18 C 71/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 9 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 580 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 580 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 5 920 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 424,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 232,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 316,05 Kč od 7. 2. 2019 do 20. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 736,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 316,05 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 9 500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou dne 31. 5. 2016.

2. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 31. 5. 2016 smlouvu o půjčce číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 58 týdenních splátkách spolu s poplatkem za tuto zápůjčku ve výši 5 920Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. V rámci posouzení své úvěruschopnosti žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně při uzavření smlouvy o zápůjčce písemně prohlásila, že příjem její domácnosti činí 17 335 Kč (8 000 Kč státní sociální dávky a 9 335 Kč ostatní příjmy), běžné měsíční výdaje její domácnosti činí 12 350 Kč (3 000 Kč nájem a inkaso, 8 000 Kč výdaje domácnosti, 1 350 Kč splátky úvěru) a použitelný příjem představující rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji činí 4 985 Kč. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to SIPO a výměr podpory/důchodu. Podle smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky ve 58 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 23,72 % ročně, že splátky celkové dlužné částky budou započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky, že právní předchůdkyně žalobkyně má právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, a že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky s tím, že bude-li žalovaná v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zapůjčenou částku ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná uhradila poslední příslušnou splátku dne 18. 5. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovanou ve výši 9 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 a požádala ji o uhrazení dlužné částky 9 500 Kč do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020 k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 18. 9. 2020.

3. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 1, § 3, § 9 odst. 1, § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 1, 2, § 2993 věty první, § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to SIPA a výměra podpory/důchodu, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila pouze částku 4 420 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že zbývající část poskytnuté jistiny zápůjčky bez souvisejících poplatků ve výši 3 580 Kč žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně ji plnila bez právního důvodu. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, je proto žalovaná povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila, tedy částku 3 580 Kč. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Žalobkyně má právo i na úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení podanou k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení. Výzva mohla být žalované doručena nejdříve 10. 1. 2020 a lhůta k plnění tak žalované uplynula dne 20. 1. 2020. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 3 580 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Soud uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvody.

4. Zbývající část žaloby ohledně poplatků ve výši 5 920 Kč s kapitalizovaným, úrokem z prodlení ve výši 1 424,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 232,37 Kč, s úrokem z prodlení z částky 7 316,05 Kč od 7. 2. 2019 do 20. 1. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 736,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 316,05 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, soud vzhledem k výše uvedené neplatnosti smlouvy soud zamítl.

5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovaná by tak vůči ní měla právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že ji však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.