18 C 44/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o 13 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 9. 2021 do 8. 10. 2021, poplatku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od 30. 9. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částky 1 800 Kč a částky 5 840 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 13 640 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 17. 8. 2021 v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku úvěru spolu s poplatkem ve výši 5 840 Kč do 29. 9. 2021. K uzavření smlouvy došlo po registraci žalované na internetových stránkách žalobkyně, odeslání kopie občanského průkazu a zaslání platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Znění smlouvy bylo žalovanou odsouhlaseno v klientské sekci na internetových stránkách žalobkyně. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované nahlédla právní předchůdkyně žalobkyně do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně zaslala žalované dne 30. 9. 2021 předžalobní výzvu, ale žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z nepodepsaného dokumentu nazvaného„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ze dne 17. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně je v této listině označena jako„ věřitel“ nebo„ úvěrující“ a žalovaná jako„ dlužník“ a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, emailovou adresou a telefonním číslem. V uvedeném dokumentu se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč splatný do 25 dnů od jeho poskytnutí a žalovaná se měla zavázat zaplatit právní žalobkyni celkem částku 12 000 Kč zahrnující poplatek za poskytnutí ve výši 5 840 Kč. V článku 7.2 je sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % z jistiny poskytnutého úvěru v případě nedodržení smluvních podmínek. V článku 7.4 je ujednán poplatek za první upomínku ve výši 450 Kč, poplatek za druhou upomínku ve výši 650 Kč, částka 1 500 Kč za vymáhání pohledávky. Smlouva není žalovanou podepsána. Součástí smlouvy je i ceník a sazebník poplatků, který upravuje výši poplatků. Z dokumentu předsmluvní informace soud zjistil, že obsahuje podrobné parametry úvěru. Z dokumentu posouzení úvěruschopnosti žadatele soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované. Výše příjmu žalované měla činit 36 874 Kč a její výdaje měly činit 14 267 Kč. Disponibilní příjem ml činit 22 607 Kč. Součástí bylo i ověření žalované v registrech.

4. Z upomínky ze dne 30. 9. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 7 800 Kč nejpozději do 5. 10. 2021. Z upomínky ze dne 20. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 14 900 Kč nejpozději do 25. 10. 2021. Z poslední výzvy před žalobou ze dne 15. 11. 2021 a dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 16 400 Kč nejpozději do 22. 11. 2021. Z výplatních pásek žalované soud zjistil, že byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] a za duben 2021 měla mzdu ve výši 38 402 Kč a za květen 2021 ve výši 36 440 Kč. Žalobkyně rovněž předložila kopii občanského průkazu žalované, čímž prokazuje, že při uzavírání smlouvy jednala se žalovanou. Z potvrzení o obdržení tuzemské platby soud zjistil, že dne 11. 3. 2019 na účet žalobkyně byla připsána částka 1 Kč, a to z účtu žalované. Z dalšího potvrzení platby soud zjistil, že žalobkyně odeslala částku 6 000 Kč na účet žalované dne 17. 8. 2021.

5. Z rozpisu účelně vynaložených nákladů na upomínky soud zjistil přehled nákladů vynaložených na zaslání upomínky žalované. Z výstupu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni 17. 8. 2021 neměla žalovaná žádný záznam.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu s názvem„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ze dne 17. 8. 2021 se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč s datem splatnosti do 25 dnů od jeho poskytnutí a žalovaná měla žalobkyni vrátit částku 12 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalované částku 6 000 Kč. Žalovaná nic nezaplatila. Před podáním žaloby žalobkyně znovu vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu.

7. Podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle ustanovení § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu, tj. smlouvy ze dne 17. 8. 2021 Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná ani jednu smlouvu o úvěru nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalované), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou jednala. Žalobkyně nicméně soudu předložila znění předmětných smluv ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění těchto smluv v okamžiku jejich podepsání žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jejich následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 17. 8. 2021, neboť tato nebyla žalovanou vůbec podepsána, v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že dne 17. 8. 2021 jednala s žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy či smluv o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tyto smlouvy byly uzavřeny v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedených smluv nebyla prokázána vůle žalované uzavřít předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivá jednání, k nimž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětných smluv o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou v podobě předložené soudu.

13. Soud navíc shledal, že při sjednávání uvedených smluv byl na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovanou plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i na úpravu podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně soudu neprokázala způsob, jakým ověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr (resp. prokázala, že měla k dispozici pouze informace o příjmech žalované), čímž nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí tuto schopnost žalované coby spotřebitele posoudit, a proto i z tohoto důvodu by soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako neplatnou.

14. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, z nichž žalovaná ničeho nevrátila. Sama žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že uvedenou částku žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovanou vůbec uzavřena, respektive i v případě, že by byla uzavřena, byla by neplatná, a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně ji plnila bez právního důvodu. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 6 000 Kč, a to z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalované. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k úhradě dlužné částky, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 30. 9. 2021, žalované mohla být doručena nejdříve 5. 10. 2021 (§ 573 o.z.), přiměřená lhůta k plnění žalované uplynula dne 8. 10. 2021 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 6 000 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení a uložil žalované zaplatit přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.

15. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku ve výši 5 840 Kč, částky 1 800 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč s ohledem na výše uvedenou neexistenci (případně absolutní neplatnost) smlouvy o úvěru zamítl. Soud dále nepřiznal poplatek z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od 30. 9. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 30. 9. 2021 do 8. 10. 2021.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 17 786,02 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 6 279,45 Kč, tj. ze 35,31 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky v celkové výši 11 506,57 Kč, tj. z 64,69 %. Žalovaná by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení v části 29,39 %. Jelikož ale žalovaná žádné náklady nevznikly, pak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.