20 C 132/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 480 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 090 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 090 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 300 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 161 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta.

1. Předmětem řízení je částka 2 480 Kč s příslušenstvím, která představuje poplatek za užívání přístroje sjednaného ve smlouvě ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o.s.ř., § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř.).

3. Z předložených listin má soud za prokázané, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby v rámci členství v programu Alza, zejména se zavázala předat žalovanému zařízení za účelem dočasného užívání bez nároku na následný odkup. Žalovaný se za to zavázal hradit měsíční poplatek v rámci členství v programu Alza. Zařízením se rozumí iPhone specifikovaný v příslušné žádosti a v předávacím protokolu. Předání zařízení je na dobu určitou v rozmezí od 6 měsíců do 2 let. Účinnost smlouvy nastává převzetím zařízení. Smlouva zaniká vždy vrácením zařízení, maximálně po dvou letech. Smlouva je tvořena Podmínkami programu Nový iPhone každý rok, žádostí o členství a předávacími protokoly. Členství v programu lze získat vyplněním žádosti na stránkách Alzy, akceptací žádosti ze strany Alzy a uhrazením poplatku za členství za první měsíc. Podle čl. 7 podmínek je člen povinen převzatý iPhone vrátit nejpozději v den skončení smlouvy na zvolené pobočce Alzy. Pro případ nevrácení předaného zařízení se žalovaný zavázal uhradit cenu zařízení. Žalovaný neuhradil fakturu ze dne datum znějící na částku 1 090 Kč se splatností dne datum, když částka představuje poplatek za členství v programu za období od datum do datum. Žalovaný dále neuhradil fakturu ze dne datum znějící na částku 1 090 Kč se splatností dne datum, když částka představuje poplatek za členství v programu za období od datum do datum. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, a toto postoupení oznámila žalovanému. Žalovanému zaslala předžalobní upomínku ze dne datum, ale žalovaný ničeho neuhradil. Na výzvu soudu žalobkyně předložila fakturu ze dne datum, podle které žalovaný uhradil částku 1 090 Kč jako první platbu za členství.

4. Na základě zjištěného skutkového stavu, soud posoudil závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), jako smlouvu nájemní, jejímž obsahem bylo předání koncového zařízení žalovanému k dočasnému užívání. Právní předchůdkyně splnila svoji povinnost, když žalovanému předala zařízení, což žalovaný potvrdil svým podpisem předávacího protokolu. Soud dále aplikoval § 2230 odst. 1 o. z., podle kterého došlo v případě nevrácení předmětu nájmu k prodloužení nájemní smlouvy za stejných podmínek. Smlouva o nájmu měla skončit ke dni datum. Tím, že žalovaný zařízení nevrátil, tak došlo k prodloužení této smlouvy o jeden rok. Žalovaný ovšem nesplnil svoji povinnost, když za dva měsíce neuhradil sjednané nájemné („ poplatek“). Právní předchůdkyně žalobkyně následně podle § 1879 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně tak prokázala oprávněnost svého nároku. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že by dluh nevznikl nebo zanikl jinak, tak soud žalobě vyhověl ohledně částky 2 480 Kč. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaných úroků z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení ode dne splatnosti jednotlivých faktur. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

5. Soud ovšem žalobu zamítl ohledně částky 300 Kč (náklady vymáhání), neboť žalobkyně neprokázala, že by se žalovaný zavázal k úhradě této částky, nebo že by existoval jiný právně relevantní důvod, který by tento nárok žalobkyně odůvodnil. Pokud žalobkyně pohledávku za žalovaným neuplatnila ihned u soudu, a namísto toho se rozhodla ji po žalovaném vymáhat sama, jedná se jistě o možný postup založený na zkušenostech žalobkyně a jejím podnikatelském záměru. Na druhou stranu zde neexistuje žádný smluvní ani zákonný důvod pro to, aby náklady na tento žalobkyní zvolený postup hradil žalovaný. Odkazuje-li žalobkyně na § 513 o. z., pak ten má na mysli pouze náklady spojené s uplatněním pohledávky u soudu.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 2 824,91 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 2 524,91 Kč, tj. z 89%, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 300 Kč tj. ze 11 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného o 78 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 78 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 2 480 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žalobkyni ovšem náleží pouze část ve výši 1 161 Kč (78 % z celku). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.