20 C 263/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 970 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 970 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 344,16 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 970 Kč s příslušenstvím jako dluhu na televizních poplatcích podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, za období květen 2020 až únor 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalovaný jako poplatník televizních poplatků přihlásil v dubnu 2018 televizní přijímač. Výzvou ze dne 4. 4. 2022 zaslanou žalovanému žalobkyně, byl žalovaný informován o svém dluhu na televizních poplatcích za měsíce květen 2020 až únor 2022 v měsíční výši 135 Kč, tj. celkem 2 970 Kč, přičemž tyto televizní poplatky byly splatné vždy k 15. dni daného měsíce, a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky. Následně zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 4. 4. 2022 s tím, aby žalovaný tuto částku uhradil ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy. V souladu s § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v žalovaném období poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, splatného do patnáctého dne každého měsíce. Za shora vymezené období tak byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit celkem částku 2 970 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v souladu s těmito předpisy požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po zákonem stanovené patnáctidenní splatnosti každého poplatku až do 19. 7. 2022, tj. do dne podání žaloby, a to v kapitalizované výši 344,16 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace ust. § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady dlužných televizních poplatků, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se období, kdy televizní poplatky nebyly zaplaceny. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupené jejím právním zástupcem řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku a za určité období poplatky nehradil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace ust. § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 400 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a/, d/ cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu), dvěma režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Namísto odměny zástupce a režijního paušálu vázané na úkon výzva k plnění pak žalobkyně požadovala pouze náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Celková výše nákladů řízení činí 1 126 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně. S ohledem na existující nálezy Ústavního soudu soud dodává, že tato jejich argumentace byla zohledněna ve vyhl. č. 120/2014 Sb., kterou byla s účinnosti od 1. 7. 2014 novelizována shora cit. vyhláška č. 177/1996 Sb. a nově bylo zakotveno ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. mířící na tzv. formulářové žaloby o nepatrné částky. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.