tel. číslo, . Na základě smlouvy měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému možnost čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Datum prvního čerpání úvěru byl sjednán na den , datum, , roční úroková sazba byla ujednána ve výši 200 % ročně. Vyčerpaný úvěr měl žalovaný splácet měsíčními splátkami, přičemž výše první splátky činila 2 144 Kč a každá další se mohla každý měsíc lišit, přičemž žalovaný měl být nejméně 5 dnů před datem splatnosti dané splátky informován o její výši. Bylo ujednáno, že úvěr má být žalovanému poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, . Písemné znění smlouvy předložené soudu neobsahuje podpis ani jedné smluvní strany. Namísto toho je ve smlouvě uveden datum a čas odeslání potvrzovacího kódu klientovi (tj. , datum, v 14:35:55), telefonní číslo, na které byl kód zaslán (tj. , tel. číslo, ), emailová adresa, na kterou byl kód zaslán (tj. , e-mail, ) a datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu (tj. , datum, v 14:36:07). Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Z čl. 4.1.1 obchodních podmínek mj. bylo zjištěno, že identifikace klienta se proveden kopií občanského průkazu a provedením identifikační platby ve výši , částka, na účet sdělený věřitelem.

5. Z výpisu z běžného účtu předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne , datum, byla připsána identifikační platba ve výši , částka, z účtu č. , č. účtu, označeného , jméno FO, , a stejný den , datum, byla na tento účet provedena okamžitá platba ve výši 10 000 Kč s VS , var. symbol, .

6. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl ze strany předchůdkyně žalobkyně upozorněn na zesplatnění celého neuhrazeného úvěru k témuž dni, neboť žalovaný i po několika upomínkách dlužnou částku neuhradil. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 22 178 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 12 055 Kč, smluvní pokuty ve výši 73 Kč a poplatku za upomínku ve výši 50 Kč.

7. Z listiny označené jako rámcová smlouva o postoupení pohledávek, z dodatku č. , číslo, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník se dohodly na postoupení mj. i pohledávky za žalovaným ze smlouvy č. , číslo, ve výši 22 055 Kč.

8. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Z výzvy k úhradě ze dne 15. 1. 2025 soud dále zjistil, že žalovaná byla ze strany žalobkyně naposledy před podáním žaloby vyzvána k zaplacení postoupeného dluhu do tří dnů. Přiložený podací lístek osvědčuje odeslání oznámení a výzvy žalovanému dne 15. 1. 2025.

9. Ze scanu výpisu z účtu předloženého žalovaným soud zjistil, že dne , datum, byla žalovanému na účet zaslána platba ve výši 10 000 Kč identifikovaná odesílatelem , právnická osoba, a variabilním symbolem , var. symbol, . Dne , datum, byla z tohoto účtu vybrána hotovost ve výši 1 000 Kč a 9 000 Kč.

10. Z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že oddlužení dlužníka , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , se zrušuje a insolvenční řízení se zastavuje. Z odůvodnění tohoto usnesení se podává, že dlužník neplnil povinnosti v rámci schváleného způsobu oddlužení, nenahlásil změny ve vyživovacích povinnostech, ukončení pracovního poměru, je nekontaktní a na výzvy insolvenčního správce nereaguje.

11. Z připojeného spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 9 C 15/2024 soud zjistil následující. Z žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako žalobkyně požadovala po , jméno FO, , nar. , Datum narození žalovaného, , bytem , Adresa žalovaného, , jako žalovaném zaplacení částky 14 035,55 Kč jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřenou mezi účastníky dne , datum, . Smlouva byla uzavřena distančním způsobem a žalovanému měl být poskytnut úvěr až do výše 10 000 Kč, jež však žalovaný řádně nehradil. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že , Jméno žalovaného, byl uveden jako dlužník, identifikován rodným číslem , RČ, , trvalý pobyt , adresa, , , adresa, , emailovou adresou , e-mail, , telefonním číslem , tel. číslo, a číslem bankovního účtu , č. účtu, . Z dodejky od žaloby doručované soudem , jméno FO, , nar. , Datum narození žalovaného, , , adresa, , soud zjistil, že byla osobně převzata dne , datum, a jako osoba, která zásilku převzala, je uveden , Jméno žalovaného, . Z protokolu o jednání ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný se nařízeného jednání neúčastnil a doručení bylo vykázáno. Z dodejky od předvolání k jednání soudu na den , datum, doručené soudem , jméno FO, , nar. , Datum narození žalovaného, , , adresa, , bylo zjištěno, že tato zásilka nebyla adresátem vyzvednuta. Z rozsudku ze dne , datum, , č. j. 9 C 15/2024-36, soud zjistil, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni (společnosti , právnická osoba, ) částku 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť soud neměl posuzovanou smlouvu o úvěru za řádně uzavřenou pro nedostatek formy právního jednání. Nicméně shledal, že žalobkyně , jméno FO, poskytla (byť bez právního důvodu) na jeho účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které nevrátil. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Z dodejky od rozsudku doručovaného soudem , jméno FO, , nar. , Datum narození žalovaného, , , adresa, , soud zjistil, že tato zásilka nebyla adresátem vyzvednuta.

12. Z připojeného spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 4 C 123/2024 soud zjistil následující. Z žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , Jméno žalobkyně, jako žalobkyně požadovala po , jméno FO, , nar. , Datum narození žalovaného, , bytem , Adresa žalovaného, , jako žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kdy předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, poskytla na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, peněžní prostředky právě ve výši 5 000 Kč, které žalovaný nevrátil. Z dodejky od žaloby doručované soudem , jméno FO, , nar. , Datum narození žalovaného, , , adresa, , soud zjistil, že byla osobně převzata dne , datum, a jako osoba, která zásilku převzala, je uveden , Jméno žalovaného, jako adresát. Z protokolu o vyhlášení rozsudku dne , datum, soud zjistil, že účastníci nebyli soudem k vyhlášení rozsudku předvoláváni, a ani se nedostavili. Z rozsudku ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , soud zjistil, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni (společnosti , Jméno žalobkyně, ) částku 5 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť soud měl za prokázané poskytnutí finančních prostředků v uvedené výši předchůdkyní žalobkyně na účet žalovaného bez právního důvodu, přičemž žalovaný tyto prostředky předchůdkyni žalobkyně, příp. žalobkyni nevrátil. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Z dodejky od rozsudku doručovaného soudem , jméno FO, , nar. , Datum narození žalovaného, , , adresa, , soud zjistil, že zásilka byla osobně převzata dne , datum, a jako osoba, která zásilku převzala, je uveden , Jméno žalovaného, jako adresát.

13. Účastnickou výpovědí žalovaného soud zjistil, že k uzavření posuzované smlouvy o úvěru syn žalovaného pravděpodobně použil jeho telefon a doklady, které měl doma uložené. Do telefonu žalovaného se lze dostat bez jakéhokoli zabezpečení tím, že se telefon prostě zapne (toto žalovaný při jednání ukázal, kdy bylo zjištěno, že telefon žalovaného skutečně nevyžaduje zadání žádného přístupového kódu, snímek obličeje apod.). Žalovaný vylučuje, že by smlouvu uzavíral. Pokud jde o věci vedené Okresním soudem v Jihlavě pod sp. zn. 9 C 15/2024 a 4 C 123/2024, žalovaný uvedl, že i v těchto případech šlo o peníze určené pro jeho syna. Proti žalobám nic nenamítal, neboť syn mu vždy řekl, že to nějak vyřídí. Žalovaný dal svému synovi v několika případech peníze na úhradu dluhů, ale víc se o to nezajímal. Už si neověřoval (např. kontaktováním věřitelů), zda skutečně došlo k úhradě těchto dluhů. Žalovaný uvedl, že kolem dubna 2024 si nebral žádné půjčky ani úvěry, protože měl dostatek finančních prostředků. Je pravdou, že na něj byly v poslední době nařízeny exekuce. O finančních problémech svého syna nevěděl. Sice synovi chodily doporučené dopisy od soudu, ale údajně měl žalovanému říct, že se jedná o alimenty. Žalovanému nepřišlo divné, že během jednoho měsíce mu přišlo několik částek od tří věřitelů, protože syn mu řekl, že má problémy s účtem a peníze od kamarádů potřebuje poslat na účet žalovaného. Žalovaný to neřešil, vždy synovi ty peníze vybral. Syn přístup k účtu žalovaného neměl, žalovaný ho neoznačil jako disponenta. Žalovaný má v mobilu bankovní aplikaci, ale moc se v tom nevyzná (obvykle mu pomáhá dcera). Zda mu na účet přišly nějaké peníze, to žalovaný nezjišťoval. Nemá ani v bance nastaveno, aby mu chodily pravidelně výpisy z účtu. Žalovanému dopisy od soudu chodily, ale kolikrát měl ve schránce už přímo vhozený dopis, ne výzvu k vyzvednutí. Žalovaný se domnívá, že mu schránku vybíral syn a dopisy schovával, protože jich spoustu našli při vyklízení jeho pokoje.

14. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že od kamarádů ví, že si její bratr , jméno FO, půjčoval peníze. Chtěl to i po ní, ale ona odmítla. Matka svědkyně měla s , jméno FO, řešit insolvenci. Pokud jde o bankovní aplikaci otce, s tím mu pravidelně pomáhá podle toho, jak potřebuje (např. posílá online platby). Nikdy se ale přímo na účet svého nedívá, takže neví o tom, že by mu na účet přicházely nějaké platby. Zhruba před dvěma lety používala bratrův notebook a z některých emailů pochopila, že si bral úvěry jménem otce (našla otevřené webové stránky různých úvěrových společností, na nichž byly schváleny úvěry na jméno otce). Měla to sdělit matce a poslat jí emailem snímek obrazovky, ale potom to už neřešili. Až někdy v říjnu nebo listopadu 2025 při vyklízení bratrova pokoje po tom, co se odstěhoval, našli několik obálek, ve kterých byly různé výzvy a návrhy na exekuci, které byly adresované otci. Byly tam i obálky adresované bratrovi, ty ale nebyly otevřené. Obálky posbírali a kontaktovali právníka i policii.

15. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne , datum, na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postupovala na základě smlouvy, která měla být dne , datum, uzavřena na webové stránce předchůdkyně žalobkyně právě s žalovaným. Na základě takové smlouvy měla předchůdkyně žalobkyně umožnit žalovanému čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč s opakovaným čerpáním peněžních prostředků výplatou na účet žalovaného a žalovaný měl vyčerpaný úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Smlouva měla být podepsána elektronicky zadáním SMS kódu poté, co byla z účtu žalovaného na účet předchůdkyně žalobkyně zaslána ověřovací platba ve výši , částka, . Žalovaný nerozporoval, že mu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč dne , datum, od předchůdkyně žalobkyně opravdu na účet byly vyplaceny, ale rozporoval, že předmětnou smlouvu o úvěru s předchůdkyní žalobkyně neuzavřel. Z výpovědi žalovaného i svědkyně soud zjistil, že v době uzavření předmětné smlouvy žalovaný s předchůdkyní žalobkyně nejednal, ale jeho jménem jednal jeho syn. Syn žalovaného uzavřel na jeho jméno více smluv o finančních produktech, aniž by o tom žalovaný věděl (v dalších věcech vedených podepsaným soudem pod sp. zn. 9 C 15/2024 a 4 C 123/2024 proti žalovanému z titulů neuhrazených úvěrových smluv se žalovaný nijak nebránil, přestože smlouvy neuzavřel, protože mu syn řekl, že to nějak vyřeší). Z těchto dalších spisů soud zjistil, že některé zásilky doručované soudem žalovanému byly osobně převzaty. Je to především výpověď žalovaného, z níž soud zjistil, že žalovaný měl doma volně přístupný telefon bez potřeby zadávat ověřovací kód, i své doklady totožnosti. V telefonu měl volně přístupnou bankovní aplikaci. Žalovaný si neověřoval, zda mu na účet přišly nějaké peníze a od koho. Pokud mu syn řekl, že potřebuje na jeho účet poslat peníze kvůli problémům se svým účtem, toto žalovaný více neřešil, synovi to umožnil a následně tyto peníze synovi vybral v hotovosti. Žalovaný ani nekontroloval obsah poštovní schránky. Až později zjistil, že mu syn schránku vybíral (včetně dopisů od soudu a exekutorů) a dopisy mu nepředával. Žalovaný nevěděl, že na jeho syna byla vedena insolvence; oddlužení syna žalovaného vedené Krajským soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, byla zrušeno pro neplnění povinností dlužníka. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně na poskytnutý úvěr neobdržela ujednané splátky, dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Neuhrazenou pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 20 055 Kč předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a postoupení pohledávky písemně oznámila žalovanému včetně předžalobní výzvy k úhradě dluhu dopisem ze dne 15. 1. 2025, které byly prokazatelně odeslány žalovanému dne 15. 1. 2025. Dle předžalobní výzvy měl být dluh uhrazen do 3 dnů.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 462/2023 Sb. účinném od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení jsou dle soudu pro posouzení předmětné věci stěžejní dvě otázky – zda je žalovaný osobou pasivně legitimovanou a zda lze předmětný závazkový vztah považovat za platně a účinně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. Soud předně uvádí, že posuzovaný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to s odkazem na ustanovení § 104, kdy smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne , datum, , o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu je zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které nebylo ze strany obou účastníků podepsáno vůbec. Údajný elektronický podpis mají suplovat údaje o zadání vygenerovaného kódu, jež měl být žalovanému zaslán na email a telefonní číslo. Soudu nebyly předloženy žádné listinné důkazy (např. výstup ze systému předchůdkyně žalobkyně, jež by zachycovaly digitální stopu zadávání souhlasu ze strany žalovaného se zněním předmětné smlouvy). Na základě těchto skutečností nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovaným i předchůdkyní žalobkyně bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k její následné změně. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má rovněž za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Zadání kódu v rámci webového rozhraní není způsobilé zajistit totožnost jednající osoby v souladu s výše uvedenou právní úpravou; zvlášť za situace, kdy druhá strana namítla, že takovou smlouvu neuzavřela (jako v tomto případě). Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její předchůdkyně, zaručila totožnost jednající osoby a umožnila zachycení obsahu jednání a jeho nezměnitelnost. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru (zejména pokud jde o provedení bankovní transakce), s přihlédnutím k tomu, že žalovaný nerozporoval, že předchůdkyně žalobkyně zaslala peněžní prostředky právě na jeho bankovní účet, by bylo možné dovodit, že předchůdkyně žalobkyně skutečně jednala s žalovaným, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu. Přestože ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru nespojuje s nedodržením písemné formy smlouvy její neplatnost, v tomto případě nelze vůbec uzavřít, že by byla prokázána vůle žalovaného uzavřít posuzovanou smlouvu o úvěru (a to na tomto místě právě z důvodu nedodržení formy právního jednání). Pokud žalovaný namítl, že předmětné právní jednání s předchůdkyní žalobkyně neučinil, žalobkyně své tvrzení ničím nepodpořila a soudu nepředložila žádné další důkazy k prokázání, že smlouvu uzavřela právě s žalovaným. Předmětnou smlouvu o úvěru je tedy nutné pro nedostatek vůle žalovaného považovat za zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

23. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění (včetně smluvního úroku tak, jak vyplývá ze smlouvy). Žalobkyně přesto prokázala, že její předchůdkyně poskytla na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Na tomto místě soud uzavírá, že je to právě žalovaný, který nerozporoval, že na jeho bankovní účet předchůdkyně žalobkyně skutečně tvrzené peněžní prostředky zaslala (žalovaný tuto skutečnost navíc doložit scanem výpisu ze svého účtu a účastnickou výpovědí, že tyto peníze ze svého účtu vybral). Mezi účastníky je tedy nesporné, že došlo k vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. S ohledem na výše vyslovenou absenci platného právního jednání má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně se v souladu s § 2991 o. z. ochudila a v souladu s § 2993 o. z. má právo na vrácení toho, co bezdůvodně plnila (tedy na vrácení poskytnuté částky 10 000 Kč v dosud nesplacené výši). Žalovaný se právě v tomto bodě bránil tím, že se vůči předchůdkyni žalobkyně (resp. žalobkyni) nemohl ani bezdůvodně obohatit, neboť peněžní prostředky nepovažoval za své (nýbrž za synovy, jemuž je následně vydal); svůj bankovní účet považoval pouze za platební místo. Přestože žalovaný prokázal, že jeho syn uzavíral jeho jménem smlouvy o úvěru (včetně nyní posuzované smlouvy), a že o tom nevěděl, dle názoru soudu to žalovaného nezbavuje povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni, na kterou byla pohledávka její předchůdkyně řádně postoupena. Žalovaný nemá zabezpečen svůj mobilní telefon žádným bezpečnostním kódem či jiným prostředkem ochrany; má jej volně přístupný i přesto, že v mobilním telefonu má bankovní aplikaci, do které se lze volně dostat. Žalovaný se vůbec nezabýval tím, když ho jeho syn požádal o zaslání svých peněz na jeho účet. Žalovaný nekontroloval transakce na svém účtu. Žalovaný současně neměl přehled o poštovních zásilkách doručovaných na adresu jeho bydliště (zjistil, že mu schránku vybíral syn a dopisy mu nepředával, ale sám si nikdy doručování zásilek neověřoval). Soud v této souvislosti odkazuje na § 4 odst. 1 o. z., podle kterého se má zato, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně předpokládat. Laxní a nedostatečně obezřetný přístup žalovaného ke správě vlastních věcí ho nemůže zbavit povinnosti vydat to, oč se bezdůvodně obohatil bez platného právního titulu. Žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky zaslala na účet žalovaného. Již toto samo o sobě vede k tomu, že žalovaný byl povinen tyto prostředky předchůdkyni žalobkyni vrátit – nikoli je bez dalšího vyplatit svému synovi. Z těchto důvodů má soud za prokázané, že žalovaný je skutečně v této věci osobou pasivně legitimovanou, po níž žalobkyně může požadovat vrácení bezdůvodného obohacení.

24. Vzhledem k tomu, že na poskytnutou částku dosud nebyla provedena žádná úhrada, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poskytnuté neuhrazené peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat poté, co jej o to žalobkyně požádala. K tomu došlo předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2025. Tato výzva byla odeslána žalovanému téhož dne a s přihlédnutím k fikci doručení dle ustanovení § 573 o. z. mu mohla být doručena nejdříve dne 20. 1. 2025. Soud vychází z toho, že žalobkyně prokázala odeslání předžalobní výzvy žalovanému a sám žalovaný tvrdil, že si svoji schránku vlastně nekontroloval; to ho však nezbavuje odpovědnosti. Podle předžalobní výzvy byl žalovaný povinen dlužnou částku uhradit do tří dnů od doručení. V této lhůtě však nic neuhradil a následujícím dnem se dostal do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 10 000 Kč až od 24. 1. 2025 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby přiznanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

25. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud z výše uvedených důvodů žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 23 588,49 Kč (zaplacení částky 22 055 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 533,49 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 11 298,63 Kč (v jistině 10 000 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 298,63 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 48 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného ve výši 52 %. Z toho je zřejmé, že procesní úspěch obou stran v této věci je téměř stejný. Z toho důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.