18 C 64/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zrušení výživného pro zletilé dítě

I. Žaloba o pozastavení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 10 309,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Podanou žalobou se žalobce po žalované domáhal„ pozastavení vyživovací povinnosti“, kterou má k žalované jako ke své zletilé dceři. Svou žalobu žalobce odůvodnil tím, že nastoupil dne 17.2.2021 do výkonu trestu a není ještě pracovně zařazen, tudíž nemá výživné z čeho hradit. Podle obsahu podání soud tuto žalobu posoudil jako návrh zrušení výživného žalobci za období jeho výkonu trestu.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že s podaným návrhem nesouhlasí. Žalovaná řádně ukončila středoškolské vzdělání maturitou v červnu 2021, zároveň úspěšně složila zkoušky na Vysokou školu polytechnickou [obec], obor všeobecná zdravotní sestra, studium zahájí koncem září 2021. Žalovaná bydlí u své matky, která si k ní plní vyživovací povinnost řádně. Průběžně si přivydělává brigádami v [nemocnice], jednak zde pracuje jako dobrovolník a jednak jako zdravotní sestra na interním oddělení. Dále má příjmy z brigády ve skladu dm drogerie markt s.r.o. Z těchto příjmů si hradí jednak částečně stravu a předměty osobní spotřeby, a dále splácí finanční půjčku své babičce, která jí půjčila finanční prostředky na zakoupení staršího automobilu a na autoškolu, když automobil si žalovaná byla nucena pořídit zejména k tomu, aby měla možnost cestovat z bydliště a zpět na nepravidelné směny v [nemocnice]. Pokud jde o výdaje žalované, věnuje se aktivně plavání, s tím jsou spojeny náklady cca 1 500 Kč měsíčně. Také si na jaře tohoto roku v souvislosti s distanční výukou pořizovala notebook za 16 000 Kč, cenu hradila z příjmů z brigád. Jinak odpovídají potřeby žalované jejímu věku, vyšší vydání nyní očekává s nástupem na vysokou školu. Od žalovaného na výživném nic neobdržela. Matka dlužné výživné neúspěšně vymáhá exekučně, a to zejména z důvodu častých změn zaměstnání žalobce před nástupem do výkonu trestu, kdy exekutor ani nestačil zahájit exekuci srážkami ze mzdy žalobce. Takto žalovaná nyní využila možnost žádat náhradní výživné, toto jí bylo přiznáno úřadem práce měsíčně částkou 3 000 Kč, vyplaceno jí bylo poprvé za červenec částkou 3 000 Kč.

3. Věc byla projednána při ústním jednání konaném dne 7.9.2021. Žalobce byl o konání jednání řádně a s dostatečným předstihem vyrozuměn předvolánkou zaslanou do Věznice Rapotice, kde aktuálně vykonává trest odnětí svobody. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil, nepožádal o odročení jednání a ani o zajištění své účasti u jednání (prostřednictvím videokonference či eskortou z věznice). Za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. tedy soud jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou č.j. 4 P 36/2013 – 572 ze dne 25.4.2018, který nabyl právní moci dne 9.6.2018, bylo zjištěno, že výživné pro tehdy nezletilou žalovanou původně stanovené rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č.j. 1576/2012 – 44 ze dne 21.1.2013, který nabyl právní moci dne 12.2.2013, částkou 3 000 Kč měsíčně, nebylo žalobci za období 12.12.2015 do 29.11.2016 stanoveno, od 30.11.2016 do 22.6.2017 bylo sníženo na částku 1 000 Kč měsíčně. Žalobce má další dvě vyživovací povinnosti, a to k nezl. [jméno] [celé jméno žalované] a nezl. [jméno] [celé jméno žalobce], ke kterým od 22.6.2017 má hradit výživné ve výši 2 500 Kč a 1 500 Kč.

6. K poměrům žalobce bylo výpisem z Centrální evidence vězňů, výpisem z Rejstříku trestů, dotazem na ČSSZ, přehledem vlastnictví nemovitostí zprávami Vězeňské služby ČR, Věznice Rapotice a sdělením ÚP ČR zjištěno, že žalobce od t.č. až do 16.10.2021 vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě vydaným ve věci sp. zn. 1 T 149/2020, pravomocným dne 16.12.2020, za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce nevlastní žádné nemovitosti, neprochází evidencí zaměstnanců, není veden jako OSVČ, nepobírá důchodové dávky ani dávky SSP, pěstounské péče, OZP a insolvence. Posledním zaměstnavatelem žalobce byl v období od 18.3.2020 do 3.4.2020 [právnická osoba], sídlem [adresa], jeho rozhodný výdělek byl 20 571 Kč. Od 3.2.2020 do 12.3.2020 byl jeho zaměstnavatelem [právnická osoba] Na podpoře v nezaměstnanosti mu bylo za leden 2020 vyplaceno 2 691 Kč, za listopad 2019 935 Kč a za říjen 2019 2 412 Kč. Od 1.7.2021 je žalobce pracovně zařazen s pobírá pracovní odměnu ve výši 7 600 Kč.

7. K poměrům žalované soud z předložených potvrzení o studiu zjistil, že v od 1.9.2017 do 31.8.2021 byla žalovaný žákyní OA, VOŠZ a SZŠ, SOŠS [obec], maturitní zkoušku vykonala dne 9.6.2021. Od 14.7.2021 je žalovaná studentem prezenčního bakalářského studijního programu oboru Všeobecná sestra [obec] školy polytechnické [obec]. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Jihlavě ze dne 26.7.2021 č.j. 80375/21/JI bylo zjištěno, že žalované byl ode dne 1.7.2021 přiznán nárok na náhradní výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně.

8. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti.

9. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci: Žalovaná ukončila studium na střední škole a bezprostředně navázala denním studiem vysoké školy, není tedy schopna se sama živit, neboť se řádně připravuje denním studiem a své budoucí povolání. Žalobce je povinen žalované hradit výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, tuto svou povinnost dlouhodobě vůbec neplní, takže je žalovaná nucena výživné vymáhat exekučně. Od července 2021 vznikl žalované z důvodu nehrazení výživného žalobcem nárok na tzv. náhradní výživné. Žalobce byl pravomocně odsouzen za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil právě nehrazením stanoveného výživného svým dětem.

10. Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 S., občanského zákoníku (dále jen o.z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost 11. Podle § 911 o.z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

12. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

13. Podle § 913 odst. 2 o.z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, zda oprávněný o povinného osobně pečuje, a v k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

14. Soud dospěl k závěru, že nástup do výkonu trestu vzhledem k jeho okolnostem nezbavuje žalobce povinnosti hradit žalované výživné v posledně stanovené výši 3 000 Kč. Žalobce si přivodil výkon trestu sám svým jednáním, které navíc ohrožovalo řádné zajištění výživy mj. žalované; je tedy v rozporu s požadavkem dobrých mravů, aby žalobce těžil z tohoto svého jednání a dosáhl zrušení vyživovací povinnosti po dobu výkonu trestu. V této souvislosti lze odkázat i na aktuální judikaturu, zejména na nález Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. IV. ÚS 1181/07 ze dne 6.2.2008. Žalobce měl poslední příjem ze svého zaměstnání ve výši 20 571 Kč, výše aktuálního výživného ve výši 3 000 Kč pro žalovanou není tomuto příjmu, kterého by pravděpodobně žalobce při pobytu na svobodě dosahoval, se zohledněním shora popsaných poměrů žalobce i žalované nepřiměřené. Kromě toho je žalobce od 1.7.2021 ve věznici i pracovně zařazen a pobírá pracovní odměnu, může tento svůj výdělek použít především na úhradu výživného. Přiznání nároku na tzv. náhradní výživné podle zák. č. 588/2020 Sb., nemá na vyživovací povinnost žalobce žádný vliv, pouze může dojít za určitých podmínek k přechodu nároku na výživné z oprávněné osoby na stát, které může po povinné osobě tuto povinnost vymáhat (srov. § 15 zák. č. 588/2020 Sb.)

15. Žaloba byla tedy jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 763,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 2 a § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 108 000 Kč. Tarifní hodnota představuje podle § 8 odst. 2 a.t. trojnásobek ročního plnění žalobce na výživném, při měsíční výši výživného 3 000 Kč a tříleté předpokládané délce studia, po kterou bude žalobce vůči žalované ještě povinen výživou. Odměna zástupce žalované tedy sestává z částky 5 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., které zástupce žalované v řízení učinil (převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé, účast při jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 160 Kč ve výši 3 603,60 Kč.