20 C 324/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro 21 583 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 583 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 838,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 535,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 887,74 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a s úrokem 29 % ročně z částky 11 887,74 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě v plné výši náhradu nákladů řízení, jejichž přesná výše bude určena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci takového usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 583 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou měl žalovaný uzavřít dne 26. 3. 2018 se společností [právnická osoba], na jejímž základě žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a zavázal se je vrátit Provident Financial s úrokem a poplatky v celkové výši 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč.

2. K posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr použila Provident Financial rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Jihlavě, sp. zn. UP/72016/2017, č. j. 6319/2018/JH, ze dne 5. 2. 2018 o přiznání příspěvku na péči, z něhož mj. Vyplývá, že žalovaný je osobou ve III. stupni závislosti dle zákona o sociálních službách. Žalovaný byl shledán osobou neschopnou samostatného života v přírozeném sociálním prostředí bez pomoci jiné fyzické osoby.

3. Soudem ustanovená opatrovnice žalovaného se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněné nároky neuznává, a to ani zčásti. Podle opatrovnice žalovaného muselo být Provident Financial již při uzavírání smlouvy zřejmé, že zdravotní stav žalovaného je výrazně nepříznivý a nejednal tak s řádnou obezřetností. Žalovaný nebyl v rozhodné době schopen posoudit rizika uzavírané smlouvy, pročež z toho důvodu má smlouvu za absolutně neplatnou. Již při několikaminutovém rozhovoru se žalovaným totiž musel být Provident Financial indispozice žalovaného patrná a musí jít k tíži žalobkyně, pokud toto při uzavírání smlouvy jako profesionál nezohlednila. Žalovaný tedy nebyl způsobilý smlouvu uzavřít a smlouvu je tedy nutné považovat za absolutně neplatnou. Jednání Provident Financial je navíc i narušující veřejný pořádek, jelikož ignorováním zdravotního stavu žalovaného umožnila uzavření smlouvy k tomu zjevně nezpůsobilé osobě.

4. Nadto spatřovala opatrovnice žalovaného neplatnost smlouvy rovněž v nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jelikož nepovažovala za správné spoléhat bez dalšího ověření na tvrzení žalovaného o jeho měsíčních výdajích v částce 4 500 Kč.

5. Pro účely případného posuzování nároku na vydání bezdůvodného obohacení opatrovnice žalovaného vznesla námitku promlčení, když podle jejího názoru započala promlčecí lhůta svůj běh dne 27. 3. 2018 tj. den následující po dni, kdy byly žalovanému vyplaceny zapůjčené prostředky. Jelikož pak byla žaloba podána až dne 30. 7. 2021, stalo se tak po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty.

6. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne 26. 3. 2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako vydlužitelem a Provident Financial jako zapůjčitelkou. Provident Financial na základě této smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit zapůjčitelce společně s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 12 283 Kč sestávajícími z úroku ve výši 2 504 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 439 Kč.

7. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 26. 3. 2018 podepsané žalovaným vyplývá, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů a má příjem z invalidního důchodu ve výši 19 681 Kč. Příjem měl být doložen rozhodnutím o přiznání důchodu a rozhodnutím o přiznání dávky. Průměrné měsíční výdaje žalovaného dosahují částky 4 500 Kč.

8. Z oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 2. 2018 vyplývá, že žalovanému byl přiznán invalidní důchod v částce 10 402 Kč měsíčně. Dle rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Jihlavě ze dne 5. 2. 2018, č. j. 6319/2018/JIH, byl žalovanému přiznán příspěvek na péči ve výši 9 900 Kč měsíčně (s účinností od 1. 1. 2018 snížený na 8 800 Kč měsíčně). V odůvodnění je uvedeno, že žalovaný je závislý na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost).

9. Úřad práce na straně žalovaného zjistil nekvalitní komunikaci i orientaci. Žalovaný potřebuje pomoc a kontrolu nad veškerou hygienou, očistou po fyziologické aktivitě, dohled nad stravováním, nad postupem při oblékání, výběrem oblečení. Žalovaný nezvládá podání léků, nezvládá žádné úkony péče o domácnost, má omezené osobní aktivity. Posouzení stupně závislosti má platnost od od 13. 11. 2017 do 8. 12. 2017, resp. od 9. 12. 2017 trvale. Z posudku o zdravotním stavu ze dne 8. 1. 2018, č. j. LPS/2017/3864, soud dále zjistil, že žalovaný se nachází v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se středně těžkým mentálním postižením. U žalovaného přetrvává těžce omezený logický úsudek, neorientuje se v čase, je přítomna hyperaktivita s poruchami koncentrace, výrazná sociální nezralost.

10. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Účastníci nezpochybňovali pravost či věrohodnost předložených listinných důkazů, a jelikož ani soud žádné takové skutečnosti nezjistil, bez dalšího z listin vycházel. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalovaný uzavřel dne 26. 3. 2018 s Provident Financial smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě obdržel částku 14 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem a poplatky v celkové výši 12 283 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání o úroku z prodlení a smluvní pokutě v případě prodlení žalované. Provident Financial před poskytnutím úvěru ověřila, že žalovaný je příjemcem invalidního důchodu a příspěvku na péči. Současně z předložených dokladů musela též zjistit, že žalovaný se nachází v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se středně těžkým mentálním postižením. U žalovaného přetrvává těžce omezený logický úsudek, neorientuje se v čase, je přítomna hyperaktivita s poruchami koncentrace, výrazná sociální nezralost. Žalovaný je zcela závislý na pomoci jiné osoby. Žalovaný na dluh uhradil částku 4 300 Kč. Provident Financial následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni; žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídl dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikl škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle § 581 občanského zákoníku není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku nesmí být výklad a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Soud dopěl k závěru, že mezi žalovaným a Provident Financial došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, přičemž nároky z této smlouvy byly následně převedeny z Provident Financial na žalobkyni (postoupením pohledávky dle § 1879 občanského zákoníku). Soud nicméně současně uzavřel, že smlouva o úvěru je stižena absolutní neplatností. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný trpěl v době uzavření úvěrové smlouvy duševní poruchou (středně těžkým mentálním postižením s omezeným logickým úsudkem a dezorientací v čase), v jejímž důsledku nebyl schopen posoudit smysl tohoto právního jednání a jeho případné následky. Smlouva o úvěru je tudíž absolutně neplatná ve smyslu § 581 věta druhá a § 588 občanského zákoníku. Na tento závěr nemá žádný vliv skutečnost, že žalovaný nebyl soudem omezen ve svéprávnosti, neboť rozhodující je faktický stav, v jehož důsledku žalovaný nebyl schopen právně jednat. Nárok žalobkyně na poplatky, smluvní pokutu a příslušenství je proto nedůvodný.

14. Za této situace by bylo možno uvažovat pouze o povinnosti žalovanému vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky (snížené o úhrady), tj. částku 9 300 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku Ústavní soud nicméně v nálezu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21, zdůraznil, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020, vyjádřil názor, že korektiv dobrých mravů či zneužití práva je na místě vážit tehdy, měl-li poskytovatel úvěru povědomí o nedostatku ve svéprávnosti úvěrujícího.

15. V projednávané věci je zřejmé, že poskytovatel úvěru (Provident Financial) měl v době sjednávání smlouvy o úvěru k dispozici výše uvedené dokumenty o psychickém a fyzickém stavu žalovaného (zejm. posudek o invaliditě a rozhodnutí úřadu práce). Smlouva o úvěru byl nadto sjednávána osobně zástupcem Provident Financial – soud se proto zcela ztotožňuje s argumentací opatrovnice žalované, že v takovém případě si tento zástupce neschopnosti žalovanému uzavřít úvěrovou smlouvu musel být vědom okamžitě po stručném rozhovoru s ním. Pokud i přes předložené dokumenty a osobní setkání zástupce Provident Financial uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, je třeba jeho jednání hodnotit jako zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku, neboť se tím žalovaný zavázal k plnění, aniž mohl posoudit důsledky svého jednání (o výhodnosti uzavření této smlouvy pro žalovaným s ohledem na sjednaný úrok, poplatky a smluvní pokuty ani nemluvě). Jestliže by žalovaný smlouvu neuzavřel, finanční prostředky by neobdržel, resp. řečeno opačně – žalovaný obdržel finanční prostředky pouze pro to, že vůbec netušil, co činí. Pokud pak žalobkyně uplatnila nároky ze smlouvy o úvěru u soudu a trvala na úhradě alespoň bezdůvodného obohacení, jedná se dle soudu o použití práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku, které ve vztahu k žalovanému (s ohledem na okolnosti vzniku závazku žalované) nelze vnímat jinak než jako bezohledné, a které tak nepožívá soudní ochrany.

16. Vedle smlouvy samotné soud hodnotí jako nemravný také postup žalobkyně, která na žalovaném uplatňovala nároky z absolutně neplatné smlouvy a vyvíjela tak na žalovaného nemístný tlak. Přiznání nároku na vydání bezdůvodného obohacení by za těchto okolností nemohlo vést ke kultivaci právního prostředí, když by žalobkyně byla i nadále motivována zkoušet uplatňovat své nemravné nároky mimosoudně i soudně s tím, že v nejhorším případě dostane zpět alespoň jistinu se zákonným úrokem z prodlení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady. Tyto náklady však vznikly státu a zcela procesně neúspěšná žalobkyně je tak bude muset v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. nahradit, a to jakmile bude známa jejich výše v návaznosti na odměnu opatrovnice žalovaného, o které soud rozhodne po nabytí právní moci tohoto rozsudku.