20 C 198/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 8 828 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 464 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 923,47 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 892,03 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 920 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 364 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 202,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 567,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 100 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 6 892,03 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je návrh žalobkyně na zaplacení 8 828 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o půjčce uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne datum a dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 43 týdenních splátkách spolu s poplatkem za tuto půjčku ve výši 2 364 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 364 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Podle smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky ve 43 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 20,98 % ročně, že splátky celkové dlužné částky budou započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky, že právní předchůdkyně žalobkyně má právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, a že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky s tím, že bude-li žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zapůjčenou částku ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný uhradil poslední příslušnou splátku dne datum Celkem žalovaný uhradil částku 1 100 Kč.

4. Soud dále zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 43 týdenních splátkách spolu s poplatkem za tuto půjčku ve výši 2 364 Kč, zahrnujícím kapitalizovaný úrok ve výši 364 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Podle smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, se smluvní strany dohodly, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky ve 43 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 20,98 % ročně, že splátky celkové dlužné částky budou započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky, že právní předchůdkyně žalobkyně má právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, a že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky s tím, že bude-li žalovaný v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zapůjčenou částku ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný uhradil poslední příslušnou splátku dne datum Celkem žalovaný uhradil částku 2 800 Kč. Z čl. 1 smluvních podmínek soud zjistil, že v případě prodloužení trvání smlouvy, nebude v období překračujícím sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Z čl. 9 smluvních podmínek soud zjistil, že bude-li zákazník v prodlení se zaplacení jakékoliv částky, tak se prodlužuje účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové částky.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni neuhrazené pohledávky za žalovaným ve výši 8 828 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětných pohledávek na žalobkyni oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a požádala jej o uhrazení dlužné částky 8 282 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne datum k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum.

6. Na základě provedených důkazů a s ohledem na ustanovení § 1, § 3, § 9 odst. 1, § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen ZSÚ), ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 1, 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru v uvedeném znění, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla obě zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Smlouva ze dne datum je ovšem podle § 2 písm. e) ZSÚ vyjmuta z působnosti tohoto zákona a níže uvedená ustanovení se na ni tak neaplikují. Na smlouvu ze dne datum se ovšem ZSÚ aplikuje. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet půjčku, a proto soud posoudil smlouvu ze dne datum uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

7. Na právě uvedeném závěru soudu ničeho nemění žalobkyní odkazovaná rozhodnutí jiných soudů (zejm. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020). Okresní soud v Jihlavě se nemůže ztotožnit s názorem, že zaškrtnutí políček s názvy jednotlivých dokumentů na zákaznické kartě prokazuje, že věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) měl tyto dokumenty k dispozici v době uzavírání smlouvy. I kdyby však soud připustil tuto skutečnost za prokázanou, pak žalobkyně tímto způsobem stále nijak neprokazuje, že před poskytnutím úvěru došlo k odbornému posouzení způsobilosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. jméno skutečnost, že v době uzavírání smlouvy měl věřitel k dispozici dokumenty obsažené v zákaznické kartě, totiž nijak neprokazuje jejich obsah, tj. zda skutečně příjmy, výdaje a další majetkové poměry žalovaného odpovídají vyplněným kolonkám. Nadto mohou být součástí těchto údajně předložených dokladů pro věc podstatné informace, např. zda jsou na žalovaného vedeny exekuce (strhávány srážky ze mzdy), které vůbec nemusí být v zákaznické kartě uvedeny. Soud po věřiteli přitom nepožaduje„ hluboké až detektivní prověřování pravdivosti dlužníkem sdělených informací“, nýbrž pouze to, aby byl schopen před soudem prokázat obsah dokumentů, které dle vlastního tvrzení využil pro posouzení úvěruchopnosti dlužníka, tj. např. předložením jejich fotokopií. Soud je přitom toho názoru, že pořízení těchto kopií při sjednávání půjčky není v současné době chytrých telefonů ničím obtížným; ostatně řada věřitelů soudu v jiných případech takové dokumenty bez jakýchkoli potíží poskytuje (a činí tak v některých případech i sama žalobkyně). Jestliže věřitel do dokladů předložených dlužníkem před uzavřením smlouvy o půjčce pouze nahlédne a jejich kopie si nepořídí, musí být pak srozuměn s tím, že jeho důkazní situace v případě budoucího soudního sporu bude v tomto ohledu obtížnější, jak se stalo i v projednávané věci.

8. V případě smlouvy ze dne datum žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil částku 1 100 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zbývající peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 2 900 Kč (sníženou o úhradu ve výši 1 100 Kč) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou podanou k poštovní přepravě dne datum s lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení, dopis mohl být doručen nejdříve dne datum (podle § 573 o. z.) a lhůta tak uplynula až dne datum. Od datum je tak žalovaný v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 2 900 Kč až od datum do zaplacení. Soud tak žalobu zamítl ohledně částky 2 264 Kč (vrácená jistina a poplatky) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 202,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 149,33 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení z částky 1 100 Kč od datum do zaplacení.

9. Smlouvu ze dne datum soud posoudil jako platnou smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o.z., neboť jak bylo uvedeno výše, se na ni nevztahuje ZSÚ. Žalobkyně rovněž prokázala, že tato pohledávka na ni byla platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení částky 3 564 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 923,47 Kč. Soud však žalobu zamítl v části kapitalizovaného úroku ve výši 2 418,56 Kč a smluvního úroku, neboť smluvní úrok ve výši 20,98 % ročně byl žalobou uplatněn v rozporu se smlouvou (čl. 1 a čl. 9 smluvních podmínek). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný a měl by tedy nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.