20 C 33/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce k žalované stanovená rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 24. 9. 2002, č.j. P 101/98-35, se od 1. 3. 2023 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti k 1. 3. 2023 vůči žalované. Uvedl, že je otcem žalované a rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 24. 9. 2002, č. j. P 101/98-35, mu byla stanovena povinnost platit výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2001. Uvedl, že žalovaná již dovršila 26 let a vzhledem ke svému věku tak již ukončila studium na vysoké škole a nastoupila do zaměstnaneckého poměru.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že pokračuje ve studiu na vysoké škole v magisterském studijním programu. I přesto souhlasí s návrhem žalobce na zrušení vyživovací povinnosti, protože se jedná o nízkou částku a žalovaná se rozhodla postarat o sebe sama.

3. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listin.

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná je dcerou žalobce. Dále je nesporné, že žalobce má platit výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, a to podle rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově. Uvedené skutečnosti rovněž vyplývají z připojeného spisu Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. P 101/98, zejména z rozsudku ze dne 24. 9. 2002, č. j. P 101/98-35.

5. Ze shodných tvrzení účastníků a obsahu spisu má soud za zjištěné, že žalobce má vyživovací povinnost vůči žalované, přičemž tato povinnost byla konkretizována částkou ve výši 1 000 Kč měsíčně.

6. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 915 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

7. Jelikož žalovaná s návrhem žalobce na zrušení povinnosti placení výživného souhlasila, tak soud neprováděl dokazování ohledně případné změny poměrů na straně účastníků. Ze stejného důvodu soud rozhodl tak, že vyhověl návrhu žalobce a zrušil jeho povinnost platit žalované výživné.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o. s. ř. tak, že z důvodů hodných zvláštního zřetele nepřiznal náhradu nákladů řízení zcela úspěšnému žalobci ani žalované, která svým chováním nezavdala příčinu k podání žaloby, jelikož se v tomto řízení pouze formálně vypořádala někdejší ingerence státu do vztahu mezi rodičem a dítětem. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.