18 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 23 345,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 240 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 14 105,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 695,25 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 9 695,25 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 598,94 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 23 345,94 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) dne , datum, smlouvu č. , číslo, s produktovým názvem , název, . Na základě smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované spotřebitelské úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalované a nahlédnutím do příslušných veřejných registrů a databází. Předchůdkyně žalobkyně zjistila, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí a spravování zápůjčky zaplatit poplatek ve výši 9 355 Kč, jenž sestával ze zápůjční úrokové sazby ve výši 88 % p. a. jako pevné po celou dobu trvání smlouvy, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 19 355 Kč ve 45 týdenních splátkách po 431 Kč (s poslední splátkou ve výši 391 Kč) s tím, že první splátka je splatná v den, kdy uplyne týden od data uzavření smlouvy. Žalovaná na zápůjčku uhradila pouze 760 Kč, a to platnou ze dne , datum, . Tato platba byla ve výši 304,75 Kč započtena na jistinu, čímž byla ponížena na 9 695,25 Kč, a zbývající částka 455,25 Kč byla započtena na poplatek. Žalobkyně však touto žalobou uplatňuje poplatek pouze ve výši 7 750,69 Kč. Z důvodu prodlení žalované s řádnou a včasnou úhradou úvěru vzniklo předchůdkyni žalobkyně také právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaná v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje pouze smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, dále na zákonný úrok z prodlení, jež žalobkyně požaduje ve výši 588,94 Kč, a na sankční poplatky ve výši 900 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Postoupena byla pohledávka v celkové výši 23 934,88 Kč, která sestává z jistiny ve výši 9 695,25 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 7 750,69 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 588,94 Kč a sankčních poplatků ve výši 900 Kč. Po postoupení žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá úhrady částky 23 345,94 Kč a jako příslušenství pohledávky požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 695,25 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 9 695,25 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 588,94 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou účast u jednání řádně omluvila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků.

3. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Podpis smlouvy osvědčuje, že tyto prostředky byly žalované vyplaceny v hotovosti právě oproti podpisu. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 9 355 Kč, jenž byl tvořen úrokem ve výši 4 354 Kč (sjednaným ve výši 88 % ročně jako pevné po celou dobu trvání smlouvy), částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 151 Kč (když poplatek za komfortní poskytnutí a splácení činil 957 Kč a poplatek za flexibilní splácení činil 1 194 Kč) a poplatkem za pojištění ve výši 1 350 Kč. Žalovaná tedy byla povinna uhradit celkem 19 355 Kč v 45 týdenních splátkách po 431 Kč (s poslední splátkou ve výši 391 Kč) s tím, že první splátka je splatná dnem uzavření smlouvy a týdenním obdobím se rozumí doba 7 dnů. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky, z jejichž čl. 6 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně je oprávněna požadovat v případě prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a dále náhradu účelně vynaložených nákladů sestávajících z poplatků za odeslané upomínky s tím, že poplatek za upomínku činí 300 Kč. Součástí jsou také standardní informace o spotřebitelském úvěru, které shrnují smluvní ujednaní a jejichž seznámení s nimi žalovaná potvrdila podpisem dne , datum, .

4. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postupovaných pohledávek, jež je přílohou smlouvy, bylo zjištěno, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo ujednáno postoupení mj. i pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy č. , číslo, . Výši postoupeného příslušenství žalobkyně dokládá výpočtem úroků.

5. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě postoupené částky 23 934,88 Kč žalobkyni do 10 dnů od doručení dopisu.

6. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému splacení postoupeného dluhu, který dosud nebyl uhrazen, a to nejpozději do , datum, . Žalovaná byla informována, že v opačném případě se celý dluh stane splatným a žalobkyně přistoupí k jeho vymáhání soudní cestou. Z potvrzení podání soud zjistil, že výzva byla odeslána žalované dne , datum, .

7. Z výzvy ze dne 21. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu naposledy před podáním žaloby, přičemž žalované poskytla lhůtu k plnění do 7 dnů od datace výzvy. Z potvrzení podání bylo zjištěno, že výzva byla odeslána žalované dne 24. 3. 2025.

8. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že se fakticky jedná o žádost žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, který by splácela měsíčními splátkami. Z uvedených údajů o poměrech žalované bylo zjištěno, že v době žádosti o úvěr byla svobodná, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, žila v nájmu a byla povinna výživou k jedné další osobě. Důvodem žádosti o úvěr byly běžné výdaje domácnosti. Žalovaná měla v době žádosti o úvěr příjem pouze z mateřské/rodičovského příspěvku ve výši , částka, měsíčně. Další příjmy domácnosti žalované činily , částka, . Celkem tedy byly uvažovány příjmy žalované ve výši , částka, měsíčně. Výdaje žalované byly uvažovány v odhadované výši , částka, měsíčně. Žalovaná neměla žádné jiné úvěry. Z karty dále vyplývá, že žalovanou uváděné údaje byly ověřovány oproti předloženému výměru či rozhodnutí o přiznání dávky. Podpisem zákaznické karty žalovaná potvrdila, že všechny uvedené údaje jsou úplné a pravdivé.

9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná a předchůdkyně žalobkyně spolu uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalované v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná měla tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 9 355 Kč, celkem tedy částku 19 355 Kč v 45 týdenních splátkách; žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, na úvěr uhradila pouze 760 Kč. Předchůdkyně žalobkyně proto požadovala také úhradu smluvní pokuty, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a sankčních poplatků. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupena byla pohledávka ve výši 23 934,88 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 695,25 Kč, poplatku ve výši 7 750,69 Kč, sankčních poplatků, smluvní pokuty a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně informována a současně vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná byla naposledy k úhradě dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne , datum, .

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 186/2020 Sb. účinném v období od , datum, do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na předmětný závazkový vztah je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, kdy věřitel nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tato tvrzení si sám prověření, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti).

15. V projednávané věci si předchůdkyně žalobkyně pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr obstarala minimum relevantních informací, a to přímo od žalované. Tyto informace však byly jednoznačně nedostatečné, případně zkreslující. Nedostatečné hodnocení poměrů žalované soud spatřuje jak v příjmové, tak výdajové stránce. Pokud jde o příjem žalované, předchůdkyně žalobkyně sice údajně výši příjmu ověřovala z předloženého výměru příslušné dávky rodičovského příspěvku, ale tento soudu předložen nebyl. Soud tak nemůže libovolně dovodit, že zjišťované informace opravdu odpovídaly skutečnosti (pouhé zaškrtnutí políčka v zákaznické kartě nezbavuje žalobkyni povinnosti prokázat soudu správný postup předchůdkyně žalobkyně). Předchůdkyně žalobkyně už žádným způsobem nezjišťovala charakter dalšího příjmu domácnosti žalované. Pokud jde o výdajovou stránku, předchůdkyně žalobkyně dle názoru soudu zásadně pochybila. Žádným způsobem neověřila druh bydlení žalované (a tento soudu nepředložila). Pokud vycházela pouze z odhadované výše výdajů , částka, měsíčně, dle obecné znalosti soudu to nemůže být částka, která je reálně způsobilá pokrýt měsíční výdaje dospělého člověka. Do hodnocení výdajových poměrů žalované se potom nepřípustně nezohlednilo, že žalovaná měla jednu vyživovací povinnost. Podle názoru soudu předchůdkyně žalobkyně nepostupovala dostatečně obezřetně a pečlivě. Měla přistoupit k bližšímu zkoumání zejména výdajové stránky hospodaření žalované s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná žádala o úvěr z důvodu běžných výdajů domácnosti. Taková informace a skutečnost, že žalovaná měla pouze základní vzdělání, měla být pro předchůdkyni žalobkyně indicií, že žalovaná zřejmě není schopna dostatečně pečlivě nakládat s financemi a již z toho důvodu mělo být zjišťování jejích poměrů pečlivější. Pokud předchůdkyně žalobkyně vycházela také z toho, že žalovaná podpisem zákaznické karty stvrdila pravdivost uváděných údajů, prokázáním poměrů byla nepřípustně zatížena sama žalovaná. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (viz ustálená judikatura). Žalobkyně se neúčastnila nařízeného jednání, nemohla být tedy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění důkazů a splnění důkazní povinnosti. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ohledně povinnosti její předchůdkyně s odbornou péčí ověřit úvěruschopnost žalované.

16. Soud tedy uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyní a žalovanou jako neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, poplatcích či smluvních pokutách tak, jak vyplývají ze smlouvy.

17. V takovém případě je podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1) povinností žalované vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná nárok žalobkyně nezpochybnila, ani netvrdila a neprokázala, že by na jistině úvěru uhradila více než částku 760 Kč. Soud má současně za prokázané řádné postoupení pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy nelze částečnou úhradu žalované započíst způsobem uvažovaným žalobkyní, tj. částečně na jistinu a poplatek, nýbrž pouze na poskytnutou jistinu úvěru. Z uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni poskytnutou, dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 9 240 Kč. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení z této částky, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. poskytovateli úvěru vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Z uvedených důvodů žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny nenáleží. Soud s přihlédnutím k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovil žalované pro úhradu dlužné jistiny lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za přiměřenou, když současně mezi účastníky nevznikl o lhůtu plnění spor.

18. Výrokem II. tohoto rozsudku soud žalobu z důvodu vyslovené absolutní neplatnosti smlouvy ve zbývajícím rozsahu zamítnul.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S přihlédnutím k rozsahu, v němž byla žaloba částečně zamítnuta, měla žalovaná zjevný převažující úspěch ve věci. V úvahu by tedy přicházelo uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaná nebyla v řízení aktivní (nic netvrdila ani neprokazovala na svoji obranu, neúčastnila se nařízeného jednání) a žádné náklady jí tak nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.