20 C 26/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 3 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 085 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 085 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 715 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 3 800 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného příspěvku za dobu od datum do datum, po kterou bylo vozidlo registrační značka provozováno bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná byla v době od datum do datum vlastníkem a provozovatelem vozidla registrační značka, přičemž v této době nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala dne datum dopisem žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu obec kanceláře pojistitelů za období od datum do datum včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši 3 800 Kč ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalované doručena dne datum. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by žalovaná byla vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla také v době od datum do datum. Tato skutečnost nevyplývá z žalobkyní předloženého detailu pojistné smlouvy číslo (pojistná smlouva upravuje pojištění a nikoliv vlastnictví věci), ani z výpisu z CRV. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Žalovaná v rozporu s § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), provozovala vozidlo na pozemní komunikaci, aniž měla v období od datum do datum platně sjednáno pojištění za újmu způsobenou provozem vozidla. V souladu s § 4 odst. 1 citovaného zákona tak žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na zaplacení příspěvku, jehož výše se podle § 4 odst. 3 téhož zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla žalovanou porušována povinnost podle § 1 odst. 2 uvedeného zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla uvedené v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Současně podle § 4 odst. 4 téhož zákona žalobkyni náleží náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši stanovené v § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaná byla tudíž povinna uhradit žalobkyni příspěvek odpovídající součinu počtu 51 nepojištěných dní a denní sazby ve výši 35 Kč a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč; celkem tak dluh žalované činí částku 2 085 Kč. Jelikož žalovaná soudu neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo po uplynutí třicetidenní lhůty k plnění uvedené ve výzvě podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody. Poněvadž v řízení nebylo prokázáno, že by byla žalovaná vlastníkem či provozovatelem uvedeného vozidla v období od datum do datum, nelze dospět k závěru, že by žalobkyni vznikl za toto období vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. K tomu soud doplňuje, že § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zavádí vyvratitelnou domněnku, podle níž se pro účely určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), dále vyplývá, že provozovatelem vozidla je vlastník nebo jiná osoba zapsaná jako provozovatel v registru silničních vozidel. Určení provozovatele vozidla je tak založeno na čistě evidenčním principu. Jestliže pak v projednávané věci bylo příslušným správním orgánem soudu sděleno, že žalovaná nebyla v období od datum do datum zapsána jako vlastník ani jako provozovatel vozidla registrační značka v registru silničních vozidel, je tím vyvrácena zákonná domněnka obsažená v § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Za této situace může být žalobkyně s žalobou za toto období úspěšná pouze tehdy, pokud prokáže, že žalovaná byla v uvedené době vlastníkem předmětného vozidla ve smyslu § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (z povahy věci žalobkyně nemůže prokázat, že byla provozovatelem, neboť takto nebyla evidována v registru silničních vozidel). Jelikož žalobkyně své důkazní břemeno ohledně vlastnictví vozidla v období od datum do datum neunesla, soud žalobu v této části zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Jelikož úspěch obou účastníků řízení byl přibližně stejný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.