18 C 407/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o 22 190 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 690 Kč, a to ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 2 500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 686,97 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 690 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 362,312 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 22 190 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy byl žalované dne , datum, poskytnut účelový úvěr ve výši 19 690 Kč, který žalobkyně převedla přímo na účet č. , č. účtu, ve prospěch obchodníka, společnosti, Anonymizováno, , právnická osoba, , za účelem nákupu zboží žalovanou. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované na základě žalovanou uvedených údajů, ale také nahlédnutím do registrů a databází. Žalobkyně zjistila příjem žalované ve výši , částka, měsíčně, což byl příjem dostatečný pro řádné hrazení splátek (splátka úvěru vzhledem k příjmu žalované činila pouze 3 %). Totožnost žalované byla ověřena oproti kopii občanského průkazu a průkazu zdravotní pojišťovny, které žalovaná nahrála do systému žalobkyně. Žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Žalobkyně ji vyzvala k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě 30 dnů, ale žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila. Žalobkyně považuje pohledávku za žalovanou splatnou ke dni , datum, , když odstoupení považuje za doručené žalované nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne jeho odeslání (případné nároky plynoucí z dřívějšího doručení odstoupení žalované žalobkyně žalobou neuplatňuje). Žalované vznikl na úvěru dluh ve výši 23 876,97 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 19 690 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč a smluvních úroků z jistiny ve výši 1 686,97 Kč (ostatní nároky plynoucí ze smlouvy žalobkyně žalobou neuplatňuje). Žalovaná tento dluh neuhradila ani k předžalobní upomínce ze dne , datum, . Žalobkyně tak požaduje dlužnou částku ve výši 22 190 Kč a jako příslušenství pohledávky požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1 686,97 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 690 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka uvedla, že smlouvu o spotřebitelském úvěru považuje za neplatnou. V době uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru již probíhalo řízení o omezení její svéprávnosti, kdy žalovaná v důsledku mentálního deficitu nebyla schopna posoudit důsledky svého jednání. Kromě toho bylo zpochybněno, že žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované. Pokud by přesto byla žaloba v nějaké části shledána důvodnou, žalovaná požádala o možnost hradit dluh ve splátkách.

3. Žalobkyně svoji účast při jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), pouze za přítomnosti opatrovníka žalované (účast žalované při jednání byla řádně omluvena).

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že je datovaná ke dni , datum, a jako strany jsou uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako klient. Žalovaná je ve smlouvě identifikovaná svým jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, mobilním telefonem a emailovou adresou. Žalovaná současně uvedla, že je svobodná a nemá žádné vyživované dítě. Smlouva obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěrový limit 20 000 Kč, a to konkrétně za účelem nákupu zboží – mobilního telefonu od obchodníka , právnická osoba, za kupní cenu 19 690 Kč, kterou žalobkyně vyplatí přímo na účet obchodníka. Žalovaná měla tento úvěr splácet ve 30 měsíčních splátkách po 852 Kč s první splátkou splatnou k 15. dni měsíce následujícího po datu schválení smlouvy, splatnost dalších splátek je vždy k 15. dni v měsíci. Celkem měla žalovaná uhradit částku 25 560 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,73 %. V případě prodlení žalované bylo sjednáno, že žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč za 1. písemnou upomínku, ve výši 600 Kč za 2. písemnou upomínku a ve výši 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy ze strany žalobkyně z důvodu prodlení žalované trvajícího alespoň 3 měsíce. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky, informační dokument o pojistném produktu, zpracování osobních údajů a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

5. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že odstupuje od smlouvy o úvěru z důvodu trvajícího porušení platebních povinností ze strany žalované, která se dostala do prodlení s úhradou více než 2 splátek nebo jedné po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 23 876,97 Kč zahrnující i poplatek ve výši 1 500 Kč za odstoupení od smlouvy.

6. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně naposledy před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 23 876,97 Kč, a to nejpozději do 7 dnů od datace výzvy. Z potvrzení podání soud zjistil, že výzva byla odeslaná žalované prostřednictvím poštovního operátora PNS dne , datum, .

7. Kopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění dokládají, že bylo jednáno s žalovanou.

8. Z dokumentu označeného jako doložené financování soud zjistil, že se jedná o doklad provedené bankovní transakce, kdy žalobkyně dne , datum, zaslala na účet č. , č. účtu, částku ve výši 19 690 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

9. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že byly zkoumány základní poměry žalované pro účely zjištění, zda bude schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registru SOLUS a centrální evidenci exekucí. Žalobkyně od žalované zjistila, že v době žádosti o úvěr měla čistý měsíční příjem ve výši , částka, . Jiný příjem žalovaná neměla. Mezi výdaje žalované byly uvažovány splátky úvěrů ve výši , částka, měsíčně. Jiné výdaje žalovaná neměla. Nebyla zaškrtnuta žádná políčka s možnosti, na základě kterých podkladů žalobkyně ověřila žalovanou uváděné údaje. V rámci vyhodnocení poměrů žalobkyně uvažovala rozdíl příjmů a výdajů žalované ve výši , částka, a nové úvěrové splátky ve výši , částka, měsíčně. Poměry žalované byly shledány jako dostatečné.

10. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného , právnická osoba, na jméno , Jméno žalované, za duben 2024 soud zjistil, že žalované byla dne , datum, vyplacena dávka od ÚP , adresa, ve výši , částka, , dne , datum, odešla platba ve výši , částka, na ubytování za duben 2024, dne , datum, žalovaná vybrala z bankomatu hotovost ve výši , částka, , dne , datum, byla odeslána částka , částka, na ubytování za duben 2024 a dne , datum, byla provedena blíže nespecifikovaná tuzemská odchozí úhrada ve výši , částka, . Zůstatek na účtu za duben 2024 činil , částka, .

11. Z návrhu na zahájení řízení o omezení svéprávnosti žalované soud zjistil, že jej podal dne , datum, k Okresnímu soudu v Táboře Dětský domov, Základní škola a Školní jídelna , adresa, . V tomto dětském domově žalovaná vykonávala nařízenou ústavní výchovu, ve školním roce 2023/24 měla ukončovat studium Střední řemeslné školy v , adresa, a měla z dětského domova odcházet. Žalovaná byla v péči pedopsychiatra a Speciálně pedagogického centra ve , adresa, pro děti s mentálním postižením, neboť žalované bylo diagnostikováno lehké mentální postižení. Návrh na omezení svéprávnosti žalované byl podán zejména z toho důvodu, že žalovaná ve většině situací není soběstačná, nedokáže se samostatně rozhodovat adekvátně okolnostem, nemá reálný náhled na běžné sociální situace. Žalovaná se hůře orientuje v sociálních situacích, je snadněji ovlivnitelná. Nedokáže samostatně vyřešit nenadálé problémy a neočekávané interakce. Své osobní záležitosti je schopna obstarat jen do určité míry, v ostatním potřebuje pomoc. V základních cenových relacích běžného zboží se zhruba orientuje, ale její finanční gramotnost je na nízké úrovni, neumí s penězi hospodařit. Často nevykazuje vyúčtování jízdného nebo samostatných osobních nákupů. Návrh na omezení svéprávnosti žalované směřuje především do oblasti finanční, smluvních vztahů, jednání na úřadech a částečně samostatného rozhodování ve věcech zdravotních.

12. Ze znaleckého posudku č. , číslo, zpracovaného dne , datum, soudním znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, pro účely řízení vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, soud především zjistil, že žalovaná trpí lehkou mentální retardací stupně lehké debility při její horní hranici, přičemž se jedná o trvalý stav léčbou neovlivnitelný. Využití jejích mentálních schopností však lze při správné výchově a vedení přiblížit hraničnímu intelektu (dříve slaboduchosti). Porucha ovlivňuje schopnost žalované vykonávat složitější právní úkony, zejména související se smluvními vztahy. V takových případech potřebuje pomoc druhé osoby, jinak by jí hrozila i závažná újma. Žalovaná je schopna samostatně nakládat s finančními prostředky a spravovat své jmění do výše svého měsíčního příjmu (v době zpracování posudku to bylo , částka, ). Žalovaná je schopna porozumět důsledkům uzavření prosté kupní nebo nájemní smlouvy s plněním do výše asi , částka, , ale není schopna zcela domyslet důsledky uzavření úvěrové smlouvy, leasingové smlouvy, smlouvy o půjčce a smlouvy s opakovaným plněním.

13. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti tak, že není po dobu 5 let od právní moci rozsudku (tj. , datum, ) způsobilá mj. nakládat měsíčně s finančními prostředky nad částku odpovídající aktuální výši jejích měsíčních příjmů, uzavírat smlouvy o finančních produktech a smlouvy na opakující se finanční plnění. Opatrovníkem bylo žalované jmenováno statutární město , adresa, .

14. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaná spolu sjednaly dne , datum, smlouvu, na základě které byly ve prospěch žalované dne , datum, zaslány peněžní prostředky ve výši 19 690 Kč na účet obchodníka za účelem koupě mobilního telefonu žalovanou. Žalovaná byla povinna vyčerpané prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 22,73 % ročně v pravidelných 30 měsíčních splátkách ve výši 852 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 25 560 Kč. Žalovaná však na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Žalobkyně proto dopisem ze dne , datum, od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 23 876,97 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, naposledy před podáním žaloby jí proto žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , dle které měla dluh uhradit do 7 dnů ode dne vyhotovení smlouvy. Výzva byla odeslána žalované dne , datum, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala poměry žalované, kdy vycházela z příjmu žalované ve výši , částka, měsíčně a výdajů na jiné splátky ve výši , částka, měsíčně. Žalovaná však měla příjem pouze z dávek Úřadu práce ve výši , částka, a její výdaje na bydlení jen za duben 2024 činily , částka, . Dne , datum, podal dětský domov, v němž byla žalovaná umístěna, k soudu návrh na omezení její svéprávnosti. Dne , datum, byl vydán rozsudek, jímž byla žalovaná omezena ve svéprávnosti na dobu 5 let od právní moci rozsudku (tj. od , datum, ) mj. v oblasti uzavírání smluv o finančních produktech a nakládání měsíčně s finančními prostředky nad částku jejího měsíčního příjmu. Znalec pro účely rozhodnutí o omezení svéprávnosti žalované uvedl, že žalovaná trpí lehkou mentální retardací stupně lehké debility při její horní hranici, kdy se jedná o trvalý stav léčbou neovlivnitelný.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 462/2023 Sb. účinném od , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužní není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Soud však předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal jako neplatnou, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je omezení svéprávnosti žalované. Byť v době sjednávání smlouvy (tj. dne , datum, ) žalovaná ještě nebyla ve svéprávnosti pravomocně omezena (k tomu došlo až rozsudkem, jež nabyl právní moci dne , datum, ), dle znaleckého posudku zpracovaného pro účely soudního řízení o omezení svéprávnosti žalovaná již tehdy trpěla mentálním deficitem takovým, který jí neumožňoval uzavírat takovéto smlouvy o finančních produktech. Dle závěru znalce je žalovaná lehce mentálně retardovaná, přičemž se jedná o trvalou poruchu, kterou není možné léčbou ovlivnit. Z toho je zřejmé, že žalovaná touto poruchou trpěla již od narození, přičemž mentální porucha se v průběhu života nijak nezmění ve smyslu zlepšení. Z toho lze lehce dovodit, že již v době uzavírání předmětné smlouvy nebyla smlouvu schopna uzavřít. Smlouvu je tedy nutné považovat za absolutně neplanou od počátku (srov. 588 o. z.).

22. Druhý důvod neplatnosti smlouvy dle názoru soudu spočívá v nesplnění povinnosti žalobkyně jako věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet, když tuto povinnost ukládá ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti). Žalobkyně v této věci dokládala splnění této povinnosti zprávou o posouzení úvěruschopnosti a výpisem z účtu žalované za duben 2024. Žalobkyně však dle názoru soudu postupovala v rozporu s odbornou péčí, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou, které se nadto radikálně rozcházejí s údaji, které byly zjištěny z účtu žalované. Žalobkyně vzala za zjištěné, že žalovaná dosahovala příjmu , částka, čistého měsíčně. Z výpisu z účtu žalované je přitom patrné, že v dubnu 2024 měla jediný příjem, a to v podobě dávky od Úřadu práce ve výši , částka, . Žalobkyně tedy zcela nekriticky přejala údaj uvedený žalovanou, který však neodpovídá skutečnosti. Pokud žalobkyně v případě výdajů žalované uvažovala pouze jiné měsíční splátky úvěru, postupovala účelově v rozporu se svou povinností. Již z podstaty věci muselo být zřejmé, že žalovaná musí mít alespoň nějaké měsíční výdaje než jen v souvislosti s úvěrovým zatížením. Výpis z účtu žalované pak dokládá, že žalovaná za duben 2024 měla poměrně vysoké náklady jen na bydlení (v celkové výši , částka, ). Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost (doplněnou ustálenou judikaturou) s odbornou péčí posoudit schopnost žalované úvěr splácet, a proto soud i z tohoto důvodu posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou přímo dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (v aktuálním znění).

23. Za situace, kdy je smlouva absolutně neplatná, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku či poplatcích tak, jak vyplývají ze smlouvy. Žalobkyně přesto prokázala, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 690 Kč. Soud se tedy zabýval tím, jaká částka a z jakého titulu žalobkyni náleží, a dospěl k závěru, že rozhodnou pro posouzení této věci je neplatnost dle zákona o spotřebitelském úvěru. Následky neplatnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru jsou pro spotřebitele mírnější, než v případě neplatnosti v souladu s občanským zákoníkem z důvodu, že žalovaná nebyla schopna posoudit následky právního jednání. Vzhledem k tomu, že ze strany žalobkyně nebyla řádně ověřena úvěruschopnost, žalobkyni v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru náleží pouze poskytnutá dosud neuhrazená jistina (srov. § 87 odst. 1) a nenáleží jí žádný úrok, ani úrok z prodlení v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Dle tohoto rozhodnutí nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. poskytovateli úvěru vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Jinak by to bylo podle občanskoprávní úpravy neplatnosti právního jednání, kdy by žalobkyni v rámci nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. náležel kromě skutečně poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků rovněž úrok z prodlení v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. V tomto případě je spotřebitelská ochrana neplatnosti právního jednání pro spotřebitele silnější. Soud tímto dostává zákonnému závazku (převzatému ze zásad unijního práva implementovaných do českého právního řádu) na ochranu spotřebitele, kdy poskytovatel spotřebitelského úvěru má nést následky nesplnění své povinnosti, které nemohou jít k tíži spotřebitele. Spotřebitel je tak v tomto případě zvýhodněn tím, že se nemůže dostat do prodlení, neboť o povinnosti splatit jistinu rozhodne v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru soud s přihlédnutím k možnostem spotřebitele za účelem spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran (za situace, kdy se účastníci na splatnosti nedohodnou jinak; v tomto případě by taková dohoda mezi účastníky byla rovněž neplatná pro nedostatek způsobilosti žalované samostatně právně jednat v této oblasti).

24. S ohledem na uvedené soud tedy žalobkyni přiznal v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytnutou jistinu v dosud neuhrazené výši. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že by na jistinu cokoliv uhradila. Soud tedy žalobkyni přiznal částku 19 690 Kč (bez zákonného úroku z prodlení). Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru soud stanovil žalované povinnost hradit dlužnou jistinu ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Soud tak určil s přihlédnutím k majetkovým poměrům žalované, které vyplývají z předloženého výpisu z účtu. Žalované jsou vypláceny dávky v rozmezí 17 000 – 18 000 Kč měsíčně, měsíční splátky po 2 000 Kč jsou dle názoru soudu přiměřené. Dávka je žalované vyplácena 10. den v měsíci, je tedy v možnostech žalované uhradit splátku jistiny 20. den v měsíci. Soud pouze doplňuje, že mezi účastníky nevznikl o lhůtu plnění spor.

25. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z důvodu vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

26. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud nemohl aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř., dle kterého soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Přestože je žalovaná omezená ve svéprávnosti, soud má za prokázané, že má měsíční příjem, ze kterého je schopna náklady řízení uhradit. Soud tedy na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení standardně aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky v celkové výši 26 168,56 Kč (zaplacení částky 22 190 Kč, kapitalizovaného úroku 1 686,97 Kč a úroku z prodlení soudem kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 2 291,59 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 19 690 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná z 75,2 %, čemuž odpovídá úspěch žalované v rozsahu 24,8 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 50,4 % jí vzniklých nákladů řízení.

27. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce v souladu s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za celkem tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3 × 400 Kč, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 22 190 Kč a sazba odměny za úkon byla určena podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 AT. Žalobkyni by nebylo možné přiznat odměnu v plné výši podle § 7 AT, poněvadž návrh na zahájení řízení podaný žalobkyní je v souladu s § 14b odst. 1 AT návrh podaný na formulářovém vzoru vydávaným Ministerstvem spravedlnosti, opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Dále by žalobkyni v souladu s § 14b odst. 6 písm. a) AT náležela náhrada hotových výdajů v paušální výši 3 × 100 Kč, z uvedených částek v souladu s § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 315 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 888 Kč. Celkové náklady na straně žalobkyně by tak činily 2 703 Kč.

28. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (50,4 %) ve výši 1 362,312 Kč. Lhůta k plnění byla žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť se jedná o relativně nízkou částku, pro jejíž úhradu soud neshledal důvod ke stanovení splátek. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.