20 C 142/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 57 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 57 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 2 613 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 57 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 10. 2020 do zaplacení, z titulu náhrady nemajetkové újmy (ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také„ OdpŠk“)) způsobené žalobkyni udělením výtky obsažené v přípisu Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 11. 2019, č. j. 11301-1/2019-ERU. Výtka byla shledána nezákonnou rozhodnutím RNDr. [jméno] [příjmení], náměstka ministra vnitra pro státní službu, ze dne 21. 1. 2020, č. j. MV-174066-9/OSK-2019, který nařídil její vynětí z osobního spisu žalobkyně a dále k výtce nepřihlížet.

2. Dle svých tvrzení žalobkyně uložením nezákonné výtky utrpěla nemajetkovou újmu spočívající v psychické újmě (podrobně bod 26) vyplývající z jejího bezdůvodného uložení, šikany ze strany Rady ERÚ a ničím nepodložené diskreditace a dehonestace mezi zaměstnanci Energetického regulačního úřadu i v odborných kruzích.

3. Žalobkyně bolestně vnímala uloženou výtku jako snahu Rady Energetického regulačního úřadu o její naprostou likvidaci, a to nejen profesní, ale i ekonomickou a její psychické vypětí poté, co byla v důsledku změny systemizace služebních míst ve spojení s udělenou výtkou skutečně postavena mimo výkon služby, proto ještě vzrostlo. Ze strany žalobkyně se jednalo o obavu, že v důsledku výtky nebude schopna získat zaměstnání ve státní službě a zůstane tak zcela bez zdroje příjmů.

4. Žalovaná považuje nárok uplatněný žalobkyní za nedůvodný, když považuje za daného stavu dostačující morální satisfakci poskytnutou žalobkyni v rámci předběžného projednání jejího nároku ze strany Ministerstva vnitra, které konstatovalo, že výtka byla žalobkyni ze strany ERÚ udělena v rozporu s právními předpisy, a za tuto skutečnost se žalobkyni omluvilo.

5. Žalobkyně poté poukázala na omluvu žalované vyjádřenou v přípisu Ministerstva vnitra ze dne 28. 12. 2020, č. j. MV-175053-19/P-2020. Podle jejího názoru vyjádřením omluvy po podání žaloby došlo k uznání žalovaného nároku. Na to reagovala žalovaná tak, že omluva byla poskytnuta v rámci předběžného projednání uplatněného nároku na náhradu újmy nesprávným úředním rozhodnutím.

6. Soud provedl dokazování přípisem Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 12. 11. 2019, č. j. 11301-1/2019-ERU, tedy listinou obsahující vlastní výtku, přípisem RNDr. [jméno] [příjmení], náměstka ministra vnitra pro státní službu, ze dne 21. 1. 2020, č. j. MV-174066-9/OSK-2019, který výtku posoudil jako nezákonnou a nařídil její vynětí z osobního spisu žalobkyně a dále k ní nepřihlížet, rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 26. 6. 2020, č. j. 04042-5/2020-ERU, kterým žalobkyni nebyla přiznána náhrada nemajetkové újmy a zprávou o zdravotním stavu pacientky – žalobkyně – kterou dne 21. 3. 2022 na žádost žalobkyně pro potřebu úřadů vystavila MUDr. [jméno] [příjmení], praktická lékařka. Nakonec soud konstatuje, že připojil osobní služební spis žalobkyně sp. zn. [číslo], aby ověřil, zda z něj byla výtka skutečně vyňata.

7. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti.

8. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci.

9. Žalobkyni byl ze strany Rady Energetického regulačního úřadu přípisem ze dne 12. 11. 2019, č. j. 11301-1/2019-ERU, písemně uložen služební úkol v podobě zaslání zápisů z veškerých jednání Sekce regulace k V. regulačnímu období s regulovanými subjekty, včetně vyplnění dříve zaslané tabulky. [jméno] [příjmení] v přípisu dále konstatovala, že totožný služební úkol již byl žalobkyni uložen, aniž by byl k datu přípisu splněn a stanovila k jeho splnění náhradní termín. Obsahem přípisu je dále vypořádání se s námitkou žalobkyně, že termín nebylo možné splnit, poukazem na možnosti jeho splnění delegací administrativnímu aparátu úřadu.

10. Z přípisu RNDr. [jméno] [příjmení], náměstka ministra vnitra pro státní službu, ze dne 21. 1. 2020, č. j. MV-174066-9/OSK-2019, soud zjistil, že náměstek ministra vnitra posoudil ke stížnosti žalobkyně uloženou výtku jako nezákonnou, neboť mimo jiné shledal, že vymezení skutku, za který byla výtka uložena, neodpovídalo podobě zadaného služebního úkolu, který nebyl splněn. Dále konstatoval, že původní termín pro splnění zadaného úkolu byl v nepoměru k jeho náročnosti, přičemž podotkl, že úkol byl zadán e-mailem v pátek dne 8. 11. 2019 ve 13:59 hod. a v pondělí dne 11. 11. 2019 byla žalobkyně vyslána na celodenní konferenci. Nakonec nařídil výtku z osobní spisu žalobkyně vyjmout a dále k ní nepřihlížet.

11. Z připojeného osobního spisu žalobkyně č. j. 05790/2015-ERU soud zjistil, že předmětná nezákonná výtka se v něm nenachází.

12. Tedy žalobkyni byla udělena výtka, která byla následně shledána nezákonnou a ze spisu byla vyňata. <b>K dostatečnosti konstatování nezákonnosti</b> <i>13. § 31a odst. 2 OdpŠk:„ Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.“</i> 14. Soud má za to, že udělená výtka jakkoli nezákonná, nebyla způsobilá sama o sobě zasáhnout do osobní sféry žalobkyně tak, aby jako satisfakce nepostačovalo vlastní konstatování její nezákonnosti. Nelze přehlédnout, že přípis výtku rušící byl obsáhle odůvodněn a jeho obsah nelze vyložit jinak, než jako zastání se žalobkyně nadřízeným služebním orgánem, což by mělo v žalobkyni vyvolat dostatečný pocit zadostiučinění.

15. Nelze ani přehlédnout, že následná formální omluva vyjádřená Ministerstvem vnitra již nemůže tento pocit zadostiučinění zvýšit, neboť ministerstvo nebylo tím subjektem, který žalobkyni příkoří způsobil a svůj náhled na věc již vyjádřilo vlastním zrušením výtky.

16. K zintenzivnění pocitu zadostiučinění omluvou by mohlo dojít leda v případě, že by se žalobkyni omluvil přímo ten, kdo jí výtku udělil tj. Energetický regulační úřad. Omluva z úst / z pera subjektu, který způsobil příkoří, v sobě totiž nese prvky uznání a vyjádření lítosti. Jelikož však ERÚ není účastníkem tohoto řízení, soud mu tuto povinnost uložit nemůže.

17. Soud tedy uzavřel, že na poli nefinančního zadostiučinění udělalo žalované ministerstvo vše, co bylo v jeho možnostech.

18. Soud přitom pro úplnost podotýká, že jakkoli je žalovanou vždy Česká republika, z hlediska materiálního působení poskytnutého nefinančního zadostiučinění považoval za nutné přihlížet k tomu, prostřednictvím kterého orgánu vůči žalobkyni i vůči soudu stát v této věci vystupuje a vystupoval.

19. Tedy v té části nemajetkové újmy, která nenese žádné vnější projevy, je tedy zcela subjektivní a objektivně nedoložitelná, soud shledal, že taková nemajetková újma byla již zcela odčiněna vlastním obsahem rozhodnutí, které nezákonnou výtku takto označilo. Zabývat se tedy včasností omluvy poskytnuté žalobkyni žalovanou v rámci předběžného projednání nároku soud nepovažoval za účelné. <b>K odčinění nemajetkové újmy finanční náhradou</b> 20. [příjmení] soud mohl posoudit oprávněnost nároku na finanční náhradu nemajetkové újmy, potřeboval vyhodnotit dostatečně, zda vznikla újma o vyšší intenzitě, než kterou by bylo možnost satisfikovat nefinančním způsobem. <i>21. § 88 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě:„ [příjmení] nedostatky ve službě může představený nebo služební orgán vyřídit tak, že je státnímu zaměstnanci ústně nebo písemně vytkne. Písemná výtka se založí do osobního spisu státního zaměstnance na dobu 1 roku; po uplynutí této doby se z osobního spisu státního zaměstnance vyřadí.“</i> 22. Výtka je dle zákona nástrojem určeným k řešení pouze drobných poklesků ve službě, a tak ji chápe i soud. Soud se tedy nemůže ztotožnit s názorem žalobkyně, že udělená výtka měla být nástrojem její„ naprosté likvidace“, neboť v kontextu s nadcházející změnou systemizace Energetického regulačního úřadu by pro takový účel bylo mnohem vhodnější alespoň zahájené kárné řízení.

23. Výtky udělované podřízeným jejich nadřízenými za nesplnění nejrůznějších pracovních úkolů, jsou v ekonomice zcela běžné a rovněž tak je zcela běžné, že některé z takových výtek jsou udělovány nespravedlivě. Průměrný řadový zaměstnanec v ekonomice nicméně nemá nástroje, jak nechat prohlásit takovou jemu udělenou výtku za nezákonnou. Je benefitem služebního poměru, že v rámci vztahů nadřízenosti a podřízenosti existuje možnost přezkumu aplikace nástrojů, které jsou jinak nedotknutelným nástrojem manažerského řízení.

24. Účelem tohoto specifika je vyloučení aplikace svévole při řízení státních úřadů, daní za to je pak zvýšená jistota státních zaměstnanců a z toho vyplývající nepružnost při řešení některých potíží.

25. Žalobkyně byla v době udělení výtky ředitelkou Sekce regulace Energetického regulačního úřadu a byla tak podřízena přímo [jméno] úřadu. Byla tedy součástí vrcholového vedení ústředního orgánu státní správy, přičemž není nelegitimní očekávat od takto vysoce postavených lidí ve státní správě i nadstandardní odolnost vůči stresu. Žalobkyně z podstaty jí zastávané funkce musela mít již ke dni udělení výtky dostatek zkušeností na to, aby mohla s určitou mírou přesnosti identifikovat nesprávnost udělené výtky, stejně jako musela znát způsob, jak se bránit.

26. Soud je tedy toho názoru, že i kdyby žalobkyni nezákonná výtka způsobila: (1) nespavost, (2) třes rukou, (3) neschopnost se soustředit, (4a) silný a (4b) trvalý pocit nespravedlnosti, (5) smutek a (6) permanentní obavy o ztrátu zaměstnání a (7) nemožnost jeho opětovného nalezení a s tím související pocity (8) méněcennosti, (9) zbytečnosti a (10a) duševního i (10b) fyzického vyčerpání – tedy vznik trvalého a intenzivní stresu, bylo na pováženou, zda je za této situace vůbec osobou schopnou podávat odpovídající výkony ve vrcholovém vedení státní správy nebo zda svou funkci až do udělení výtky vůbec vykonávala.

27. Soud však nemá za prokázané, že žalobkyni v důsledku udělení výtky vznikl trvalý a intenzivní stres (v rozsahu shora uvedeném), neboť i přes poučení neunesla žalobkyně důkazní břemeno v této části svého tvrzení. K důkazu sice byla provedena zpráva o zdravotním stavu pacientky – žalobkyně – kterou dne 21. 3. 2022 na žádost žalobkyně pro potřebu úřadů vystavila MUDr. [jméno] [příjmení], praktická lékařka, avšak ta se v části, která pojednává o pravděpodobných příčinách zdravotních obtíží žalobkyně, omezuje pouze na nepodložené konstatování o„ permantním stressu (sic), který pacientka zjevně neustále prožívá ve spojení s jejím zaměstnavatelem“. Soud informační hodnotu tohoto sdělení považuje za nevysokou, neboť se zjevně jedná o rekapitulaci sdělení samotné žalobkyně, přičemž není ani zřejmé, zda se tím myslí pouze období po výtce či zda je tak hodnoceno dlouhodobé pracovní prostředí žalobkyně s ohledem na její vysoké postavení v hierarchii úřadu.

28. K následnému dotazu soudu, zda žalobkyně nemá alespoň objednáno nějaké odborné vyšetření (neurologické, psychiatrické či jiné), které by soudu mohlo poskytnout relevantnější svědectví o stavu žalobkyně, odpověděla žalobkyně, že nikoli.

29. Z téhož důvodu soud nepovažoval za nutné provádět účastnický výslech žalobkyně ani navržené svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], jelikož v obojím případě by se opět jednalo pouze o tlumočení vlastních slov žalobkyně. <i>30. § 1 odst. 1 OdpŠk:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“</i> <i>31. § 5 písm. a) OdpŠk:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno (…), ve správním řízení, (…)“.</i> <i>32. § 8 odst. 1 OdpŠk:„ Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.“</i> <i>33. § 8 odst. 2 OdpŠk:„ Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.“</i> 34. Z judikatury lze citovat bod 27 rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 31 Cdo 1954/2019-249, ze dne 11. 9. 2019:„ Velký senát připomíná, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 OdpŠk) zapotřebí kumulativní splnění tří podmínek, a to 1) existence nezákonného rozhodnutí (§ 5 písm. a) a § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk), případně nesprávného úředního postupu (§ 5 písm. b) a § 13 odst. 1 OdpŠk), 2) vznik újmy, a to majetkové (škody) nebo nemajetkové a 3) existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem na straně jedné a újmou na straně druhé.“ 35. Soud po zvážení všech tvrzení a důkazů nemá za prokázaný vznik újmy, který by byl v příčinné souvislosti s nezákonně udělenou výtkou.

36. Žalobkyní jednak nebyla prokázána újma jako taková, jelikož existenci tvrzeného trvalého a intenzivního stresu nedoložila. Avšak i pokud by soud na existenci„ trvalého a intenzivního stresu“ u žalobkyně přistoupil, stále zde chybí příčinná souvislost tohoto stresu s udělenou výtkou. Tvrzení žalobkyně totiž v zásadě nikdy nesměřovala k výtce jako k izolovanému excesu nadřízených, nýbrž k výtce, která představovala vrchol snahy o její„ naprostou likvidaci“ (viz např. bod 33 a násl. na č. l. 195 – doplnění tvrzení a důkazů ze dne 27. 3. 2022).

37. Šikana na pracovišti by pak zajisté mohla mít následky rekapitulované v bodě 26 tohoto odůvodnění, jelikož sebevíc odolný jedinec není imunní vůči systematickému bossingu. V řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím však soud neshledal prostor zabývat se šikanou, diskreditací a dehonestací, neboť žalobkyně nepředložila přesvědčivá tvrzení o tom, že by tyto jevy měly být vyvolány udělenou výtkou.

38. Z žalobních tvrzení naopak vyplývá, že udělená výtka měla být součástí širšího a déletrvajícího problému žalobkyně na pracovišti. To ostatně vyplývá i z výtky jako takové, neboť ta byla udělena až poté, co byl žalobkyni uložen služební úkol v nesplnitelném termínu.

39. Z toho důvodu soud nemohl shledat příčinnou souvislost mezi nezákonnou výtkou a tvrzenou nemajetkovou újmou, ani kdyby existenci újmy přisvědčil.

40. Soud nicméně považuje za potřebné upozornit, že jsa vázán žalobkyní vymezeném předmětem řízení soustředil svou pozornost pouze na nezákonné rozhodnutí a jeho dopady, nikoli na pracovněprávní aspekt této věci, který ještě může být (pokud již nebyl) učiněn předmětem jiného řízení. Nesplnitelný termín služebního úkolu mohl být výsledkem pouhého nedorozumění stejně dobře, jako mohl být výsledkem bossingu.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 613 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky a dále cestovné podle vyhlášky Ministerstva práce a sociální věcí č. 511/2021 Sb., za 230 km cesty na a z jednání 6. 6. 2022 z [obec] do [obec] a zpět paušální náhradu za ujetý kilometr osobním silničním motorovým vozidlem po 4,70 Kč za kilometr jízdy v částce 1 081 Kč a náhradu pohonných hmot – motorové nafty při spotřebě dle TP 9,2 l (4 l / 100 km, 230 km) po 36,10 Kč za 1 litr paliva v částce 332 Kč.

42. Lhůtu ke splnění povinnosti žalobkyně nahradit procesně zcela úspěšné žalované náklady řízení soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož k odlišnému postupu neshledal důvod.