20 C 129/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] Collections Gm [právnická osoba], reg. č.: HRB [číslo] B, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“).

2. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném„ Smlouva o úvěru“ je společnost [právnická osoba] (reg. č. C [číslo]) označena jako„ věřitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, telefonním číslem, emailem a číslem bankovního účtu, jako„ klient“. Uvedený dokument obsahuje závazek věřitele, že poskytne klientovi úvěr ve výši 1 500 Kč, a závazek klienta splatit tento úvěr do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít poté, co se zaregistroval na internetových stránkách www.ferratum.cz do svého osobního účtu klienta, jehož prostřednictvím požádal o předmětný úvěr. Smlouva není podepsána ani věřitelem ani žalovaným. Součástí smlouvy je dokument standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení vydaném [právnická osoba], s.r.o. ze dne [datum] soud zjistil, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla dne [datum] odeslána částka 1 500 Kč na účet č. [bankovní účet]. Výpis [číslo] ze dne [datum] obsahuje údaje o poskytnutém úvěru včetně platebních údajů. Ze zprávy [obec] spořitelny, a.s. vyplývá, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl skutečně žalovaný.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] měla být pohledávka [právnická osoba] Collections Gm BH za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Téhož dne vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o úvěru ve lhůtě 3 dnů; tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne [datum]. Žalovaný nic nezaplatil.

4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba] v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon [číslo] Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 [číslo]). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z potvrzení o platbě), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že společnost označená ve smlouvě jako věřitel s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že v březnu 2018 bylo jednáno s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

5. Žalobkyně dále soudu prokázala, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla poskytnuta žalovanému finanční částka ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by nárok na zaplacení této částky byla na ni postoupen platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z., neboť postupník předmětné pohledávky se liší od společnosti, která měla předmětný úvěr vyplatit. Z důvodu neexistence smlouvy je tak možné posoudit vztah mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o.z., když se žalovaný na úkor věřitele bezdůvodně obohatil. Nelze ovšem dojít k závěru, že by tento nárok byl platně postoupen na žalobkyni nebo její právní předchůdkyni. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění svých tvrzení a důkazů ohledně této skutečnosti, avšak neučinila tak. K nařízenému jednání se nedostavila, a tudíž nemohla být poučena podle § 118 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná. Žalovaný by tak vůči ní měl právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků.