18 C 61/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 4 - Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 24 191,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 191,08 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 081,45 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 789 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 162,53 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 681 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 24 191,08 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru – Expres půjčku č. , tel. číslo, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr a nahlédnutím do příslušných databází a rejstříků. Získané informace pak žalobkyně podrobila statistickým modelům. Takto bylo zjištěno, že žalovaný disponuje dostatečnými finančními prostředky pro řádné splácení úvěru. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč. Žalovaný začal čerpat úvěr dne 23. 1. 2020. Dle smlouvy měl úvěr vrátit spolu s poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách po 826,99 Kč. Dle tvrzení žalobkyně se však žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, z toho důvodu žalobkyně ke dni 22. 5. 2023 zesplatnila celý dosud neuhrazený úvěr v celkové výši 28 061,53 Kč. Po zesplatnění žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, ani k předžalobní upomínce ze dne 31. 10. 2023. Žalobkyně tedy požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 21 081,08 Kč, dlužného poplatku za pojištění, vedení a zesplatnění účtu ve výši 410 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 700 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 2 081,45 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 789 Kč (kdy se jedná o součet úroku z prodlení ve výši 1 493,92 Kč počítaného za období od 17. 2. 2020 do 26. 10. 2023 z aktuálně dlužné částky a úroku z prodlení ve výši 295,08 Kč počítaného za období od 1. 11. 2023 do 1. 12. 2023 z částky 23 162,53 Kč v sazbě 15 % ročně). Žalobkyně dále žádá úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 162,53 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji účast při jednání řádně omluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků., právnická osoba, listiny označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že ji mezi sebou uzavřeli žalobkyně a žalovaný (jako klient) dne 23. 1. 2020. Tato listina obsahuje údaj o podpisu smlouvy žalovaným ve formátu odsouhlasení návrhu smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, kdy tento produkt má žalovaný zřízen u žalobkyně. Součástí podpisu smlouvy žalovaným je ID podpisu a časové razítko odsouhlasení návrhu. Z čl. II smlouvy bylo zjištěno, že strany se dohodly, že žalovanému bude poskytnut úvěr ve výši 32 000 Kč s možností prvního čerpání dne 23. 1. 2020. Splatnost úvěru byla ujednána v 72 měsíčních splátkách jistiny včetně úroků. Výše měsíční splátky byla stanovena na 908,99 Kč měsíčně včetně poplatku za pojištění ve výši 82 Kč, výše poslední splátky byla stanovena na 346,19 Kč. Splatnost měsíčních splátek byla určena na 16. den v měsíci počínaje dnem 16. 2. 2020. Ve smlouvě byla ujednána roční úroková sazba 23,20 % p.a. Celkem měl žalovaný uhradit 60 275,48 Kč. Z čl. III. smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl povinen uhradit jednorázový poplatek ve výši 1 295 Kč za poskytnutí úvěru splatný při čerpání úvěru, jednorázový poplatek ve výši 50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu splatný při poskytnutí služby, a mimo jiné také poplatek ve výši 600 Kč splatný jednorázově za zaslání každé písemné upomínky a poplatek ve výši 300 Kč splatný jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. Z čl. III. dále vyplývá možnost žalobkyně prohlásit dluhy žalovaného za ihned splatné v případě, že žalovaný bude v prodlení se splněním jakékoli pohledávky. Z čl. IV. smlouvy dále vyplývá ujednání o pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr s povinností hradit poplatek za tuto službu. Nedílnou součástí smlouvy je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru doplněný dokumentem označeným jako vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace. Z těchto listinných důkazů vyplývá shrnutí smluvních podmínek, s nimiž se žalovaný seznámil. Součástí smlouvy jsou také základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. srpna 2017. Produktové podmínky jsou doplněny dokumenty označenými jako změny smluvní dokumentace účinné od 4. 4. 2020 a dále informační přehled o systému pojištění pohledávek z vkladů pro klienta.

4. Z žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaný před podpisem smlouvy uvedl základní informace o svých osobních a majetkových poměrech. V době žádosti o úvěr byl ženatý, bydlel u rodičů, neměl žádnou vyživovací povinnost, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské a byl zaměstnán na dobu neurčitou. Zaměstnání bylo jediným zdrojem příjmů žalovaného, přičemž čistý měsíční příjem činil 15 500 Kč průměrně za poslední tři měsíce předcházející žádosti o úvěr. Žalovaný uvedl celkový příjem své domácnosti ve výši 30 000 Kč měsíčně. Ve výdajové stránce byly zohledněny splátky jiného úvěrového produktu poskytnutého jinou společností než žalobkyni ve výši 1 300 Kč měsíčně. Z žádosti dále vyplývá, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 32 000 Kč, který by mohl splácet v 72 měsíčních splátkách, přičemž žalobkyně právě poskytnutí takového úvěru žalovanému po zhodnocení jeho poměrů schválila. Tyto zjištěné informace shrnuje vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 26. 10. 2023, z něhož soud zjistil, že žalobkyně podrobně informovala žalovaného o procesu vyhodnocování jeho poměrů pro účely poskytnutí úvěru. K procesu ověření úvěruschopnosti byly použity statistické modely vycházející z České národní banky.

5. Z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobkyně za období od dubna 2019 do února 2020 má soud za prokázaný měsíční příjem žalovaného tak, jak uváděl v žádosti o úvěr. Z výpisů dále vyplývají měsíční výdaje žalovaného, přičemž z těchto listinných důkazů lze vyhodnotit, že příjmy žalovaného byly vždy vyšší než výdaje.

6. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného za období od února 2020 do října 2023 soud zjistil, že celý úvěr ve výši 32 000 Kč byl žalovaným vyčerpán dne 23. 1. 2020. Součástí všech výpisů je přehled poplatku za pojištění, dalších poplatků či pokut a úroků z prodlení, neboť výpisy osvědčují, že žalovaný nehradil splátky řádně. Po částečných úhradách zbývá na jistině úvěru uhradit 21 081,08 Kč, na úroku zbývá uhradit 2 081,45 Kč a na poplatcích, sankčních poplatcích a poplatku za pojištění má žalovaný uhradit celkem 3 110 Kč. Ve spojení s předloženou amortizací vyplývá, že poslední platbu žalovaný provedl dne 11. 4. 2023. Výše dluhu vyplývá také z tabulek umoření jistiny a úroků z prodlení.

7. Z oznámení ze dne 24. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o opakovaném porušování smluvních podmínek, na základě čehož přistoupila k prohlášení úvěru za okamžitě splatný. Zesplatněna byla celá dlužná částka úvěru ve výši 26 376,53 Kč s účinností ke dni 22. 5. 2023. Tento dluh je tvořen nesplacenou jistinou ve výši 21 081,08 Kč, smluvním úrokem ve výši 2 081,45 Kč, úroky z prodlení ve výši 104 Kč, dlužnými měsíčními poplatky za vedení úvěrového účtu a nákladů upomínání ve výši 2 810 Kč a samostatnými náklady upomínání ve výši 300 Kč. Žalovanému byla poskytnuta lhůta k úhradě do 7. 6. 2023. Přiložený podací arch osvědčuje odeslání oznámení žalovanému dne 25. 5. 2023.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný po zesplatnění úvěru nic neuhradil. Žalovaný byl vyzván, aby celou dlužnou částku uhradil ihned. Z podacího archu vyplývá, že výzva byla odeslána žalovanému dne 3. 11. 2023.

9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci se spolu dne 23. 1. 2020 dohodli na poskytnutí peněžních prostředků na bankovní účet žalovaného. Ujednání probíhalo prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, který využívá tuto službu u žalobkyně. Na základě ujednání žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které žalovaný vyčerpal ihned dne 23. 1. 2020. Žalovaný byl povinen poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 23,20 % p.a., poplatkem za pojištění ve výši 82 Kč a dalšími ujednanými poplatky v 72 měsíčních splátkách počínaje dnem 16. 2. 2020. Žalovaný však nehradil splátky řádně, poslední platbu uhradil dne 11. 4. 2023. Z důvodu nehrazení splátek žalobkyně zesplatnila celý neuhrazený dluh ke dni 22. 5. 2023. Po částečných úhradách zbýval na jistině úvěru dluh 21 081,08 Kč a na poplatcích 3 110 Kč Žalovanému vznikl dluh také na sjednaném úroku ve výši 2 081,45 Kč a rovněž na úroku z prodlení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2023 (odeslanou žalovanému dne 3. 11. 2023).

10. Pokud jde o otázku ověření úvěruschopnosti žalovaného, soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím zjištěním. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného, přičemž vycházela primárně z údajů uváděných žalovaným v žádosti o úvěr. V době žádosti o úvěr byl žalovaný ženatý, bydlel u rodičů, neměl žádnou vyživovací povinnost a jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské. Žádal o poskytnutí úvěru ve výši 32 000 Kč, který by mohl splácet v měsíčních splátkách. Měl příjem ze zaměstnání ve výši 15 500 Kč čistého měsíčně, celkový příjem jeho domácnosti činil 30 000 Kč. Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, hodnoceny byly pouze splátky jiného úvěru žalovaného. Žalobkyně vyhodnotila poměry žalovaného jako dostatečné pro řádné splácení předmětného úvěru.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je na prvním místě splnění formy právního jednání v souladu s § 561 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Uzavření předmětné smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví soud s ohledem na uvedené považuje za platné (zejména z důvodu vytvořených podpisových vzorů klienta uložených v databázi banky a zabezpečené webové rozhraní banky). Další podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti).

15. V projednávané věci žalobkyně tvrdila a prokazovala, že zjišťovala informace o poměrech přímo od žalovaného, tyto informace si ověřila a podrobila pečlivému průzkumu. Pokud jde o základní zdroj informací, tj. o žádost žalovaného o úvěr obsahující jím tvrzené údaje, soud uvádí, že žalobkyně mohla postupovat pečlivěji a obezřetněji při zjišťování všech relevantních skutečností (zejména pokud jde o osobní výdaje, případně výdaje celé domácnosti žalovaného, charakter dalších příjmů domácnosti žalovaného, vyžádání si dalších podkladů apod.). Žalobkyně přesto předložila soudu výpisy z běžného účtu žalovaného, které jsou způsobilé prokázat jak měsíční příjem žalovaného, tak charakter a četnost jeho měsíčních výdajů. Právě tímto listinným důkazem žalobkyně prokázala, že poměry žalovaného v době žádosti o úvěr byly dostatečné pro řádné splácení úvěru tak, jak bylo tvrzeno v žalobě. Žalobkyně prokázala, že nebyly důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaný nebyl schopen úvěr splácet, aniž by nebyl vystaven životní nouzi, příp. že by byla ohrožena jeho vlastní výživa či výživa osob na žalovaném závislých. Soud uzavírá, že žalobkyně postupovala v souladu se zákonem doplněným ustálenou judikaturou, a že řádně s odbornou péčí splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného.

16. Žalovanému tedy nebránily žádné objektivní důvody v tom, aby úvěr řádně splácel. Soud má za prokázané, že žalovaný na úvěr plnil pouze částečně. Nárok žalobkyně žalovaný nijak nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by dlužnou částku již uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 24 191,08 Kč společně s požadovaným kapitalizovaným úrokem ve výši 2 081,45 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 789 Kč. Soud přiznal žalobkyni také úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 23 162,53 Kč od 2. 12. 2023 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění svého práva. Tyto náklady představuje podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 2 100 Kč, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 AT. Dále žalobkyni náleží v souladu s § 14b odst. 5 písm. b) AT třikrát režijní paušál po 300 Kč, z uvedených částek v souladu s § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 1 512 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 969 Kč. Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 9 681 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.