20 C 261/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 43 501 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 471 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 471 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 030 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 613,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 379,22 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32 128,41 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 657,41 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 32 128,41 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jí částku 43 501 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO uzavřela se žalovaným dne 6. 10. 2016 smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu s úrokem ve výši 1 960 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z dlužné jistiny a poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč v 58 měsíčních splátkách ve výši 426 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 16. 11. 2017. Žalovaný nesplácel řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni ke dni 15. 1. 2021 smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl dopisem ze dne 12. 2. 2021 žalovaný informován. Dále byl sjednán ve smlouvě úrok ve výši 23,72 % ročně, kterým se úročí neuhrazená jistina úvěru ve výši 14 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. V odůvodnění žaloby dále uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO uzavřela se žalovaným dne 22. 7. 2016 smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z dlužné jistiny a poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč v 58 měsíčních splátkách ve výši 609 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 1. 9. 2017. Žalovaný nesplácel řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni ke dni 15. 1. 2021 smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl dopisem ze dne 12. 2. 2021 žalovaný informován. Dále byl sjednán ve smlouvě úrok ve výši 23,72 % ročně, kterým se úročí neuhrazená jistina úvěru ve výši 18 128,41 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Schopnost žalovaného dlužnou částku splácet zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly uvedeny v Zákaznické kartě. Tyto údaje ověřila dokumenty, uvedenými v zákaznické kartě. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavila žalobkyně, která svou neúčast omluvila, ani žalovaný. Soud ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).

3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právnická osoba, a žalovaným dne 6. 10. 2016 soud zjistil, že právnická osoba, poskytl žalovanému půjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatků vrátit v 58 měsíčních splátkách po 426 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč, úroky ve výši 1 960 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč. Ve smlouvě by sjednán úrok ve výši 23,72 % ročně (v případě splácení úvěru ve 58 měsíčních splátkách). Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 14 000 Kč v hotovosti. Z karty zákazníka ze dne 6. 10. 2016 soud zjistil, že žalovaný žije v nájmu a má jednu vyživovací povinnost. Dále uvedl, že má úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 20 000 Kč s měsíční splátkou 2 741 Kč. Dále uvedl své příjmy ve výši 19 704 Kč a své výdaje ve výši 14 741 Kč, z čehož vyplývá použitelný příjem ve výši 4 963 Kč. Podle zaškrtnutých políček měly být k ověření použity výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a SIPO. Z dokumentu„ zařazení zákazníka do pojistného programu“ ze dne 6. 10. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela pojistnou smlouvu číslo dne 20. 12. 2013 se právnická osoba Europe Limited. Žalovaný podpisem dokumentu vzal na vědomí zařazení do pojistného programu a prohlásil, že je zdravotně způsobilý podle podmínek smlouvy.

4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právnická osoba, a žalovaným dne 22. 7. 2016 soud zjistil, že právnická osoba, poskytl žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatků vrátit v 58 měsíčních splátkách po 609 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, úroky ve výši 2 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Ve smlouvě by sjednán úrok ve výši 23,72 % ročně (v případě splácení úvěru ve 58 měsíčních splátkách). Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 20 000 Kč v hotovosti. Z karty zákazníka ze dne 22. 7. 2016 soud zjistil, že žalovaný žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost. Dále uvedl své příjmy ve výši 21 105 Kč a své výdaje ve výši 13 475 Kč, z čehož vyplývá použitelný příjem ve výši 7 630 Kč. Podle zaškrtnutých políček měly být k ověření použity výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Z dokumentu„ zařazení zákazníka do pojistného programu“ ze dne 22. 7. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela pojistnou smlouvu číslo dne 20. 12. 2013 se právnická osoba Europe Limited. Žalovaný podpisem dokumentu vzal na vědomí zařazení do pojistného programu a prohlásil, že je zdravotně způsobilý podle podmínek smlouvy.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a přílohy soud zjistil, že žalované pohledávky byly postoupeny na žalobkyni. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 12. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo ve výši 43 501 Kč s příslušenstvím na žalobkyni. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 80 839,01 Kč nejpozději do 28. 5. 2021.

6. Po zhodnocení provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o půjčce, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný tyto peněžní prostředky převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků poplatků vrátit v 58 pravidelných měsíčních splátkách po 426 Kč. Byla sjednána úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. Žalovaný do doby postoupení pohledávky uhradil pouze část dluhu ve výši 5 100 Kč. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dále uzavřel smlouvu o půjčce, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný tyto peněžní prostředky převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků poplatků vrátit v 58 pravidelných měsíčních splátkách po 609 Kč. Byla sjednána úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. Žalovaný do doby postoupení pohledávky uhradil pouze část dluhu ve výši 11 429 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny písemnou smlouvou na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 13. 5. 2021.

7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 2991 odst. 1. o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný v rámci tohoto právního jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného a dále po něm nepožadovala tato tvrzení doložit, a tím si ověřit jejich správnost. Svoje tvrzení o lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku stejně jako o předložení pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaným žalobkyně soudu nijak neprokázala. Rovněž neprokázala, že by zkoumala, jaké má žalovaný závazky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o prověření schopnosti žalovaného dlužnou částku splácet. Neunesla tak důkazní břemeno. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil obě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatné (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru). Absolutně neplatná jsou taktéž ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

13. Na právě uvedeném závěru soudu ničeho nemění žalobkyní odkazovaná rozhodnutí jiných soudů (zejm. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020). Okresní soud v Jihlavě se nemůže ztotožnit s názorem, že zaškrtnutí políček s názvy jednotlivých dokumentů na zákaznické kartě prokazuje, že věřitel (právní předchůdkyně žalobkyně) měl tyto dokumenty k dispozici v době uzavírání smlouvy. I kdyby však soud připustil tuto skutečnost za prokázanou, pak žalobkyně tímto způsobem stále nijak neprokazuje, že před poskytnutím úvěru došlo k odbornému posouzení způsobilosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Sama skutečnost, že v době uzavírání smlouvy měl věřitel k dispozici dokumenty obsažené v zákaznické kartě, totiž nijak neprokazuje jejich obsah, tj. zda skutečně příjmy, výdaje a další majetkové poměry žalovaného odpovídají vyplněným kolonkám. Nadto mohou být součástí těchto údajně předložených dokladů pro věc podstatné informace, např. zda jsou na žalovaného vedeny exekuce (strhávány srážky ze mzdy), které vůbec nemusí být v zákaznické kartě uvedeny. Soud po věřiteli přitom nepožaduje„ hluboké až detektivní prověřování pravdivosti dlužníkem sdělených informací“, nýbrž pouze to, aby byl schopen před soudem prokázat obsah dokumentů, které dle vlastního tvrzení využil pro posouzení úvěruchopnosti dlužníka, tj. např. předložením jejich fotokopií. Soud je přitom toho názoru, že pořízení těchto kopií při sjednávání půjčky není v současné době chytrých telefonů ničím obtížným; ostatně řada věřitelů soudu v jiných případech takové dokumenty bez jakýchkoli potíží poskytuje (a činí tak v některých případech i sama žalobkyně). Jestliže věřitel do dokladů předložených dlužníkem před uzavřením smlouvy o půjčce pouze nahlédne a jejich kopie si nepořídí, musí být pak srozuměn s tím, že jeho důkazní situace v případě budoucího soudního sporu bude v tomto ohledu obtížnější, jak se stalo i v projednávané věci.

14. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 14 000 Kč (první smlouva) a ve výši 20 000 Kč (druhá smlouva) a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. Žalovaný uhradil pouze částku 5 100 Kč na první smlouvu a 11 429 Kč na druhou smlouvu. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zbývající peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku za obě smlouvy ve výši 17 471 Kč (částka je snížena o částečné úhrady) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byla povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou podanou k poštovní přepravě dne 15. 2. 2021 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení. Výzva mohla být doručena nejdříve dne 18. 2. 2021 (podle § 573 o.z.) Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 28. 2. 2021 a v prodlení je tak od 1. 3. 2021. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 17 471 Kč až od 1. 3. 2021 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

15. Soud vzhledem k neplatnosti smlouvy dále zamítl žalobu ohledně částky 26 030 Kč (nezaplacené poplatky a vrácená jistina), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 613,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 379,22 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 32 128,41 Kč od 16. 1. 2021 do 28. 2. 2021, ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 14 657,41 Kč od 1. 3. 2021 zaplacení a ohledně úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 32 128,41 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 86 637,83 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 18 561,45 Kč, tj. z 21,42 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 68 076,38 Kč, tj. ze 78,58 %. Žalovaný tudíž byl úspěšnější, a proto by mu náležela částečná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.