18 C 4/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 4 602,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 602,48 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 364,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 222,94 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 4 602,48 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 602,48 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 444,67 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 602,48 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného nepovoleného debetního zůstatku podle smlouvy o účtu [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO].

2. Žalovaná k věci uvedla, že smlouvu o účtu a smlouvu o kontokorentu s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřela. Dále uvedla, že svůj dluh již uhradila splátkami.

3. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 25. 9. 2007 uzavřena smlouva o účtu a dne 2. 5. 2008 smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu. Na základě této smlouvy se účastníci dohodli, že právní předchůdkyně žalobkyně povede pro žalovanou účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Byl sjednán limit kontokorentního úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaná byla povinna platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 18,90 % a dále poplatky a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu. Podle podmínek smlouvy se žalovaná zavázala nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byla žalovaná povinna vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky nebyl žalovanou uhrazen. Ke dni 3. 9. 2018 činil nepovolený debetní zůstatek částku 4 602,48 Kč a byl převeden na evidenční účet. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2019 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 1. 2. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2019. Žalovaná ovšem od 3. 9. 2018 do podání žaloby ničeho neuhradila. Žalované byla zaslána předžalobní výzva dne 25. 3. 2019. Žalobkyně předložila výpis z účtu žalované, ze kterého vyplývá způsob čerpání finančních prostředků a vznik záporného zůstatku.

4. Žalovaná předložila k důkazu dopis ze dne 20. 6. 2019 od společnosti [právnická osoba], ve kterém bylo žalované umožněno splácet dluh z kreditní karty u [právnická osoba] v celkové výši 7 7426,53 Kč prostřednictvím měsíčních splátek po 1 000 Kč. Dále předložila pokladní doklad ze dne 9. 7. 2019, ze kterého vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 1 000 Kč na účet [číslo]. Při jednání pak žalovaná předložila další dva pokladní doklady, ze kterých vyplývá, že dne 15. 11. 2019 uhradila 1 000 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol] a dále dne 2. 12. 2019 na stejný účet uhradila částku 1 000 Kč. Žalovaná dále požádala o možnost zaplacení svého dluhu prostřednictvím měsíčních splátek po 2 000 Kč.

5. Soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o účtu podle § 708 a následující zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála svému závazku zřídit a vést pro žalovanou účet a poskytnout jí úvěrový rámec do výše 50 000 Kč. V souladu se smlouvou vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na úhradu poplatků. Žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit nepovolený debetní zůstatek. Žalobkyně prokázala výši i důvody vzniku nepovoleného debetního zůstatku. Rovněž prokázala, že na ní byla platně pohledávka od původního věřitele postoupena. Žalovaná tvrdila, že na dluh splácela měsíčně 1 000 Kč a že tento dluh tak už je splacen. Jak ovšem vyplývá z žalovanou předložených dokladů (dopis a pokladní doklady), tak žalovaná skutečně měsíční splátky hradila, ovšem na zcela jiný dluh, a to dluh z kreditní karty. V této věci se ale jedná o dluh z nepovoleného debetního zůstatku.

6. Soud proto žalobě vyhověl, a to i v rozsahu žalobkyní požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť žalovaná se dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. Žalovaná sice požadovala možnost splácet dluh v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, ale soudu ji toto neumožnil, neboť žalovaná je již delší dobu v prodlení a za celou dobu neuhradila ani část svého dluhu (resp. nesdělila vážný důvod proč tak učinit nemohla). Navíc navrhovaná výše splátek by prodloužila splacení celého dluhu asi o dalších deset měsíců, což by vzhledem k předchozímu neúměrně zatížilo žalobkyni.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 444,67 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 11 C 118/2020, 21 C 140/2019, 12 C 63/2019), že žalobkyně vůči jiným svým klientům uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, čísel účtů, jednotlivých dat a částek. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 4 602,48 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé), z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. (účast na jednání před soudem dne 20. 5. 2021, písemné podání ze dne 11. 12. 2019 a 4. 3. 2021) učiněný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., náhrada cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb. za jízdu [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], k jednání soudu dne 20. 5. 2021 v trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 54 km, s průměrnou spotřebou paliva 5,90 litru benzinu Naturalu 95 na 100 km při vyhláškové ceně 27,80 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 4,40 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) v celkové výši 326,17 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 2 započatých půlhodin po 100 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 1 118,50 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.