18 C 90/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 8 011 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 237 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 237 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 6 774 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 011 Kč od 14. 2. 2020 do 16. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 774 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 011 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 8. 2019 uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], reg. č. C [číslo], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ věřitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, telefonním číslem, emailem a číslem bankovního účtu, jako„ klient“. Uvedený dokument obsahuje závazek věřitele, že poskytne klientovi úvěr do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, a závazek klienta splácet tento úvěr buď ve výši minimální splátky tj. splátky ve výši 12,50 % z nesplaceného úvěru a úroků, nebo ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný má splatit tu z částek, která je vyšší. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 11,99 % měsíčně. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se zaregistroval na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně do svého osobního účtu klienta, jehož prostřednictvím požádal o předmětný úvěr. Žalovaný podle přiložených dokladů vyčerpal dne 10. 10. 2019 úvěr ve výši 1 237 Kč. Uvedená částka byla zaslána na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Pohledávka byla postoupná na žalobkyní smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 a oznámením ze dne 9. 3. 2020 toto postoupení bylo oznámeno žalovanému. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 14 505,92 Kč výzvou odeslanou dne 9. 3. 2020.

3. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 8. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 /93/). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z potvrzení o platbě), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v srpnu 2019 jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

4. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 1 237 Kč a že svůj nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupila na žalobkyni. Žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť její právní předchůdkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení plnění poskytnutého žalovanému. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 1 237 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byla povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení podanou k poštovní přepravě dne 9. 3. 2020 s lhůtou splatnosti do tří dnů. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 16. 3. 2020 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 1 237 Kč až od 17. 3. 2020 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

5. Zbývající část žaloby ohledně částky 6 774 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 011 Kč od 14. 2. 2020 do 16. 3. 2020 a se zákonným úrokem z prodlením z částky 6 774 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, soud zamítl. Důvodem pro zamítnutí je výše uvedená neexistence smlouvy a skutečnost, že žalobkyně neprokázala, že by žalovanému poskytla jinou částku, než částku přiznanou.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovaný by tak vůči ní měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků.