20 C 201/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa žalované a žalovaného pro: přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu

I. Výpověď ze dne 18. 5. 2021 z nájmu bytu [číslo] o celkové ploše 93,88 m2, ve 2. patře bytového domu v obci [obec], [ulice a číslo], stojícího na pozemku par. [číslo] v katastrálním území Nová Říše, [list vlastnictví], je neoprávněná.

II. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se původní žalobce pan [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], domáhal, aby soud přezkoumal oprávněnost výpovědi z nájmu bytu [číslo] ve 2. nadzemním podlaží budovy [adresa], o velikosti 3+1 a rozloze 93,88 m2, ze dne 18. 5. 2021.

2. Žalobce sporoval výpovědní důvody jednak poukazem na chybu v jejich formálním vymezení, když výpověď obsahovala mylné označení právního předpisu, podle něhož měla být výpověď žalobci dána„ … zákona č. 89/2014 Sb., § [číslo], odst. 1, písm. a) a d)“ a druhak materiálním zpochybněním všech výpovědních důvodů, jež spočívaly (1) v údajném hromadění odpadu v bezprostředním okolí bytu a v (2) tvrzeném zvýšení počtu osob žijících v bytě. Nad rámec uvedeného žalobce též zdůraznil, že vůči žalovaným nemá v souvislosti s nájmem bytu žádných dluhů.

3. Žalovaní považovali podanou žalobu za zcela nedůvodnou a zdůraznili, že k výpovědi z nájmu bytu přistoupili až poté, co byly ignorovány jejich několik let trvající snahy dosáhnout toho, aby se rodina původního žalobce chovala k předmětu nájmu řádně a aby ostatní nájemci domu a domů okolních měli garantován řádný výkon svých nájemních práv.

4. Dne 11. 1. 2022 původní žalobce zemřel a usnesením č. j. 20 C 201/2021-110, ze dne 4. 4. 2022, které nabylo právní moci dne 23. 4. 2022, nastoupila do řízení na místo žalobce jeho manželka paní [celé jméno žalobkyně], shora rubrikovaná žalobkyně.

5. Důvodem pro pokračování v řízení s manželkou původního žalobce byl zejména fakt, že z oddacího listu předloženého soudu soud zjistil, že původní žalobce a nynější žalobkyně uzavřeli manželství dne 6. 4. 1974. Z nájemní smlouvy založené ve spisu pak bylo zřejmé, že původní žalobce uzavřel dne 1. 8. 1996 nájemní smlouvu k předmětnému bytu. Tím okamžikem vznikl žalobci a jeho manželce – žalobkyni společný nájem bytu ve smyslu § 703 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., který dále trval ve smyslu § [číslo] odst. 1 ve spojení s § 745 odst. 1 občanského zákoníku. Skutečnost, že vznikl společný nájem bytu, ostatně žalovaní učinili nespornou při jednání dne 6. 6. 2022.

6. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti.

7. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci.

8. Z listiny označené Výpověď z nájmu bytu, která je datována dnem 18. 5. 2021 soud zjistil, že tato je podepsána [celé jméno žalovaného] (žalovaný 1) a [celé jméno žalované] (žalovaná 2) a je adresována panu [jméno] [příjmení] (původní žalobce). Listina je opatřena rukou psanou doložkou opatřenou podpisem a razítkem zástupkyně původního žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], přičemž i doložka je datována dnem 18. 5. 2021. Soud tedy nemá pochybnosti o tom, že listina byla původnímu žalobci téhož dne i doručena.

9. Z vlastního obsahu listiny se podává, že je jejímu adresátu dána výpověď z nájmu bytu [číslo] o celkové ploše 93,88 m2, ve 2. patře bytového domu v obci [obec], [ulice a číslo], stojícího na pozemku par. [číslo] v katastrálním území Nová Říše, [list vlastnictví]. Z obsahu této listiny však nelze jakkoli dovodit, že by výpověď z nájmu bytu byla dána či alespoň adresována i vůči žalobkyni.

10. Lze citovat např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 384/2018:„ V soudní praxi není pochyb, že právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, svědčí oběma manželům společně a nedílně (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1704/2008, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 64/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výpověď musí proto směřovat vůči oběma manželům a oběma musí být také doručena. Za účinnou lze výpověď z nájmu považovat až okamžikem, kdy je doručena druhému z manželů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura v sešitě [číslo] ročník 1997, pod [číslo])“ 11. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016:„ Závěr o (ne) oprávněnosti výpovědi musí pro oba manžele – společné nájemce – vyznít stejně a musí být také zajištěno, aby vůči oběma byla tato otázka vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§ 159a odst. 1 a 4 o. s. ř.). Vznikl-li tedy manželům společný nájem, musí být dána a doručena výpověď z nájmu oběma manželům a oba manželé musí být také účastníky řízení o přezkum její oprávněnosti, ať již na straně žalující či žalované. Neúčastní-li se všichni nerozluční společníci (manželé – společní nájemci bytu) řízení (o přezkum oprávněnosti výpovědi) nemůže být žalobě vyhověno, a to pro nedostatek věcné legitimace“.

12. Žalobu sice podal pouze původní žalobce, avšak v důsledku jeho úmrtí na jeho místo nastoupila do řízení žalobkyně, jejíž postavení v posuzovaném hmotněprávním vztahu trvá, a jelikož pro rozsudek je rozhodný stav v době jeho vyhlášení (§ 154 o. s. ř.), nelze mít pochybnosti o tom, že je splněna podmínka plné aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně 13. Soudu tudíž nezbylo než uzavřít, že shora označená výpověď z nájmu bytu je neoprávněná, neboť ač zasahuje do právní sféry žalobkyně, jí nebyla dána ani doručena a ani případné doručení v průběhu soudního řízení tím, že se žalobkyně stala jeho účastnicí, nemůže tento nedostatek výpovědi zhojit. To by totiž vedlo k absurdní situaci, že uplatněním legitimní obrany proti neoprávněné výpovědi by se výpověď stala oprávněnou.

14. Na závěr soud dodává, že nepřehlédnul tvrzení žalobců, že při koncipování výpovědi z nájmu bytu postupovali podle nájemní smlouvy, jejímž účastníkem byl dle záhlaví smlouvy pouze původní žalobce. Soud chápe možné praktické obtíže při vypovídání nájemních smluv, v nichž nejsou uvedeny nacionále všech osob, jimž svědčí společný nájem bytu. Souběžně však nelze přehlédnout, že manželství žalobkyně a původního žalobce vzniklo v roce 1974 a nájemní smlouva byla uzavřena v roce 1996, tedy 22 let poté. Společný nájem bytu manželům vznikl již v okamžiku uzavření smlouvy a bylo záležitostí pronajímatele, aby si při uzavírání smlouvy řádně zjistil, komu nájem bytu vzniká. Nemůže jít k tíži žalobkyně, že před 26 lety protistrana jednala s nedostatečnou opatrností. Soud tedy v tomto ohledu neshledal důvod, proč prolomit výše naznačené judikaturní závěry a v zájmu předvídatelnosti soudního rozhodování se jich přidržel.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení (§11/1a), žaloba (§11/1d), nahlížení do spisu (§11/1f), vyjádření ve věci samé (§11/1d), účast na místním ohledání (§11/ 1g) a další vyjádření ve věci samé (§11/1d)) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za promeškaný čas v celkové částce 600 Kč, která představuje náhradu ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu cesty na místní ohledání ze sídla zástupkyně žalobkyně v [obec] do [obec] a zpět a cesty na nahlédnutí do spisu ze sídla zástupkyně do [obec] a zpět.

16. Pro úplnost soud dodává, že nahlédnutí do spisu hodnotí v tomto případě jako úkon účelný, když ve spisu byla založena fotografická dokumentace, která za jiného vývoje řízení mohla být podstatná pro věc samou. Dále soud dodává, že žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v tom rozsahu, v jakém bylo zastoupení realizováno při účasti původního žalobce, který byl zastoupen advokátkou.

17. Soud nepřiznal na náhradě nákladů řízení částku 494 Kč za použití osobního motorového vozidla ve složení paušální náhrady a náhrady za spotřebované pohonné hmoty, neboť žalobkyní nebylo použití vozidla doloženo.

18. Soud uložil žalovaným zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni společně a nerozdílně s přihlédnutím k jejich nerozlučnému společenství v řízení. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v trvání tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť k odlišnému postupu neshledal důvod.