18 C 81/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 40 365 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 7 665 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 665 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 945 Kč a v částce 2 700 Kč, se žaloba zamítá

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 790,30 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 365 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 12. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky vrátit, kdy jedenkrát požádal o odklad splatnosti úvěru, do dne 18. 2. 2022 Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr převodem na bankovní účet uvedený v žádosti, na který bylo umožněno nahlédnutí prostřednictvím licence AISP (PSD2). Žalovaný úvěr s poplatkem neuhradil. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet získáním informací od žalovaného, což bylo ověřeno lustrací v databázi ISIR, CEE, NRKI, BRKI, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, Katastru nemovitostí, interních registrů žalobkyně a náhledem na bankovní účet. Ohledně přesného popisu způsobu ověřování schopnosti splácet odkázala žalobkyně na Obecné principy posuzování. Žalobkyni vznikl nárok na úhradu nákladů vymáhání ve výši 945 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z 30 000 Kč, přičemž žalobkyně uplatňuje tento nárok za dobu od 19. 2. 2022 do 20. 5. 2022 ve výši 2 700 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání soudu omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s o.s.ř.

3. Z dokumentu označeného„ Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ soud zjistil, že za účastníky smlouvy je označena žalobkyně (jako věřitelka) a žalovaný vystupující jako„ dlužník“. Žalovaný je identifikován jménem, příjmením, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu č. [bankovní účet]. Dle textu dokumentu se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč. Úvěr měl být vyplacen na účet žalovaného, který se měl zavázat splatit tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč a platbou za volitelnou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč do 11. 2. 2022 Smlouva nebyla žalovaným podepsána, přičemž v místě vymezeném pro podpis žalovaného je uveden SMS kód [číslo] a datum 12. 1. 2022. Variabilní symbol smlouvy je [číslo] Součástí smlouvy mají být Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Přiložen byl také souhlas se zpracováním osobních údajů. Parametry úvěru jsou shodně popsány také v dokumentu označeném„ Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“.

4. Totožnost žalovaného byla zjištěna z kopie [číslo obč. průkazu]. Dle nikým nepodepsaného dokumentu označeného jako„ Autorizace ověření totožnosti“ měla být identita žalovaného ověřena náhledem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti tvoří společnou domácnost žalovaného dvě osoby s příjmy. Měsíční výdaje činí na půjčky 8 000 Kč, na bydlení 4 000 Kč a na ostatní nezbytné záležitosti 0 Kč. Ověřený příjem je uveden ve výši 18 333 Kč, takže disponibilní měsíční příjem činí 8 300 Kč. V dokumentu zpracovaném žalobkyní a označeném jako„ identifikované příjmy“ je uvedena částka 18 333 Kč, která má být údajně částkou zjistitelných příjmů na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených ověřených informací. Obecný postup posuzování schopnosti splácet je popsán v interním dokumentu žalobkyně označeném„ Obecné principy posuzování“.

5. Podle sdělení [právnická osoba] je bankovní účet č. [bankovní účet] veden ve prospěch žalovaného. Podle dokumentu zpracovaného žalobkyní a označeného jako„ Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ byla na účet č. [bankovní účet] vyplacena dne 12. 1. 2022 částka 30 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo].

6. Přípisem ze dne 30. 11. 2022 (podle podacího lístku zaslaným téhož dne) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve výši 44 524,70 Kč, a to do 3 dnů.

7. Po zhodnocení provedeného dokazování učinil soud závěr, že na bankovní účet žalovaného zaslala žalobkyně dne 12. 1. 2022 částku ve výši 30 000 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva z 30. 11. 2022, podle níž měl být dluh vrácen do tří dnů.

8. Podle ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle ustanovení § 554 o. z. ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 7 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní na internetových stránkách žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Žalobkyně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku její akceptace žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato smlouva nebyla žalovaným podepsána, a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž nepodařilo prokázat, že výsledkem jednání se žalovaným bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným v podobě předložené soudu.

13. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný nic na tuto částku neuhradil, resp. nic takového v řízení netvrdila a neprokázala. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť ta mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému bylo plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

14. Nad rámec výše řečeného soud uvádí, že je nutné na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením konstatovat, že na tvrzený závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému hodlala poskytnout úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce dokumentu), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného a odkázala na řadu úkonu, které měla učinit, včetně podrobného popisu svých principů. K jednotlivým tvrzením však nenabídla žádný důkaz (tzn. nedoložila žádný výpis z jednotlivých databází, do nichž mělo být nahlíženo). Pokud by snad měla žalobkyně vycházet ze svých zaznamenaných údajů v dokumentu„ Výpis o posouzení úvěruschopnosti“, nemohla v žádném případě žalovanému úvěr poskytnout, neboť úvěr spolu s poplatkem (tj. částka 37 665 Kč) měl být vrácen během jednoho měsíce, přičemž žalobkyně pracovala s daty, podle nichž činil disponibilní příjem žalované pouze 8 300 Kč. Bylo by nemožné tedy úvěr v průběhu jednoho měsíce uhradit. Přestože nebylo prokázáno, jak žalobkyně získala data zaznamenaná v dokumentu„ identifikované příjmy“, je nepochybné, že v případě pravdivosti příjmů nemá žalobkyně relevantní údaje o finanční situaci žalovaného, když pravidelný příjem má činit 18 333 Kč. Nebylo ani prokázáno, že by žalobkyně prověřovala i výdaje žalovaného. Přitom výše uvedené nesrovnalosti v příjmech si jednoznačně vyžádaly bližší zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet. Lze tedy bezpochyby konstatovat, že žalobkyně zcela ignorovala velmi pravděpodobně složitou finanční situaci žalovaného. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto by bylo nutné případnou smlouvu o úvěru posoudit jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

15. Soud tedy s ohledem na výše uvedené (primárně tedy z titulu bezdůvodného obohacení) rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou dne 30. 11. 2022 s lhůtou splatnosti do 3 dnů. Lhůta k plnění žalovanému uplynula 8. 12. 2022 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 30 000 Kč od 9. 12. 2022 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

16. Naproti tomu soud zamítl žalobu ohledně částky 7 665 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 665 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 945 Kč a v částce 2 700 Kč, když v tomto rozsahu je žaloba nedůvodná.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroků z prodlení) částky 48 318,26 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 35 582,05 Kč, tj. z 73,6 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky, tj. z 26,4 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného, a proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 47,2 % Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená podle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“), ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 1 500 Kč (3 úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby). Soud aplikoval § 14b a.t., neboť je mu z úřední činnosti známo (např. sp. zn. 18 C 90/2022, 20 C 399/2022, 21 C 448/2022, 8 C 9/2023, 21 C 29/2023, atd.), že žalobkyně uplatňuje své nároky formulářovými žalobami (opakovaně používaný ustálený vzor), v nichž dochází v podstatě pouze ke změně čísla smlouvy, jednotlivých dat a částek. Dále zástupci žalobkyně příslušní paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 a.t. ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 o.s.ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 378 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek 1 615 Kč, celkem tedy 3 793 Kč. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dle úspěchu v řízení částečnou náhradu nákladů ve výši 1 790,30 Kč (47,2 % z celku). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud opět neshledal důvod.