18 C 60/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 25 248,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 999 Kč od 10. 11. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 30,82 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 71,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 323 Kč a v částce 249,99 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 634,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 25 248,99 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřel dne 27. 5. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku formou 35 pravidelných měsíčních splátek po 1 577,06 Kč. S jistinou se žalovaný zavázal uhradit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 30 191,10 Kč, celkem tedy 55 197,10 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila poměry žalovaného ve schvalovacím procesu. Dne 1. 7. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dodatek k výše uvedené smlouvě, na základě které byl předchozí závazek mezi stranami upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 24 999 Kč (po uhrazení verifikační platby žalovaným ve výši 1 Kč). Celkem tak měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradit 55 196,10 Kč nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. ke dni 27. 5. 2025. Žalovaný ovšem svoji povinnost hradit splátky řádně a včas nesplnil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu, kterou žalovaného informovala, že úvěr byl ke dni 27. 10. 2022 zesplatněn. V důsledku prodlení s úhradou splátek a zesplatnění úvěru vznikla žalovanému povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení včetně paušální náhrady výdajů spojených s vymáháním dluhu. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 249,99 Kč za období od 28. 10. 2022 do 7. 11. 2022 z částky 24 999 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 uzavřela s žalobkyní dílčí smlouvu o postupování pohledávek, kterou postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 102,74 Kč za období od 29. 10. 2022 do 8. 11. 2022 a zákonný úrok z prodlení od 10. 1.1 2022 do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem (dále jen„ o.s.ř.“).

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 27. 5. 2022 byl mezi stranami uzavřen žalovaným nepodepsaný dokument označený jako„ Smlouva o úvěru splatném ve splátkách [číslo]“, dle kterého žalovanému měla být poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že dne 26. 5. 2022 přišla na tento účet verifikační platba ve výši 0,01 Kč od žalovaného, přičemž dne 27. 5. 2022 z něj odešla platba 25 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], který dle sdělení [právnická osoba] patří žalovanému. V předmětném dokumentu se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 55 197,10 Kč, skládající se z částky 25 000 Kč představující jistinu a z částky 30 197,10 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou zápůjčku. Celková finanční částka ve výši 55 197,10 Kč měla být žalovaným uhrazena v 35 měsíčních splátkách po 1 577,06 Kč. První splátka byla splatná do jednoho měsíce. Žalovaným nepodepsaným dokumentem označeným jako„ Smlouva o úvěru splatném ve splátkách [číslo]“ ze dne 1. 7. 2022 byla upravena výše jistiny na částku 24 999 Kč, přičemž celková částka, kterou měl žalovaný uhradil, poté činila 55 196,10 Kč. Součástí dokumentů byly i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách.

4. Z upomínky ze dne 27. 8. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 1 634,12 Kč z důvodu nehrazení pravidelných splátek. Žalovaný byl vyzván k úhradě již částky 3 275,98 Kč opakovanou výzvou k úhradě ze dne 26. 9. 2022. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn předžalobní výzvou ze dne 27. 10. 2022, jež byla podle podacího lístku zaslána téhož dne.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tuto mezi sebou uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně za účelem stanovení podmínek pro postupování pohledávek z postupitele tedy právní předchůdkyně žalobkyně na postupníka tedy žalobkyni. Bylo smluveno, že k postupování pohledávek bude docházet na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně spolu uzavřely dílčí smlouvu o postoupení pohledávek dne 7. 11. 2022, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ve výši 30 668 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 22. 11. 2022, který byl dle podacího archu zaslán dne 24. 11. 2022. Zároveň s oznámením postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 9. 3. 2023, jež byla podle podacího lístku zaslána 13. 3. 2023.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 27. 5. 2022 s dodatkem ze dne 1. 7. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem splatit 35 měsíčními splátkami ve výši 1 577,06 Kč. Úroková sazba byla sjednána 63,11 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2022, oznámením ze dne 22. 11. 2022 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2023. Žalovaný ničeho neuhradil před a ani po postoupení pohledávky.

7. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 27. 5. 2022 včetně dodatku ze dne 1. 7. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi účastníky elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy včetně dodatku ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutém soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že květnu potažmo v červenci 2022 její právní předchůdkyně se žalovaným skutečně jednala, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně dodatku v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy včetně dodatku nebyla prokázána vůle žalovaného tyto uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně dodatku mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu.

8. Žalobkyně však soudu prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a že svůj nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o.z. postoupila na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté prostředky žalobkyni či právní předchůdkyni žalobkyně vrátil (resp. žalovaný vrátil pouze 1 Kč). Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o.z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku 24 999 Kč (jistina snížená o částečnou úhradu) s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to právní předchůdkyně žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení ze dne 27. 10. 2022, která byla odeslána téhož dne. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 3. 11. 2022 (podle § 573 o.z.). Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky ihned, přičemž takovou lhůtu považuje soud v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru za nepřiměřenou, a za přiměřenou tak považuje lhůtu 3 dnů. Od 10. 11. 2022 je tak žalovaný v prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 24 999 Kč až od 10. 11. 2022 do zaplacení včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 30,82 Kč. Soud tak zamítl žalobu ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 71,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 323 Kč a v částce 249,99 Kč. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 33 684,88 Kč, úspěšná však byla co do částky 28 039,97 Kč, tj. z 83,2 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 5 644,91 Kč, tj. z 16,8 %. Úspěch žalobkyně zcela převážil úspěch žalovaného, a proto jí náleží částečná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši 25 248,99 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a § 151 odst. 2 o.s.ř. ve výši 252 Kč a dále 1 010 Kč za soudní poplatek. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v částečné výši 1 634,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.