20 C 182/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 790 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 790 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 490 Kč od 22. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 790 Kč s příslušenstvím jako dluhu z pojistné smlouvy za období od 21. 8. 2021 do 31. 12. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo konáno ústní jednání, kterého se však žalobkyně ani žalovaný nezúčastnili, přičemž po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav: Dne 21. 2. 2021 předestřela žalobkyně žalovanému návrh pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, s počátkem pojištění dne 21. 2. 2021. Žalovaný se ve smlouvě měl zavázat hradit půlroční pojistné ve výši 2 044 Kč Součástí smlouvy byly pojistné podmínky a sazebník poplatků, které by byl žalovaný povinen uhradit. Žalovaný byl od 21. 8. 2021 upomínán k hrazení pojistného. K akceptaci smlouvy však mělo dojít zaplacením prvního pojistného ve smyslu ustanovení § 2758 odst. 2 občanského zákoníku, které zní:„ Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou.“ Soud shledal, že pojistné bylo sice včas zaplaceno, avšak nikoli pojistníkem. Nemohlo tedy dojít k naplnění hypotézy citované právní normy a pojistná smlouva tak nebyla uzavřena. Soud posoudil občanskoprávní závazkový vztah mezi účastníky jako neuzavřenou pojistnou smlouvu podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobkyně sice tvrdila, avšak neprokázala, že by se žalovaný zavázal plnit povinnost podle § [číslo] odst. 1 a § 2783 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 13 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla hradit žalobkyni sjednané pojistné. Soud proto návrh v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když plně úspěšnému žalovanému v důsledku jeho absolutní procesní pasivity žádné náklady nevznikly.