18 C 434/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 574,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 999,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 999,85 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 6 480,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 106,80 Kč od 29. 4. 2025 do 8. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 106,95 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 4 999,85 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, v částce 93,87 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 574,14 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky žalobkyně , webové stránky, , na které žalovaný požádal o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný se přihlásil do klientského profilu pomocí dvoufaktorového ověření. Žalovanému byly nejprve zpřístupněny standardní předsmluvní informace, které odsouhlasil a následně mu byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Tento návrh žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byly následně znění smlouvy a formulář s předsmluvními informacemi zaslány na jím uvedenou emailovou adresu. Ke splnění povinnosti před poskytnutím úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným (např. celkový počet osob žijících s žalovaným ve společné domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, čisté měsíční příjmy žalovaného), ale sama také zjišťovala kredibilitu žalovaného (např. ověřením příjmů žalovaného oproti výpisům z účtu, lustrací ve veřejně dostupných registrech jako centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a v registru bankovních a nebankovních klientských informací). Žalobkyně tímto způsobem zjistila dostatečný měsíční příjem žalovaného, který mu umožňoval řádné splácení poskytnutého úvěru. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy mohl být žalovanému poskytnut úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání, nicméně byla mu poskytnuta pouze dne , datum, částka 5 000 Kč a dne , datum, částka 36 Kč. Tento úvěr byl vyplacen na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatkem za službu „, název služby, “ ve výši 84,18 Kč, poplatkem za službu „, název služby, “ ve výši 165 Kč, poplatkem za , název služby, ve výši 22,08 Kč, poplatkem za vyplacení tzv. tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvním úrokem ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny v pravidelných denních splátkách. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na úvěr provedl dvě úhrady, obě dne , datum, , přičemž jedna byla ve výši 0,17 Kč a druhá ve výši 35,98 Kč. Na úvěr tedy zaplatil pouze 36,15 Kč a dostal se do prodlení s řádnou úhradou splátek. Žalobkyně proto vypověděla smlouvu o úvěru, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne , datum, , přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalovanému vznikl na úvěru dluh ve výši 11 480,27 Kč, který sestává z neuhrazené jistiny ve výši 4 999,82 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 0,72 Kč, smluvního úroku ve výši 6 373,47 Kč, poplatku za službu „, název služby, “ ve výši 84,18 Kč a poplatku za službu „, název služby, “ ve výši 22,08 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani k předžalobní upomínce ze dne 8. 9. 2025. Kromě této dlužné částky žalobkyně požaduje také úhradu smluvní pokuty ve výši 98,87 Kč vypočtené se sazbou 0,1 % denně ze zůstatku úvěru za období od 27. 1. 2025 do 27. 4. 2025. Žalobkyně tak požaduje úhradu částky v celkové výši 11 574,14 Kč a jako příslušenství pohledávky požaduje úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 106,80 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast při jednání řádně omluvila, soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že je datována ke dni , datum, a jako smluvní strany jsou uvedeni žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalovaný je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu , č. účtu, , na nějž má být úvěr poskytnut. Listina obsahuje závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného a opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit s poplatkem za službu „, název služby, “ ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní, poplatkem za službu „, název služby, “ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše, poplatkem za , název služby, ve výši 0,96 Kč denně a poplatkem za vyplacení tzv. tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, příp. dalšími poplatky v pravidelných denních splátkách s první splátkou splatnou dne , datum, nejpozději do , datum, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,07 % denně. V případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jedné nebo více splátek v délce alespoň 91 dnů, žalobkyně je oprávněna celý neuhrazený úvěr zesplatnit a požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Smlouva je opatřena elektronickým podpisem žalobkyně. Namísto podpisu žalovaného je strojovým písmem uvedeno prohlášení „Tímto podepisuji“. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr „, název, “, jejichž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky platné od , datum, , souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele a údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Součástí je také předpis denních splátek, z něhož se zjišťuje denní splátka ve výši 58,60 Kč s rozložením na jednotlivé položky, tj. jistinu, úrok i poplatek.

4. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne , datum, zaslána platba ve výši 5 000 Kč a dne , datum, platba ve výši 36 Kč. Sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, osvědčuje, že majitelem uvedeného bankovního účtu byl ke dni provedených transakcí žalovaný.

5. Z dokumentu označeného jako Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti soud zjistil rozsáhlý popis procesu žalobkyně při zjišťování majetkových poměrů klientů v rámci požadavku na posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že tento dokument obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které byly brány v úvahu pro posouzení jeho schopnosti předmětný úvěr řádně splácet. Celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti žalovaného s příjmem byl v době žádosti o úvěr tři. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na půjčky byl , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na bydlení byl , částka, , k tomu ostatní zbytné výdaje ve výši, Anonymizováno, , částka, měsíčně. Žalovaným tvrzený čistý měsíční příjem činil , částka, , čistý měsíční příjem žalovaného ověřený žalobkyní činil , částka, (tato skutečnost je doložena listinou označenou jako Identifikované příjmy, z níž vyplývá, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného oproti jeho bankovním výpisům). Žalobkyně brala v úvahu rezervu pro výdaje částkou , částka, měsíčně. Minimální výdaje žalovaného byly vypočteny na částku , částka, měsíčně, disponibilní příjem žalovaného byl zjištěn ve výši , částka, měsíčně. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena úspěšně. Listina označená jako Autorizace ověření totožnosti a BankID výpis dokládají, že totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím zaslání autorizační platby z jeho bankovního účtu dne , datum, .

6. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně na emailovou adresu žalovaného zaslala upozornění, že žalovanému na úvěru vznikl dluh po splatnosti o délce 92 dnů. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 12 169,14 Kč.

7. Z výzvy k úhradě ze dne 29. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky a současně upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky v případě jejího neuhrazení. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku zaplatil do 3 dnů. Potvrzení o podání doporučené zásilky dokládá, že výzva byla odeslána žalovanému dne 2. 9. 2025.

8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poskytla na bankovní účet žalovaného ve dnech , datum, a , datum, peněžní prostředky v celkové výši 5 036 Kč. Žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne , datum, dohodnuto právě s žalovaným elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Na základě takového ujednání měla žalobkyně umožnit žalovanému možnost opakovaného čerpání úvěru až do výše stanoveného úvěrového limitu a žalovaný měl vyčerpané prostředky vrátit společně s poplatky a úrokem v denních splátkách počínaje splátkou splatnou dne , datum, . Pro případ prodlení žalovaného mohla žalobkyně požadovat smluvní pokutu. Písemné znění smlouvy předložené soudu obsahuje elektronický podpis žalobkyně, podpis žalovaného je vyjádřen strojově psaným prohlášením, že smlouvu podepisuje. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z údajů uvedených žalovaným a sama činila lustrace ve veřejně dostupných registrech a příjmy žalovaného ověřila oproti bankovním výpisům. Na poskytnutý úvěr však žalovaný uhradil pouze částku 36,15 Kč a dostal se do prodlení. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 29. 8. 2025, dle které měl dluh uhradit do 3 dnů. Výzva byla odeslaná žalovanému dne 2. 9. 2025.

9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 462/2023 Sb. účinném od , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). V souladu s ustanovením § 104 uvedeného zákona musí být smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena v písemné formě. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne , datum, , o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu nepodepsal způsobem uvedeným výše.

13. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že žalobkyně skutečně jednala s žalovaným (zejména pokud jde o provedení bankovních transakcí). Z písemného vyhotovení smlouvy předloženého soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které nebylo ze strany žalovaného podepsáno vůbec. Prohlášení ve znění „Tímto podepisuji“ není jakkoli způsobilé naplnit výše uvedené požadavky pro řádně podepsané právní jednání. Z těchto skutečností nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k její následné změně. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že v prosinci 2024 jednala s žalovaným, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu. Přestože ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru nespojuje s nedodržením písemné formy smlouvy její neplatnost, soud má za to, že v tomto případě vůbec nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít posuzovanou smlouvu o úvěru. Jedná se tedy o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

14. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění (včetně úroku, poplatků či smluvní pokuty). Žalobkyně přesto prokázala, že poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 036 Kč. Soud má za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má tedy žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok žalobkyně nerozporoval, ani netvrdil a neprokázal, že by uhradil více než žalobkyní tvrzenou částku 36,15 Kč, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu ve výši 4 999,85 Kč spolu s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala. K tomu došlo výzvou k zaplacení ze dne 29. 8. 2025. Výzva byla odeslána žalovanému dne 2. 9. 2025 a s přihlédnutím k fikci doručení dle ustanovení § 573 o. z. mu mohla být doručena nejdříve dne 5. 9. 2025. Žalovaný byl povinen dle této předžalobní výzvy dlužnou částku uhradit do tří dnů, v této lhůtě však nic neuhradil a následujícím dnem se dostal do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 4 999,85 Kč až od 9. 9. 2025 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby přiznanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

15. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu z výše uvedených důvodů ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 12 081,18 Kč (zaplacení částky ve výši 11 480,27 Kč, smluvní pokuty ve výši 93,87 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 507,04 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 5 266,07 Kč (v jistině ve výši 4 999,85 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku, Anonymizováno, 266,22 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 43,6 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného v rozsahu 56,4 %. Z toho vyplývá, že by žalovaný měl díky převažujícímu úspěchu ve věci vůči žalobkyni nárok na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložil v souvislosti s tímto řízením. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní (nic netvrdil ani nedokazoval na svoji obranu, ani se neúčastnil nařízeného jednání), a nebylo tak zjištěno, že by mu nějaké náklady vznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.