18 C 52/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o: výživné zletilého dítěte

I. Žalovaná je povinna platit žalobci počínaje dnem 16. 3. 2020 výživné v měsíční výši 3 700 Kč, a to vždy do každého 5. dne měsíce předem k rukám žalobce, počínaje měsícem září 2021.

II. Dlužné výživné za období od 16. 3. 2020 do 4. 9. 2021 ve výši 30 330 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 31 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám České republiky – Okresního soudu v Jihlavě.

IV. Zástupci žalobce se za zastupování žalobce v tomto řízení přiznává částka 31 800 Kč, a kterou je povinna zástupci žalobce uhradit Česká republika – Okresní soud v Jihlavě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se proti žalované domáhal, aby žalované bylo uloženo přispívat na výživu žalobce částkou 3 700 Kč měsíčně. Uvedl, že žalovaná je jeho matkou. Při rozvodu rodičů byl žalobce svěřen do péče žalované a jeho otec byl povinen na výživu žalobce přispívat částkou 2 700 Kč, posléze 3 700 Kč měsíčně. Otec žalobce tuto povinnost vždy plnil. Žalobce uvedl, že došlo ke změně poměrů, když žalobce nyní bydlí u otce a žije s ním ve společné domácnosti. Otec zajištuje všechny jeho potřeby a hradí všechny jeho náklady (včetně nákladů na studium). Žalovaná se o žalobce nezajímá a přestala s ním komunikovat. Žalobce v současné době studuje čtvrtý ročník ulice školy průmyslové, technické a automobilní obec, obor informační technologie. Po ukončení studia maturitou by chtěl pokračovat studiem na obec škole ekonomické v obec. Dále uvedl, že při původním rozhodování o výživném bylo zjištěno, že příjmy otce i žalované jsou přibližně stejné. Proto žalobce požaduje výživné ve výši 3 700 Kč, což je stejná částka, kterou je na něj povinen platit jeho otec.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalobce se dne 27. 1. 2020 bez předchozího upozornění od žalované odstěhoval. Žalovaná nevěděla, kam žalobce odešel, nebo kdy či zda se vrátí. Žalovaná se až 11. 12. 2020 ze zprávy žalobce dozvěděla, že odešel, neboť se ve společné domácnosti necítil dobře. Podle žalované to byl žalobce, který přestal komunikovat. Dne 16. 3. 2020 ji žalobce zaslal výzvu k placení výživného. Žalovaná chtěla výši výživného projednat s žalobcem osobně. Žalobce se ovšem o výši výživného odmítl bavit. Žalovaná navrhla výživné ve výši 3 000 Kč vzhledem k jejím majetkovým poměrům. Po odstěhování žalobce jeho otec vyzval žalovanou k tomu, aby přestala uplatňovat daňový bonus na dítě. Tento bonus začal okamžitě uplatňovat otec žalobce, a tudíž jeho příjem vzrostl asi o 1 267 Kč a naproti tomu příjem žalované se snížil na 19 883 Kč. Žalovaná se opětovně pokusila dojednat výši výživného s žalobcem, ale ten nereagoval. Žalovaná přesto začala výživné hradit ve výši 2 700 Kč až do 12. 3. 2021, neboť podle zprávy žalobce ukončil v dubnu 2021 studium a mohl tedy nastoupit do zaměstnání, nebo se zaevidovat jako uchazeč o práci na Úřadu práce. Žalovaná uvedla, že plní další vyživovací povinnost k nezletilému synu jméno a splácí hypotéku na pořízení bydlení pro sebe a děti v částce 3 842,40 Kč měsíčně. Dále hradí náklady na bydlení ve výši 7 000 Kč Nezletilému jméno hradí školní obědy ve výši 630 Kč měsíčně, plavání 150 Kč měsíčně, jízdenky MHD, ošacení, obutí, kapesné a další. Od podzimu roku 2018 otec dětí přestal přispívat na mimořádné výdaje. Mimořádné výdaje na syna jméno dosáhly v roce 2020 částky 34 000 Kč (pořízení PC kvůli distanční výuce) a v roce 2021 částky 27 000 Kč (pořízení jízdního kola). Dále žalovaná uvedla, že při zvýšení výživného otci vznikl otci dluh na výživném za období od 1. 9. 2015 do 30. 4. 2019 ve výši 22 300 Kč, přičemž otec jej mohl splácet splátkami. Z tohoto důvodu tak žalované nesla náklady na výživu dětí sama. Následně otec splácel tento nedoplatek přímo žalobci. V době, kdy se žalobce od žalované odstěhoval, tak zbývalo doplatit částku 13 300 Kč. Žalovaná dále rozporovala, že by měla s otcem žalobce stejné příjmy, když tyto příjmy měla nižší. Výši výživného zpochybnila i s poukazem na skutečnost, že v zimním semestru 2020 2021 byly vysoké školy zavřené, resp. probíhala pouze distanční výuka, a proto žalobci nevznikly zvýšené náklady z důvodu studia. Žalobce navíc studium k datu 20. 4. 2021 ukončil. Žalovaná také uvedla, že žalobce jí o svém studiu neinformoval, když ji neukázal maturitní vysvědčení, ani doklad o přijetí na vysokou školu. Žalovaná také zpochybnila, že by úspory na stavebním spoření ve výši 170 000 Kč byly žalobce, když žalovaná a otec žalobce naspořili částku 254 000 Kč, která měla být rozdělena rovným dílem mezi žalobce a nezletilého jméno. Závěrem žalobkyně navrhla výživné ve výši 2 700 Kč, přičemž podle jejího názoru v dubnu 2021 již její vyživovací povinnost skončila.

3. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 4 P 88/2012 a rozsudku č. l. 159-161 a 196-199 soud zjistil, že 1. 9. 2015 se výživné placené otcem na žalobce zvýšilo na 3 200 Kč a od 1. 9. 2018 na částku 3 700 Kč.

4. Z komunikace příjmení a z emailové komunikace, soud zjistil, že žalovaná byla ochotna platit výživné. Žalovaná byla informována o studiu žalobce pouze částečně, když nevěděla, kam konkrétně nastoupí a jak konkrétně probíhá jeho studium.

5. Z potvrzení zaměstnavatele ulice školka anonymizováno soud zjistil, že průměrný příjem žalované za měsíce leden až červen 2018 činí částku 25 514 Kč, za měsíce červenec až prosinec 2018 částku 25 514 Kč, za měsíce leden až červen 2019 částku 25 514 Kč, za měsíce červenec až prosinec 2019 částku 25 514 Kč.

6. Z přehledu výdajů soud zjistil, že žalovaná měla vynaložit na nezletilého jméno za rok 2020 částku 34 313 Kč a za rok 2021 částku 24 171 Kč. Z výpisu z účtu č. bankovní účet soud zjistil, že konečný zůstatek činí 84 078,93 Kč a že majitelem účtu je syn žalované jméno celé jméno žalobce.

7. Z přehledu plateb žalované soud zjistil, že od května 2020 do března 2021 každý měsíc zaslala žalobci částku 2 700 Kč.

8. Žalobce předložil k důkazu vysvědčení o maturitní zkoušce, kterou absolvoval na ulice škole průmyslové, technické a automobilní obec. Dále předložil zápis do studia v akademickém roce 2020 2021 ze dne 20. 7. 2020, z něj vyplývá, že žalobce se zapsal ke studiu na VUT v obec. Z potvrzení Úřadu práce soud zjistil, že žalobce byl od 21. 4. 2021 do 1. 6. 2021 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována. Z potvrzení o studiu ze dne 16. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce je studentem VŠPJ obec v akademickém roce 2020 2021 od 2. 6. 2021. Ze smlouvy o nájmu pokoje ze dne 19. 9. 2020 soud zjistil, že žalobce si pronajal pokoj na ulici ulice v obec a že se zavázal platit nájem ve výši 2 700 Kč a 600 Kč jako paušál za služby. Z lékařské zprávy MUDr. jméno příjmení soud zjistil, že žalobci nošení respirátorů zhoršuje zdravotní stav.

9. Žalovaná při výslechu při jednání uvedla, že má příjmy pouze ze zaměstnání. Dále pobírá příspěvek na péči na svojí matku ve výši 800 Kč měsíčně a dále že dostává výživné na syna jméno. Kromě nemovitostí zjištěných v minulém řízení vlastní ještě jednu polovinu chaty, kterou jí darovali její rodiče asi před 3-4 lety. Rodiče k ní mají zřízeno věcné břemeno užívání. Vlastní dále 17 let starý automobil. Ohledně výdajů uvedla, že na bydlení dává měsíčně 5 000 Kč, jedná se o částku na správu nemovitosti. Dále platí 1 000 Kč na elektřinu, 200 Kč jako zálohu na plyn. Nemá jinou vyživovací povinnost kromě svých dvou synů. Na splátku úvěru ze stavebního spoření, který si vzala na pořízení bytu, hradí 3 358 Kč, dále platí životní pojištění ve výši 393 Kč měsíčně. V poslední době měla mimořádné výdaje, když synovi jméno pořídila počítač za 22 000 Kč za účelem zajištění distanční výuky a jízdní kolo za 20 277 Kč. Z počátku prázdnin měla úraz, kvůli kterému je stále v pracovní neschopnosti. Její stav se stále nezlepšil. Za měsíc červen pobírala mzdu ve výši 26 000 Kč. Za měsíc červenec 2021 dostala mzdu ve výši 42 000 Kč, ve které byly zahrnuty tzv. covidové příplatky. Žalobce se žalovanou již nekomunikuje.

10. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce je již zletilým synem žalované. Žalobce se v současné době soustavně připravuje na své budoucí povolání tím, že studuje vysokou školu. Žalobce z uvedeného důvodu není schopen si obstarávat obživu. Žalobce ukončil studium na VUT v obec. Od záři 2021 studuje na VŠPJ obec, když v mezidobí byl evidován na Úřadu práce. Žalovaná vlastní nemovité věci, automobil. Žalovaná má průměrný měsíční příjem ve výši 25 514 Kč. Žalovaná má dále v péči svého mladšího syna jméno, na kterého měla v poslední době zvýšené výdaje.

11. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/20120 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 915 odst. 1 o. z. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

12. V posuzovaném případě soud vyhověl návrhu žalobce a přiznal mu nárok na výživné ve výši 3 700 Kč od září 2021, neboť tuto částku soud považuje za přiměřenou jak v tom ohledu, že dostačuje k uspokojení potřeb žalobce, tak že žalobci zajišťuje shodnou životní úroveň se žalovanou. Žalovaná má průměrný měsíční příjem ve výši 25 514 Kč, vlastní několik nemovitostí a vlastní automobil. Soud výživné přiznal i za dobu, kdy byl žalobce evidován na Úřadu práce, neboť tato doba byla relativně krátká a žalobce po jejím skončení skutečně nastoupil na studium vysoké školy, a tudíž se stále připravuje na své budoucí povolání. To, že si žalobce nenašel po tuto dobu brigádu, je omluvitelné zhoršenou epidemickou situací, která žalobci nástup na brigádu neumožnila.

13. Dále soud přiznal žalobci nárok na částku 30 330 Kč, která je dluhem na výživném za období od 16. 3. 2020 do 4. 9. 2021, neboť nárok na stanovené výživné má již od podání žaloby. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 800 Kč Tyto náklady nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 222 000 Kč sestávající z částky 5 000 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b), c), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, 2 x další porada s klientem přesahujícím jednu hodinu, 2 x písemné podání soudu – replika žalobce k vyjádření žalované, účast u jednání soudu dne 26. 8. 2021) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Tarifní hodnota byla určena podle § 8 odst. 2 a. t. ve výši pětinásobku ročního plnění (3 700 x 12 x 5). Odměna za jeden úkon podle § 12a odst. 2 a. t. byla z částky 9 220 Kč snížena na částku 5 000 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

15. Podle § 140 odst. 2 o.s.ř. platí, že byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu. Z uvedeného tak vyplývá, že uvedenou částku nákladů řízení je povinen uhradit stát zástupci žalobce.

16. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Z uvedeného vyplývá, že povinným k náhradě nákladů států je zpravidla ten účastník, který byl ve věci neúspěšný. Jelikož soud žalobě zcela vyhověl, tak byla žalovaná ve věci zcela neúspěšná. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit státu vzniklé náklady. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.