18 C 399/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 66 395,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 64 947,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 64 947,44 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 1 448,52 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 068,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 490,27 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 64 947,44 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 64 947,44 Kč za den 1. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 64 947,44 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 916,98 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 66 395,69 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr až do výše 45 000 Kč s možností opakovaného čerpání. K prvotnímu čerpání úvěru žalovanou došlo dne , datum, úhradou kupní ceny nákupu ve výši 23 287 Kč. Žalované byla současně poskytnuta úvěrová karta k platbám za zboží a služby a k výběru hotovosti až do výše schváleného kreditního limitu. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 22,68 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, vždy k 17. dni každého měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém došlo k prvotnímu čerpání úvěru, tedy od , datum, . Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla ke dni , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto využila svého oprávnění požadovat okamžité splacení celého neuhrazeného úvěru. O tom informovala žalovanou dopisem ze dne , datum, , ve které byla vyzvána k úhradě dluhu do , datum, . Ke dni zesplatnění činila pohledávka za žalovanou 72 974,19 Kč, po zesplatnění úvěru žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně proto žalobou uplatňuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 64 947,44 Kč a neuhrazené poplatky ve výši 1 448,25 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 12 068,77 Kč (kapitalizovaný ke dni , datum, ), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 490,27 Kč (kapitalizovaný ke dni , datum, ), úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 64 947,44 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 64 947,44 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení.

2. Žalobkyně doplnila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z žalovanou tvrzeného měsíčního příjmu ve výši , částka, . Měsíční výdaje žalované byly s přihlédnutím k typu bydlení, rodinnému stavu a počtu osob v domácnosti žalované stanoveny na částku , částka, měsíčně a splátky jiných úvěrů (včetně předpokládané nové splátky úvěru) byly uvažovány ve výši , částka, . Předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalované nebyly ze mzdy strhávány žádné srážky, nebyla v exekuci ani insolvenci, a neměla žádné další zvýšené výdaje. Finanční poměry žalované byly shledány jako dostatečné.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul pouze za přítomnosti žalobkyně.

4. Z listiny označené jako žádost/smlouva o revolvingovém úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že jako smluvní strany jsou uvedeni předchůdkyně žalobkyně jako banka a žalovaná jako klient. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru do výše úvěrového rámce 45 000 Kč s tím, že výše prvního čerpání činí 23 287 Kč. Bylo ujednáno, že počet splátek závisí na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce, přičemž výše měsíční splátky činí min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Splatnost měsíčních splátek byla sjednána k 17. dni v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Byla sjednána roční úroková sazba ve výši 22,68 %, poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 69 Kč měsíčně a poplatek za pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Součástí žádosti/smlouvy jsou i údaje o poměrech žalované pro posouzení žádosti o úvěr. Žalovaná v době žádosti o úvěr byla svobodná, žila ve vlastním, neměla žádné dítě a byla zaměstnaná jako prodavač/pokladní u zaměstnavatele , právnická osoba, s čistým příjmem ve výši , částka, měsíčně. Náklady na bydlení byly stanoveny částkou , částka, měsíčně. Žalovaná neuvedla žádné další pravidelné výdaje či finanční závazky. Součástí smlouvy je přihláška žalované k pojištění a přehled důsledků nesplácení úvěru. Bylo sjednáno, že v případě nesplácení úvěru může předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním dluhu ve výši 600 Kč, zákonný úrok z prodlení a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Smlouva je opatřena podpisem žalované, z něhož je zřejmé, že byl vložen digitálně. Na místě podpisu předchůdkyně žalobkyně je uvedeno, že bylo podepsáno elektronicky. Soudu byl předložen výstup ze systému předchůdkyně žalobkyně zachycující postup zadávání podpisu žalované. Nedílnou součástí smlouvy je souhlas se zpracováním osobních údajů podepsaný žalovanou dne , datum, , Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro poskytování platebních služeb, Produktové podmínky pro využívání služeb elektronického bankovnictví, informace o zpracování osobních údajů, informační dokument o pojistném produktu a úplné znění rámcové pojistné smlouvy, k níž žalovaná podpisem žádosti o úvěru přistoupila. V souladu s Produktovými podmínkami má předchůdkyně žalobkyně právo požadovat okamžité zesplatnění úvěru, pokud se žalovaná dostane do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce.

5. Z informačního dopisu soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o přijetí žádosti o úvěr. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o schválení žádosti o revolvingový úvěr. Součástí dopisu je i výpis za měsíc listopad 2017 s předepsanou minimální splátkou a základní informaci o úvěru a jeho splácení.

6. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že k prvnímu čerpání úvěru ze strany žalované došlo ke dni , datum, ve výši 23 287 Kč. Z tohoto výpisu se zjišťuje, že žalovaná čerpala úvěr opakovaně, ovšem splátky úvěru řádně nehradila. Z listiny označené jako Podklady pre súdne konanie soud dále zjistil, že žalované na jistině úvěru po jeho zesplatnění zůstal dluh ve výši 64 947,44 Kč, na poplatcích dluh ve výši 1 448,25 Kč, na úrocích dluh ve výši 12 068,77 Kč a na úrocích z prodlení dluh ve výši 5 490,27 Kč.

7. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

8. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna, že k uvedenému dni má na úvěru dluh po splatnosti. Současně byla upozorněna na podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do , datum, a upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru.

9. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o odstoupení od smlouvy s účinností ke dni , datum, , kdy k tomuto dni je splatná celá zbývající dlužná částka úvěru. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 72 975 Kč.

10. Ze dvou výzev k úhradě dluhu ze dne 18. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o převzetí právního zastoupení a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu. Každá výzva byla adresován žalované na jinou adresu; dvě potvrzení podání osvědčují, že každá výzva byla odeslána žalované dne 19. 6. 2025.

11. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že obsahuje vyhodnocení údajů o poměrech žalované pro účely řádného splácení úvěru. Předchůdkyně žalobkyně primárně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. Žalovaná v žádosti uvedla svůj příjem ve výši , částka, měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně počítala právě s těmito celkovými příjmy žalované. Předchůdkyně žalobkyně dále zjistila z insolvenčního rejstříku, že žalovaná nebyla v době žádosti o úvěr v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaná dále v žádosti o úvěr uvedla své měsíční výdaje ve výši , částka, , s nimiž předchůdkyně žalobkyně kalkulovala (předchůdkyně žalobkyně současně vycházela z interních informací za použití statistických modelů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení). Žalovaná dále v žádosti uvedla, že nehradila žádné splátky jiných finančních produktů (předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost ověřila). Předchůdkyně žalobkyně brala v úvahu, že splátka nového úvěru činí , částka, , nové splátkové zatížení žalované tedy činilo , částka, . Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalované zbylo měsíčně , částka, k pokrytí životních nákladů, což bylo shledáno jako dostatečné.

12. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované počínaje dnem , datum, čerpat peněžní prostředky (první čerpání bylo ve výši 23 287 Kč). Předchůdkyně žalobkyně postupovala na základě ujednání, které bylo dohodnuto právě s žalovanou. Na základě takového ujednání měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 45 000 Kč a žalovaná měla vyčerpané prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 22,68 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na min. 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč, se splatností vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem , datum, . Pohledávka z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována dopisem ze dne , datum, . Žalovaná však nehradila splátky řádně. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila, přičemž ke dni zesplatnění činil dluh na jistině úvěru 64 947,44 Kč. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána opakovaně, naposledy dvěma předžalobními výzvami ze dne 18. 6. 2025 (odeslanými žalované dne 19. 6. 2025), dle kterých měla dluh uhradit do 7 dnů od doručení dané výzvy.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., účinném v období od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru) je na prvním místě splnění formy právního jednání v souladu s § 561 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Předmětná smlouva byla podepsána elektronicky, nicméně způsob podpisu žalované poukazuje na to, že žalovaná smlouvu podepsala vlastnoručně prostřednictvím digitálních prostředků a tento podpis byl následně do písemného znění smlouvy vložen (žalobkyně ostatně soudu doložila postup zanesení podpisu žalované do systému). Soud tedy považuje způsob uzavření předmětné smlouvy předložené soudu za platný.

18. V případě, kdy soud považuje formu zvoleného právního jednání za řádnou, zbývá posoudit další podmínku platnosti smlouvy, jež je žalobkyně jako věřitel při právním jednání se spotřebitelem povinna splnit. Tou je v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti). V projednávané věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že její předchůdkyně zjišťovala informace o poměrech přímo od žalované. Předchůdkyně žalobkyně sice činila vlastí kroky ke zjištění zadluženosti žalované a její platební morálky, ale pokud jde o příjmy a výdaje žalované, předchůdkyně žalobkyně tyto skutečnosti nijak neověřila (alespoň to nebylo tvrzeno a doloženo). Za zcela zásadní pochybení soud spatřuje, že předchůdkyně žalobkyně se spokojila s celkovými měsíčními výdaji žalované ve výši , částka, . Dle běžných poznatků finančního trhu je zjevné, že tyto náklady zdaleka nemohou pokrýt veškeré měsíční náklady jedince (bez ohledu na to, že žalobkyně soudu nijak nedoložila, že by její předchůdkyně zjišťovala druh bydlení žalované, ani ostatní reálné měsíční výdaje). Pro doplnění soud uvádí, že dle zásady přiměřenosti by náklady žalované měly být ideálně potvrzeny například výpisem z účtu, když tento listinný důkaz je způsobilý doložit skutečné hospodaření jedince s financemi. Soudu však žádný takový listinný důkaz předložen nebyl, ani listiny na podporu tvrzení žalobkyně ohledně provedených lustrací. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji povinnost řádně s odbornou péčí ověřit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované. Proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku či poplatcích tak, jak vyplývají ze smlouvy.

19. V takovém případě je podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) povinností žalované vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované peněžní prostředky, na něž po částečných (nepravidelných) úhradách zůstal dluh ve výši 64 947,44 Kč, když soud může zohlednit pouze poskytnutou a dosud neuhrazenou jistinu. Žalovaná nárok žalobkyně nezpochybnila, ani netvrdila a neprokázala, že by na svůj dluh uhradila více, čímž by na jistině úvěru zůstal menší dluh než žalobkyní tvrzená částka. Soud doplňuje, že má za prokázané řádné postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Soud tedy přiznal žalobkyni dosud nesplacenou jistinu ve výši 64 947,44 Kč spolu úroku z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého závazku. Pokud jde o povinnost žalované vrátit poskytnutou jistinu, byla k tomu ze strany žalobkyně vyzvána předžalobní výzvou ze dne 18. 6. 2025. Výzva byla odeslána žalované dne 19. 6. 2025, žalované tak mohla být na základě fikce doručení podle § 573 o. z. doručena nejdříve dne 24. 6. 2025. Ve výzvě byla splatnost dlužné částky stanovena do 7 dnů od doručení. V této lhůtě žalovaná ničeho neuhradila, přičemž v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nevznikl mezi účastníky spor o to, zda tato doba plnění odpovídá možnostem žalované. Soud tedy tuto lhůtu plnění považuje za přiměřenou, tzn. že žalovaná se dnem 2. 7. 2025 dostala do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky 64 947,44 Kč až od 2. 7. 2025 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby přiznanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

20. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z důvodu výše vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 94 799,17 Kč (zaplacení částky 66 395,69 Kč, úroku ve výši 12 068,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 5 490,27 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 5 422,22 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 5 422,22 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 69 817,60 Kč (v jistině 64 947,44 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 870,16 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 73,6 %, čemuž odpovídá úspěch žalované ve výši 26,4 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 47,2 % jí vzniklých nákladů řízení.

22. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce v souladu s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za celkem čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, podání žaloby a účast u jednání soudu dne , datum, ) ve výši 4 × 3 780 Kč, tj. celkem 15 120 Kč, když by soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 66 395,69 Kč a sazba odměny za úkon by byla určena v souladu s § 7 bod 5 AT. Žalobkyni by nenáležela požadovaná náhrada za jednoduchou výzvu k plnění v poloviční výši. Žalobkyně blíže nespecifikovala, které výzvy předložené soudu by se tato náhrada měla týkat, nicméně dle obsahu spisu je zřejmé, že zástupce žalobkyně zaslal žalované sice dvě předžalobní upomínky, nicméně stejného znění a stejného dne, pouze na odlišné adresy žalované. V takovém případě se jedná o totožný úkon, kdy za druhou výzvu zaslanou na jinou adresu povinného nenáleží náhrada ve výši poloviční odměny za úkon. Dále by žalobkyni náležela v souladu s § 13 odst. 4 AT náhrada hotových výdajů v paušální výši 4 × 450 Kč, tj. celkem 1 800 Kč. Z uvedených částek v celkové výši 16 920 Kč by pak žalobkyni náležela náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 3 553,20 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 656 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 23 129,20 Kč.

23. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (47,2 %) ve výši 10 916,98 Kč. Lhůta k plnění byla žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.