20 C 340/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 35 981 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 915 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 915 Kč od 29. 7. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 066 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 457,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 350,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 095,11 Kč od 15. 6. 2018 do 28. 7. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 180,11 Kč od 29. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 20 095,11 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jí částku 35 981 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČ: číslo uzavřela se žalovaným dne 14. 10. 2015 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu s úrokem ve výši 3 160 Kč, s úrokem 20,50 % ročně z dlužné jistiny, poplatkem za administrativní zpracování ve výši 4 932 Kč, poplatkem za hotovostní splácení ve výši 11 974 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 735 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 7. 12. 2016. Žalovaný nesplácel řádně. Žalovaný uhradil pouze 8 085 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni ke dni 14. 6. 2018 smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl dopisem ze dne 14. 6. 2018 žalovaný informován. Dále byl sjednán ve smlouvě úrok ve výši 20,50 % ročně, kterým se úročí neuhrazená jistina úvěru ve výši 20 095,11 Kč od 7. 12. 2016 do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Schopnost žalovaného dlužnou částku splácet zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly uvedeny v Zákaznické kartě. Tyto údaje ověřila dokumenty, uvedenými v zákaznické kartě. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavila žalobkyně, která svou neúčast omluvila, ani žalovaný. Soud ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.)).

3. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právnická osoba a žalovaným dne 14. 10. 2015 soud zjistil, že právnická osoba poskytl žalovanému půjčku ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatků vrátit v 60 týdenních splátkách po 735 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za administrativní činnost ve výši 4 932 Kč, poplatek za hotovostní splácení ve výši 11 974 Kč, úroky ve výši 3 160 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 20,50 % ročně (v případě splácení úvěru ve 60 týdenních splátkách). Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 24 000 Kč v hotovosti.

4. Ze zákaznické karty ze dne 14. 10. 2015 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pracuje jako dělník tepelného zpracování ve společnosti právnická osoba Na straně příjmů je uvedena pouze mzda ve výši 18 300Kč. Výdaje jsou uvedeny ve výši 13 839 Kč. Z těchto částek je vypočten použitelný příjem ve výši 4 461 Kč. Také je uvedeno, že žalovaný má již jinou půjčku se splátkou 5 189 Kč měsíčně. V části„ doložení příjmu“ jsou zaškrtnuta políčka: občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky.

5. Z tabulky umoření ze dne 1. 7. 2018 (ke smlouvě číslo) soud zjistil přehled předepsaných a splacených splátek. Tabulku umoření ke smlouvě číslo soud k důkazu neprováděl, neboť související nárok není předmětem řízení.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a přílohy soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 14. 6. 2018 (odeslaném dne 13. 7. 2018) a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo ve výši 35 981 Kč s příslušenstvím na žalobkyni. Současně byl žalovaný informován o zpracování osobních údajů.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2019 soud zjistil, že touto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 89 760 Kč s příslušenstvím nejpozději do 23. 1. 2019. Dle podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 17. 1. 2019.

8. Po zhodnocení provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o půjčce, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný tyto peněžní prostředky převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků a poplatků vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 735 Kč. Byla sjednána úroková sazba ve výši 20,50 % ročně. Žalovaný do doby postoupení pohledávky uhradil pouze část dluhu ve výši 8 085 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena písemnou smlouvou na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 16. 1. 2019.

9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

10. Dle § 2991 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný v rámci tohoto právního jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného a dále po něm nepožadovala tato tvrzení doložit, a tím si ověřit jejich správnost. Svoje tvrzení o lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku stejně jako o předložení pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaným žalobkyně soudu nijak neprokázala. Rovněž neprokázala, že by zkoumala, jaké má žalovaný závazky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o prověření schopnosti žalovaného dlužnou částku splácet. Neunesla tak důkazní břemeno. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru). Absolutně neplatná jsou taktéž ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

14. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 24 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným byl platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. Žalovaný uhradil pouze částku 8 085 Kč. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zbývající peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 15 915 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou podanou k poštovní přepravě dne 13. 7. 2018 s lhůtou splatnosti do deseti dnů od doručení. Výzva tak mohla být žalovanému doručena nejdříve dne 18. 7. 2018 (podle § 573 o.z.) a lhůta tak uplynula dne 28. 7. 2018. Od 29. 7. 2018 je tak žalovaný v prodlení. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 15 915 Kč až od 29. 7. 2018 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

15. Soud vzhledem k neplatnosti smlouvy dále zamítl žalobu ohledně částky 20 066 Kč (nezaplacené poplatky a vrácená jistina), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 457,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 350,89 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20 095,11 Kč od 15. 6. 2018 do 28. 7. 2018, ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 4 180,11 Kč od 29. 7. 2018 do zaplacení a ohledně úroku ve výši 20,50 % ročně z částky 20 095,11 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku a úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 125 333,57 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 20 621,93 Kč, tj. z 16,45 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do součtu zamítnuté částky a částky, ohledně níž bylo zastaveno řízení, ve výši 104 711,64 Kč, tj. ze 83,55 %. Žalovaný tudíž byl úspěšnější, a proto by mu náležela částečná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, nebylo právo na jejich náhradu přiznáno žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.