18 C 439/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 252 528,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 252 528,87 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V úroku ve výši 15,99 % ročně z částky 252 528,87 Kč od 13.2.2025 do zaplacení a v úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 252 528,87 Kč, Anonymizováno, od 13.2 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 31 243,31 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 252 528,87 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelské úvěr splácet, a to na základě dokladů předložených žalovaným, ale také nahlédnutím do příslušných registrů s informacemi o platební morálce žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně zjistila, že bonita žalovaného v době uzavření smlouvy byla dostatečná a žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 15,99 % ročně; současně žalovaný přistoupil k pojištění, za což se zavázal hradit poplatek ve výši 470 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 347 Kč splatných vždy 20. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem , datum, . Úroky z úvěru se stávaly součástí jistiny, a to k poslednímu dni každého kalendářního měsíce a také v den, kdy došlo k uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Úvěr ve výši 300 000 Kč byl žalovaným čerpán dne , datum, . Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. Předchůdkyně žalobkyně výzvou ze dne , datum, vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost zesplatnění celé pohledávky ke dni , datum, . Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval, stala se celá dlužná částka úvěru včetně smluvního příslušenství okamžitě splatnou ke dni , datum, , což bylo žalovanému písemně oznámeno. Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla vůči žalovanému pohledávka ve výši nesplacené jistiny úvěru 252 528,87 Kč spolu s úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení. Pohledávku za žalovaným předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, (dále též jako „přechodný věřitel“), která pohledávku za žalovaným dále postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, a , datum, . Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván současně předžalobní výzvou ze dne , datum, , na svůj dluh však ničeho neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 252 528,87 Kč a jako příslušenství pohledávky požaduje úrok ve výši 15,99 % ročně z částky 252 528,87 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 252 528,87 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul pouze za přítomnosti žalobkyně.

3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že se jedná o smluvní ujednání mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako klientem. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, trvalým pobytem, telefonním číslem a emailovou adresou. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na úvěrový účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný splatit nejpozději do , datum, ve 106 měsíčních splátkách po 5 347 Kč (s poslední splátkou ve výši 2 933 Kč) splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem , datum, . Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 567 368 Kč. Roční úroková sazba byla ujednána ve výši 15,99 %. Žalovaný měl současně sjednané pojištění proti neschopnosti splácet úvěr, za což měl platit měsíční poplatek ve výši 470 Kč. Z čl. 8.1 a 8.2 smlouvy bylo dále zjištěno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo s úhradou více než dvou splátek má předchůdkyně žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Smlouva je ze strany předchůdkyně žalobkyně opatřena elektronickým podpisem, ze strany žalovaného je vlastnoručně podepsána.

4. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, a transakční historie (dokument označený jako „Podklady pre súdne konanie“) soud zjistil, že žalovaný dne , datum, vyčerpal úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný měsíční splátky nehradil řádně a včas, splátky nehradil ve stanovených lhůtách splatnosti ani ve stanovené výši. Poslední platbu provedl dne , datum, , přičemž na jistině úvěru předchůdkyně žalobkyně po částečných platbách evidovala dluh ve výši 252 528,87 Kč.

5. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn, že k uvedenému dni má na úvěru dluh po splatnosti. Současně byl vyzván k jeho úhradě nejpozději do , datum, a upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru. Informace o sledování zásilek dokládají, že výzva byla doručována žalovanému dne , datum, , dne , datum, byla zásilka uložena, neboť adresát nebyl zastižen, a dne , datum, byla zásilka vrácena zpět odesílateli, neboť adresát si ji ve lhůtě nevyzvedl.

6. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o okamžitém zesplatnění celého neuhrazeného úvěru s účinností právě ke dni , datum, , a to z důvodu neuhrazení dluhu. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila , částka, . Informace o sledování zásilek dokládají, že dopis byl doručován žalovanému dne , datum, , dne , datum, byla zásilka uložena, neboť adresát nebyl zastižen, a dne , datum, byla zásilka vrácena zpět odesílateli, neboť adresát si ji ve lhůtě nevyzvedl.

7. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek, jež tvoří přílohu smlouvy, soud zjistil, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a přechodným věřitelem jako postupníkem bylo ujednáno postoupení mj. i pohledávky za žalovaným v celkové výši 270 454,91 Kč. Postoupení pohledávek na přechodného věřitele bylo ujednáno oproti zaplacené kupní ceně. Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, dokládá, že kupní cena za postupované pohledávky byla uhrazena a pohledávky postoupeny s účinností k témuž dni. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek, jež tvoří přílohu smlouvy, soud zjistil, že mezi přechodným věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo ujednáno postoupení mj. i pohledávky za žalovaný v celkové výši 270 454,91 Kč.

8. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na přechodného věřitele a vyzvala ho k úhradě postoupeného dluhu ve výši 270 454,91 Kč. Podací arch dokládá odeslání dopisu žalovanému dne , datum, . Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že přechodný věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho k úhradě postoupeného dluhu ve výši 270 454,91 Kč. Podací arch dokládá odeslání dopisu žalovanému dne , datum, .

9. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně informoval žalovaného o převzetí právního zastoupení žalobkyně a vyzval ho k úhradě dlužné částky ve výši 270 454,91 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 252 528,87 Kč, dlužných úroků z úvěru ve výši 11 444,50 Kč a dlužných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 481,54 Kč nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Současně žalovaného upozornil na možnost soudního vymáhání pohledávky v případě jejího neuhrazení. Z podacího archu je zřejmé, že výzva byla odeslána žalovanému dne , datum, .

10. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že obsahuje vyhodnocení údajů o poměrech žalovaného pro účely řádného splácení úvěru. Předchůdkyně žalobkyně primárně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne , datum, . Žalovaný v žádosti uvedl svůj příjem ve výši , částka, měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně tuto informaci ověřila oproti doloženému daňovému přiznání žalovaného, přičemž soudu bylo toto daňové přiznání předloženo a soud z něj zjistil, že za rok 2021 činil roční rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného , částka, . Předchůdkyně žalobkyně dále zjistila z insolvenčního rejstříku, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr v aktivním insolvenčním řízení. Předchůdkyně žalobkyně z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a z historie v interní evidenci klientů zjistila, že žalovaný neměl evidovány žádné relevantní negativní informace. Předchůdkyně žalobkyně dále pracovala s tím, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své měsíční výdaje částkou , částka, a nájemné ve výši , částka, . Předchůdkyně žalobkyně proto vycházela z interních informací za použití statistických modelů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a měsíční výdaje žalovaného stanovila částkou , částka, . Pokud jde o tvrzení žalovaného v žádosti, že neměl žádné splátky jiných úvěrů, předchůdkyně žalobkyně dotazem do CBCB a vlastních systému tuto informaci ověřila jako pravdivou. Předchůdkyně žalobkyně tedy uvažovala, že splátka nového úvěru bude činit , částka, , což bude jediné dluhové zatížení žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovaného mu zbývá měsíčně , částka, , Anonymizováno, k pokrytí životních nákladů (příjem žalovaného byl tedy shledán jako dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů).

11. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne , datum, smlouvu, na základě které byly žalovanému na zřízený úvěrový účet téhož dne poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 300 000 Kč. Žalovaný byl povinen vyčerpané prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 15,99 % ročně v pravidelných 106 měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem , datum, . Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 567 368 Kč, a to nejpozději do , datum, . Žalovaný měl současně hradit měsíční poplatek za pojištění. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Po postupných splátkách zůstal žalovanému na jistině úvěru dluh ve výši 252 528,87 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu a upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění celého neuhrazeného úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, předchůdkyně žalobkyně přistoupila k okamžitému zesplatnění celého neuhrazeného úvěru s účinností ke dni , datum, . Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaný svůj dluh neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na přechodného věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dále na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Naposledy před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne , datum, , dle které měl dluh uhradit nejpozději do 7 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána žalovanému dne , datum, .

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 353/2021 Sb. účinném v období od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti).

17. Splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost spotřebitele v nyní projednávané věci žalobkyně dokládala posouzením úvěruschopnosti žalovaného a jeho daňovým přiznáním. Žalobkyně doložila, že její předchůdkyně pro účely posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela primárně z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. Tato skutečnost sama o sobě nepředstavuje nesprávný postup předchůdkyně žalobkyně, neboť informace poskytnuté žalovaným byly předchůdkyní žalobkyně dále přezkoumávány. Předchůdkyně žalobkyně ověřila měsíční příjem žalovaného oproti daňovému přiznání a dále zjišťovala z dostupných databází celkovou platební morálku žalovaného včetně případných dluhů. Předchůdkyně žalobkyně postupovala dostatečně obezřetně také tehdy, pokud se nespokojila s tvrzením žalovaného o jím tvrzeným měsíčních výdajích. Předchůdkyně žalobkyně za použití statistických modelů stanovila měsíční částku, kterou by bylo možné považovat za měsíční výdaje žalovaného. Nicméně právě zjišťování měsíčních výdajů žalovaného soud hodnotí jako oblast, kdy předchůdkyně žalobkyně nepostupovala zcela s požadavkem odborné péče, resp. žalobkyně naplnění tohoto požadavku soudu nedoložila. Pokud předchůdkyně žalobkyně vycházela z interních statistických modelů zohledňujících i životní minimum jedince, tato souhrnná částka měsíčních výdajů není způsobilá doložit, zda odpovídá reálným výdajům žalovaného. Přestože bylo bráno v úvahu měsíční nájemné žalovaného, žalobkyně soudu nedoložila, zda a oproti čemu tato informace byla ověřována. Předchůdkyně žalobkyně se dále nezabývala (resp. žalobkyně to soudu nedoložila) tím, zda měl nějakou vyživovací povinnost, a jaké byly jeho skutečné osobní výdaje za měsíc (včetně stravy, nákladů na dopravu, apod.). Soud by se spokojil s předložením výpisu z běžného účtu žalovaného, který je způsobilým důkazem k prokázání reálného hospodaření jedince s financemi a z něhož se podávají skutečné měsíční výdaje (včetně druhu těchto výdajů, četnosti, apod.). Soudu však takový důkaz předložen nebyl a soud nemůže z nepodložených tvrzení žalobkyně dovozovat, že předchůdkyně žalobkyně při zjišťování poměrů žalovaného brala v úvahu všechny relevantní informace a přijaté závěry měla řádně podložené. Soud tedy uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku či poplatcích tak, jak vyplývají ze smlouvy.

18. V takovém případě je podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) povinností žalovaného vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 300 000 Kč. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by na jistině úvěru zůstal menší dluh než žalobkyní tvrzená částka 252 528,87 Kč. Soud má současně za prokázané řádné postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Z uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni poskytnutou, dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 252 528,87 Kč. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení z této částky, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. poskytovateli úvěru vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Z uvedených důvodů žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny nenáleží. Soud však s přihlédnutím k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovil žalovanému pro úhradu dlužné jistiny lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za přiměřenou, když současně mezi účastníky nevznikl o lhůtu plnění spor.

19. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z důvodu vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky v celkové výši 332 313,32 Kč (zaplacení jistiny ve výši 252 528,87 Kč, úroku soudem kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 34 205,55 Kč a úroku z prodlení soudem kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 45 587,90 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 252 528,87 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná z 76 %, čemuž odpovídá úspěch žalovaného v rozsahu 24 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 52 % jí vzniklých nákladů řízení.

21. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce v souladu s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za celkem čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, podání žaloby a účast při jednání dne , datum, ) ve výši 4 × 9 340 Kč, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 AT ve výši 252 528,87 Kč a sazba odměny za úkon byla určena podle § 7 bod 6 AT. Dále by žalobkyni v souladu s § 13 odst. 4 AT náležela náhrada hotových výdajů v paušální výši 3 × 450 Kč. V souladu s § 14 odst. 3 AT by žalobkyni dále náležela náhrada za promeškaný čas za celkem 5 půlhodin strávených na cestě dne , datum, ze sídla právního zástupce (, adresa, ) k jednání soudu (, adresa, ) a zpět po 150 Kč v celkové výši 750 Kč a v souladu s § 13 odst. 1 AT také cestovné za cestu k jednání soudu v celkové délce 188 km, k čemuž byl užit osobní automobil , název, , RZ , SPZ, . Při kombinované spotřebě automobilu 4,5 l/100 km, ceně motorové nafty dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve výši 34,10 Kč/litr a sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 5,9 Kč/km pak žalobkyni náleží cestovné v celkové výši 1 396,84 Kč. Ze všech uvedených částek by pak žalobkyni náležela v souladu s § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 8 674,44 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 10 102 Kč. Celkové náklady na straně žalobkyně by tak činily 60 083,28 Kč.

22. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (52 %) ve výši 31 243,31 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.