20 C 129/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právnická osoba Collections Gm právnická osoba, reg. č.: HRB číslo B, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o úvěru“ je společnost právnická osoba (reg. č. C číslo) označena jako„ věřitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, telefonním číslem, emailem a číslem bankovního účtu, jako„ klient“. Uvedený dokument obsahuje závazek věřitele, že poskytne klientovi úvěr ve výši 1 500 Kč, a závazek klienta splatit tento úvěr do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se zaregistroval na internetových stránkách www.ferratum.cz do svého osobního účtu klienta, jehož prostřednictvím požádal o předmětný úvěr. Smlouva není podepsána ani věřitelem ani žalovaným. Součástí smlouvy je dokument standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení vydaném právnická osoba, s.r.o. ze dne datum soud zjistil, že z účtu společnosti právnická osoba byla dne datum odeslána částka 1 500 Kč na účet č. bankovní účet. Výpis číslo ze dne datum obsahuje údaje o poskytnutém úvěru včetně platebních údajů. Ze zprávy obec spořitelny, a.s. vyplývá, že majitelem účtu č. bankovní účet byl skutečně žalovaný.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum měla být pohledávka právnická osoba Collections Gm BH za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Téhož dne vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o úvěru ve lhůtě 3 dnů; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne datum. Žalovaný nic nezaplatil.

4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum mezi žalovaným a společností právnická osoba v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon číslo Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo ze dne datum, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 číslo). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z potvrzení o platbě), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že společnost označená ve smlouvě jako věřitel s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v březnu 2018 bylo jednáno s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

5. Žalobkyně dále soudu prokázala, že z účtu společnosti právnická osoba byla poskytnuta žalovanému finanční částka ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by nárok na zaplacení této částky byla na ni postoupen platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z., neboť postupník předmětné pohledávky se liší od společnosti, která měla předmětný úvěr vyplatit. Z důvodu neexistence smlouvy je tak možné posoudit vztah mezi společností právnická osoba a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z., když se žalovaný na úkor věřitele bezdůvodně obohatil. Nelze ovšem dojít k závěru, že by tento nárok byl platně postoupen na žalobkyni nebo její právní předchůdkyni. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění svých tvrzení a důkazů ohledně této skutečnosti, avšak neučinila tak. K nařízenému jednání se nedostavila, a tudíž nemohla být poučena podle § 118 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná. Žalovaný by tak vůči ní měl právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.