18 C 40/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Adresa žalované bytem Datum narození žalované o 53 504,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 30. 10. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 18 504,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 504,66 Kč od 16. 9. 2024 do 29. 10. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 504,66 Kč od 30. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 368,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 53 504,66 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně , webová stránka, , na nichž se žalovaná registrovala a zvolila si parametry smlouvy a prostřednictvím svého uživatelského účtu vyjádřila souhlas s návrhem smlouvy. Žalobkyně doplnila, že její předchůdkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované na základě výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji a nahlížením do veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Na základě takového posouzení nebyly zjištěny důvodné pochybnosti ohledně platební schopnosti žalované. Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované opakované čerpání peněžních prostředků na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná vyčerpala celkem 53 504,66 Kč, které měla splatit nejpozději do , datum, . Žalobkyně tvrdila, že ve lhůtě splatnosti žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Ani po postoupení pohledávky žalovaná svůj dluh neuhradila, a to ani k předžalobní upomínce ze dne 19. 10. 2024. Žalobkyně tedy touto žalobou požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 53 504,66 Kč a jako příslušenství pohledávky žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 504,66 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná svoji účast u jednání řádně omluvily. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako Úvěrová smlouva soud zjistil, že obsahuje ujednání mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako klientem na poskytnutí úvěru v rozsahu maximálního úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 146,949 % ročně (v kapitalizované výši 27 859,08 Kč) a celkovou částku, kterou měla žalovaná uhradit, činila 62 859,08 Kč. Splatnost poskytnutého úvěru byla stanovena v měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru nebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Pokud by se žalovaná dostala do prodlení s jakoukoli minimální měsíční splátkou, mohla předchůdkyně žalobkyně požadovat úhradu poplatku z prodlení ve výši 250 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů. Smlouva není datována ani podepsána. Nedílnou součástí smlouvy je formulář Standardní informace o spotřebitelském úvěru, jež obsahuje shrnutí všech smluvních podmínek poskytnutí úvěru.

4. Z žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaná požádala dne , datum, o poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč a požádala o jeho vyplacení na bankovní účet č. , č. účtu, . Z potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byly dne , datum, zaslány peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, soud zjistil, že majitelem uvedeného účtu v době provedené transakce byla žalovaná.

5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že na poskytnutý úvěr žalovaná ničeho neuhradila. Celkový dluh žalované činí 53 504,66 Kč a sestává z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč, dlužných poplatků ve výši 750 Kč a dlužných úroků z úvěru ve výši 17 754,66 Kč. Z faktury s VS , var. symbol, soud zjistil, že se fakticky jedná o upomínku neuhrazeného úvěru. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do , datum, .

6. Z listiny označené jako Smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník se dohodly na opakovaném postupování pohledávek za dlužníky. Dodatek dokládá dohodu mezi stranami o prodloužení platnosti smlouvy. Ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že na žalobkyni se postupuje i pohledávka za žalovanou ve výši 53 504,66 Kč.

7. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů. Z výzvy ze dne 19. 10. 2024 bylo dále zjištěno, že žalovaná byla ze strany žalobkyně naposledy před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu do tří dnů. Přiložený podací lístek osvědčuje odeslání oznámení a výzvy žalované dne 19. 10. 2024.

8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně poskytla dne , datum, na bankovní účet žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne , datum, dohodnuto právě s žalovanou. Na základě takového ujednání měla předchůdkyně žalobkyně na účet žalované poskytnout uvedené peněžní prostředky a žalovaná měla tyto prostředky vrátit společně s úrokem nejpozději do , datum, . Ujednání mezi stranami probíhalo elektronicky na internetové stránce předchůdkyně žalobkyně. Písemné znění smlouvy předložené soudu neobsahuje podpis ani jedné smluvní strany. Ve lhůtě splatnosti předchůdkyně žalobkyně neevidovala žádnou platbu žalované. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , jež byla na základě přijatého dodatku platná i v době elektronického ujednání mezi žalobkyní a žalovanou. O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně informována se současnou výzvou k úhradě dluhu. Naposledy před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2024. Dle výzvy měla dluh uhradit do 3 dnů (výzva byla odeslána žalované dne 19. 10. 2024).

9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 85/2024 Sb., tj. účinném v období od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Tento zákon sám v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. , spisová značka, ze dne , datum, , o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. , spisová značka, ]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou elektronicky prostřednictvím webového rozhraní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu nepodepsala způsobem uvedeným výše.

12. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že předchůdkyně žalobkyně skutečně jednala s žalovanou (zejména pokud jde o provedenou bankovní transakci). Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které nebylo podepsáno ani jednou smluvní stranou. Žalobkyně ani netvrdila, že by smlouva byla ze strany žalované podepsána (příp. jakým způsobem k podpisu smlouvy mělo dojít). Tím nebylo ve smyslu shora vyslovených závěrů dosaženo ochrany právního jednání proti jeho případné změně. S ohledem na tyto skutečnosti nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího uzavření mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k následné změně smlouvy. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila její předchůdkyně, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že její předchůdkyně v květnu 2024 jednala s žalovanou, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu. Přestože ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru nespojuje s nedodržením písemné formy neplatnost smlouvy, soud má za to, že v tomto případě vůbec nebyla prokázána vůle žalované posuzovanou smlouvu o úvěru uzavřít. Jedná se tedy o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

13. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění, jako i úrok či poplatky tak, jak vyplývají ze smlouvy. Žalobkyně přesto prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 35 000 Kč. Soud má za to, že se žalovaná na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť předchůdkyně žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má tedy žalobkyně (na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupena) právo na vrácení toho, co bylo žalované plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok žalobkyně nerozporovala, ani netvrdila a neprokázala, že by na dlužnou částku již cokoli uhradila (příp. že by dluh zanikl z jiného důvodu), soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou neuhrazenou jistinu ve výši 35 000 Kč s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním svého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala. K tomu došlo výzvou k zaplacení ze dne 19. 10. 2024. Výzva byla žalované odeslána téhož dne a s přihlédnutím k fikci doručení dle ustanovení § 573 o. z. mohla být doručena nejdříve dne 23. 10. 2024. Dle výzvy měla žalovaná dluh uhradit do 3 dnů (s přihlédnutím k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud považuje tuto lhůtu za přiměřenou, když současně mezi účastníky není spor o lhůtu plnění). V této lhůtě však žalovaná nic neuhradila a následujícím dnem 30. 10. 2024 se dostala do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 35 000 Kč až od 30. 10. 2024 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby přiznanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu z výše uvedených důvodů ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 57 990,25 Kč (zaplacení jistiny a úroků ve výši 53 504,66 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 485,59 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 37 396,30 Kč (v jistině ve výši 35 000 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného na částku 2 396,30 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 64,5 %, čemuž odpovídá úspěch žalované v rozsahu 35,5 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 29 % jí vzniklých nákladů řízení.

16. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za celkem tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 3 260 Kč, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 53 504,66 Kč a sazba odměny za úkon byla určena podle § 7 bod 5 AT. Dále by žalobkyni v souladu s § 13 odst. 4 AT náležela paušální náhrada nákladů ve výši třikrát 300 Kč, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 2 242,80 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 141 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 15 063,80 Kč.

17. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (29 %) ve výši 4 368,50 Kč. Lhůta k plnění byla žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.