20 C 173/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14 528,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 812 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 812 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 716,75 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 582,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 716,75 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 13 270,35 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jí částku 14 528,75 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně právnická osoba, a.s., IČO uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 17 000 Kč. Dne datum došlo k přeměně právnická osoba, a.s. přeshraniční fúzí a k jejímu sloučení s mateřskou společností, tudíž jejím nástupcem se stala společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovanému byl poskytnut úvěr celkem ve výši 30 572 Kč prostřednictvím kreditní karty, když dne datum došlo k poslednímu čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úroky a poplatky prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 5 % z dlužné částky (nejméně 500 Kč) vždy k 17. dni v měsíci. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný se dále zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, k náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení zákonného úroku z prodlení. Jelikož žalovaný se dostal do prodlení s placením splátek, tak právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva sjednaného ve Všeobecných obchodních podmínkách a od smlouvy odstoupila a zesplatnila dlužnou částku. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum s účinností ke dni datum. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (s účinnost ke dni datum) postoupena na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 13 270,35 Kč, pojistného ve výši 359,40 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 299 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 582,79 Kč. K tomu žalobkyně požaduje rovněž smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Úvěruschopnost žalovaného měla být ověřena na základě žalovaným sdělených informací. Žalovaný měl uvést, že je ženatý a že nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále, že žije od roku 2015 v nájemním bytě a náklady na bydlení činí 3 500 Kč měsíčně a jeho čistý příjem činí 17 000 Kč. Dále měl být žalovaný lustrován v bankovních i nebankovních registrech.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpání úvěrového rámce do výše 17 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky včetně poplatků vrátit prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 5 % z dlužné částky (nejméně 500 Kč). Ve smlouvě by sjednán úrok ve výši 22,68 % ročně a měsíční poplatek za správu úvěru ve výši 69 Kč Součástí smlouvy byla i přihláška k pojištění SOUBOR MASTER, za což se žalovaný zavázal platit měsíční poplatek za pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Pojistitelem byla společnost právnická osoba Součástí smlouvy bylo i prohlášení žalovaného, ve kterém uvedl, že jeho zaměstnavatelem je právnická osoba a. s., kde pracuje jako dělník a jeho čistý příjem činí 17 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že jeho měsíční náklady na bydlení činí 3 500 Kč Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry úvěru.

4. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žádost o revolvingový úvěr byla právní předchůdkyní přijata. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že dne datum vyčerpal žalovaný částku 11 931 Kč, dne datum vyčerpal částky 11 200 Kč a 5 000 Kč Celkem tak žalovaný vyčerpal částku 28 131 Kč. Z odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne datum a podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy z důvodu prodlení se splácením úvěru.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo na žalobkyni. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně zaplatila kupní cenu za postoupenou pohledávku 6. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že touto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 17 631,22 Kč s příslušenstvím nejpozději do datum. Dle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne datum.

7. Po zhodnocení provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 28 131 Kč. Žalovaný tyto peněžní prostředky vyčerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků a poplatků vrátit v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky (nejméně 500 Kč). Byla sjednána úroková sazba ve výši 22,68 % ročně. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, tak právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a zesplatnila celou dlužnou částku. Žalovaný do doby postoupení pohledávky uhradil pouze část dluhu ve výši 26 319 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena písemnou smlouvou na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne datum. Při posouzení úvěruschopnosti vycházela právní předchůdkyně žalobkyně především z tvrzení žalovaného.

8. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2991 odst. 1. o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný v rámci tohoto právního jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného a dále po něm nepožadovala tato tvrzení doložit, a tím si ověřit jejich správnost. Svoje tvrzení o lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku stejně jako o předložení pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaným žalobkyně soudu nijak neprokázala. Rovněž neprokázala, že by zkoumala, jaké má žalovaný závazky. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru). Absolutně neplatná jsou taktéž ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

14. Na právě uvedeném závěru soudu ničeho nemění žalobkyní odkazovaná rozhodnutí jiných soudů (zejm. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020). Okresní soud v Jihlavě se nemůže ztotožnit s názorem, že zaškrtnutí políček s názvy jednotlivých dokumentů na zákaznické kartě prokazuje, že věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) měl tyto dokumenty k dispozici v době uzavírání smlouvy. I kdyby však soud připustil tuto skutečnost za prokázanou, pak žalobkyně tímto způsobem stále nijak neprokazuje, že před poskytnutím úvěru došlo k odbornému posouzení způsobilosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. jméno skutečnost, že v době uzavírání smlouvy měl věřitel k dispozici dokumenty obsažené v zákaznické kartě, totiž nijak neprokazuje jejich obsah, tj. zda skutečně příjmy, výdaje a další majetkové poměry žalované odpovídají vyplněným kolonkám. Nadto mohou být součástí těchto údajně předložených dokladů pro věc podstatné informace, např. zda jsou na žalovanou vedeny exekuce (strhávány srážky ze mzdy), které vůbec nemusí být v zákaznické kartě uvedeny. Soud po věřiteli přitom nepožaduje„ hluboké až detektivní prověřování pravdivosti dlužníkem sdělených informací“, nýbrž pouze to, aby byl schopen před soudem prokázat obsah dokumentů, které dle vlastního tvrzení využil pro posouzení úvěruchopnosti dlužníka, tj. např. předložením jejich fotokopií. Soud je přitom toho názoru, že pořízení těchto kopií při sjednávání půjčky není v současné době chytrých telefonů ničím obtížným; ostatně řada věřitelů soudu v jiných případech takové dokumenty bez jakýchkoli potíží poskytuje (a činí tak v některých případech i sama žalobkyně). Jestliže věřitel do dokladů předložených dlužníkem před uzavřením smlouvy o půjčce pouze nahlédne a jejich kopie si nepořídí, musí být pak srozuměn s tím, že jeho důkazní situace v případě budoucího soudního sporu bude v tomto ohledu obtíženější, jak se stalo i v projednávané věci.

15. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 28 131 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. Žalovaný uhradil pouze částku 26 319 Kč. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zbývající peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 1 812 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byla povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou podanou k poštovní přepravě dne datum s lhůtou splatnosti do datum. Od datum je tak žalovaný v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 1 812 Kč až od datum do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

16. Soud vzhledem k neplatnosti smlouvy dále zamítl žalobu ohledně částky 12 716,75 Kč (nezaplacené poplatky a vrácená jistina), kapitalizovaného úroku ve výši 1 582,79 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 716,75 Kč od datum zaplacení a ohledně úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 13 270,35 Kč od datum do zaplacení.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 21 495,89 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 2 003,26 Kč, tj. z 9,32 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 19 492,60 Kč, tj. ze 90,68 %. Žalovaný tudíž byl úspěšnější, a proto by mu náležela částečná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.