18 C 7/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 11 284 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 17. 3. 2023 do 23. 10. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 800 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení a co do částky 1 484 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 369,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 11 284 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby bylo uvedeno, že žalobkyně je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované na její účet č. , č. účtu, dne 15. 7. 2022 sjednané peněžní prostředky. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny, přičemž úvěr měla splácet v pravidelných splátkách vždy nejpozději k 14. dni v měsíci. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena registrací žalované na internetových stránkách žalobkyně, kde žalovaná vyplnila formulář žádosti o poskytnutí úvěru, uvedla své osobní údaje, emailovou adresu a telefonní číslo. Žalovaná provedla ze svého účtu na účet žalobkyně ověřovací platbu ve výši 1 Kč za účelem ověření totožnosti. Smluvní dokumentaci žalovaná potvrdila zadáním verifikačního SMS kódu zaslaným na telefonní číslo, které uvedla. Žalobkyně doplnila, že před poskytnutím úvěru řádně ověřila úvěruschopnost žalované, když vycházela z výpisů z bankovního účtu žalované a provedla lustraci její bonity ve veřejných registrech. Neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nehradila splátky řádně a dostala se do prodlení. Upomínkou ze dne 13. 3. 2023 byla žalovaná informována o okamžitém zesplatnění úvěru ke dni 16. 3. 2023. Žalovaná se dostala do prodlení dne 17. 3. 2023. Svůj dluh neuhradila ani k předžalobní upomínce ze dne 15. 10. 2023. Nárok žalobkyně představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 7 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý kalendářní den prodlení od 17. 3. 2023 do 15. 10. 2023 ve výši 1 484 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení z částky 9 800 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svoji účast u jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena dne 15. 7. 2022 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, telefonním číslem, adresou trvalého bydliště a e-mailovou adresou. Uvedla číslo bankovního účtu 1023513639/6100, na který mají být vyplaceny dohodnuté peněžní prostředky. Z listiny vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr formou opakovaného čerpání peněžních prostředků až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Poskytnutí úvěrového limitu bylo sjednáno na den 15. 7. 2022. Žalovaná měla vyčerpanou jistinu úvěru splácet každý měsíc vždy nejpozději k 14. dni v měsíci spolu s úrokem přirostlým za uplynulé období, když úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně. V případě prodlení žalované s úhradou bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Dokument je opatřen podpisem jednatele žalobkyně, podpis smlouvy na straně žalované chybí.

4. Z kopií dokladů (občanského průkazu a řidičského průkazu) bylo potvrzeno, že bylo jednáno s žalovanou.

5. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období duben, květen a červen 2022 soud zjistil, že žalovaná často využívala úvěry k hrazení svých potřeb, přičemž její výdaje obvykle pokryly její příjmy. Ze sdělení Raiffeisen Bank bylo zjištěno, že majitelem uvedeného účtu je žalovaná.

6. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že na účet žalované bylo z účtu žalobkyně dne 15. 7. 2022 převedeno 7 000 Kč.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaná na vyčerpaný úvěr nic neuhradila, přičemž splatnost úvěru nastala 14. 8. 2022. Byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Podací lístek osvědčuje odeslání výzvy žalované dne 15. 10. 2023. Výzvou byla žalovaná upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky.

8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poskytla dne 15. 7. 2022 na bankovní účet žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně postupovala na základě ujednání, které mělo být dne 15. 7. 2022 dohodnuto právě s žalovanou. Na základě takového ujednání měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr formou opakovaného čerpání peněžních prostředků do výše sjednaného úvěrového limitu a žalovaná měla vyčerpané prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně v měsíčních splátkách. Takové ujednání probíhalo elektronicky na internetové stránce žalobkyně, kdy dohodu měla žalovaná podepsat elektronicky zadáním verifikačního SMS kódu (písemná podoba smlouvy o úvěru předložená soudu neobsahuje žádný údaj o podpisu žalované). Žalovaná vyčerpané peněžní prostředky neuhradila, žalobkyně proto požaduje i smluvní pokutu. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne 15. 10. 2023 (odeslanou téhož dne), dle které měla dluh uhradit do 3 dnů.

9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. S ohledem na zjištěný skutkový stav a výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že předmětný závazkový vztah nelze považovat za platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tento zákon sám v ustanovení § 104 větě první stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 uvedeného zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis [ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES]. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu nepodepsala způsobem uvedeným výše.

12. Z ostatních okolností kontraktačního procesu, které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy o úvěru, by bylo možné dovodit, že žalobkyně skutečně jednala s žalovanou (zejména pokud jde o provedení bankovní transakce). Z písemného vyhotovení smlouvy předložené soudu je pak zřejmé, že se jedná o elektronickou podobu právního jednání, které nebylo ze strany žalované podepsáno vůbec. Údajný podpis smlouvy žalovanou měl být proveden zadáním vygenerovaného SMS kódu. Žalobkyně ani netvrdila a nedokazovala, že by smlouva byla uzavřena v písemné podobě nebo zachycena na trvalém nosiči dat, jež by měla k dispozici i žalovaná. Z těchto skutečností nelze uzavřít, že znění posuzované smlouvy v okamžiku jejího „podepsání“ žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k její následné změně. Absence formy právního jednání a podpisu osoby jednající má za následek, že není zřejmé, kdo, kdy a jak takové právní jednání učinil. Žalobkyně tedy neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení jeho obsahu a jeho nezměnitelnost. Žalobkyně sice doložila, že v červenci 2022 jednala s žalovanou, avšak neprokázala, že výsledkem takového jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě nebo poskytnuta na trvalém nosiči dat. V takovém případě je nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít posuzovanou smlouvu o úvěr. Jedná se tedy o zdánlivé právní jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží.

13. Vzhledem k tomu, že předmětnou smlouvu o úvěru nelze považovat za platně uzavřenou, nelze za platná považovat žádná peněžitá plnění (včetně úroku či smluvní pokuty). Žalobkyně přesto prokázala, že poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 7 000 Kč. Soud má za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má tedy žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalované plněno. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok žalobkyně nerozporovala, ani netvrdila a neprokázala, že by dlužnou částku již uhradila, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala. K tomu došlo výzvou k zaplacení ze dne 15. 10. 2023. Výzva byla odeslána dne 15. 10. 2023 a s přihlédnutím k fikci doručení dle ustanovení § 573 o. z. mohla být žalované doručena nejdříve dne 18. 10. 2023. Žalovaná byla povinna dle předžalobní výzvy dlužnou částku uhradit do tří dnů, tj. do 23. 10. 2023. V této lhůtě však nic neuhradila a následujícím dnem se dostala do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 7 000 Kč až od 24. 10. 2023 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby přiznanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch, soud jejich úspěch pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval, a to ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 12 862,73 Kč (zaplacení částky 9 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 484 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 578,73 Kč), úspěšná však byla pouze co do částky 7 491,91 Kč (v jistině ve výši 7 000 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku na částku 491,91 Kč). Žalobkyně tedy byla úspěšná z 58,2 %; zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 5 370,81 Kč (částky 2 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 484 Kč a úroku z prodlení v celkové výši 1 086,81 Kč), tj. úspěšná z 41,8 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalované, po započtení procesního úspěchu žalované, právo na náhradu 16,4 % jí vzniklých nákladů řízení.

16. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“). Žalobkyni by nebylo možné přiznat odměnu zástupce v plné výši podle § 7 AT, poněvadž návrh na zahájení řízení podaný žalobkyní je v souladu s § 14b odst. 1 AT návrh podaný na formulářovém vzoru vydávaným Ministerstvem spravedlnosti, opakovaně týmž žalobcem ve skutkově obdobných věcech. Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 252 Kč.

17. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (16,4 %) ve výši 369,30 Kč. Lhůta k plnění byla žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena obdobně, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.