20 C 355/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 41 028 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, z titulu dluhu ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, Dluh ze smlouvy byl zesplatněn nejpozději dne , datum, .

2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Soud listiny založené ve spisu hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Na základě obsahu spisu má soud za zjištěné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , přičemž poslední splátku žalovaný uhradil dne , datum, . Žalovaný uhradil celkem částku , částka, .

4. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalobkyně podala žalobu po zhruba 12 letech od splatnosti dluhu. S ohledem na délku odstupu mezi splatností dluhu a podáním žaloby v mezidobí uplynula řada lhůt, s nimiž právní řád spojuje zánik nároku na zaplacení dluhu.

5. Období 12 let je také obvykle šestinou lidského života a není nerozumné očekávat, že životní situace lidí se v takovém čase zásadně proměňuje. Stejně tak není nerozumné očekávat, že člověk může legitimně považovat 12 let starý dluh za vyřešený a odpovídajícím způsobem tomu se zachovat i vůči věřitelům a státu.

6. Jakkoli jde k tíži dlužníka, pokud neoznámí svou doručovací adresu, novou adresu trvalého pobytu či prostě jen nepřebírá poštu, nelze nepřihlédnout k plynutí času. , adresa, delší je takový čas, tím méně lze klást dlužníkovi za vinu, že se nedozví o konání soudního řízení vůči němu. Opačný přístup by vedl k nepřiměřenému zatížení těch lidí, kteří si poctivě vyřeší své záležitosti a následně se stáhnou ze společenského života.

7. Otázku, jak stanovit přiměřenou lhůtu k soudnímu vymáhání dluhu, lze vyřešit pomoci zásady jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu.

8. Podle § 425 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, platí, že po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno insolvenční řízení, vyškrtne insolvenční soud dlužníka ze seznamu dlužníků a údaje o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , má pohledávka ve vykonávacím řízení, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, stejný režim jako promlčená pohledávka. V usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud objasnil, že termínem stejný režim jako promlčená pohledávka se rozumí pohledávka, u které byla účinně vznesena námitka promlčení. Podle usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bod 20: „Vzhledem k tomu, že pohledávku vymáhanou v tomto exekučním řízení, již nelze vymáhat, neboť na ní dopadá osvobození dle § 414 odst. 2 IZ, bylo správné rozhodnutí exekutora, jestliže i bez návrhu exekuci zastavil za použití citovaného ust. § 268 odst. 1 písm. h) o․ s. ř.“.

10. Z uvedeného tedy vyplývá, že po zhruba 10 až 11 letech od zahájení insolvenčního řízení již nelze bez zvýšeného úsilí dohledat, zda se žalovaný v minulosti úspěšně nepodrobil oddlužení završenému osvobozením od placení dluhů.

11. Podle § 4 odst. 1 občanského zákoníku se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

12. Dle názoru soudu nemůže ani osoba průměrného rozumu a opatrnosti očekávat, že po 12 letech od splatnosti některého dluhu bude zažalována o jeho splnění. Takové očekávání by v důsledku vedlo k doživotnímu strachu a nevoli k žití ve společnosti, ve které by soudy mechanicky postupovaly podle pravidel dimenzovaných na míru „živým“ dluhům.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Ve světle shora uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že vymáhání takto historického dluhu odporuje veřejnému pořádku, neboť pokud by soud žalobě vyhověl, může ve svém důsledku paradoxně narušit důvěru průměrného člověka v právo – v tomto případě v právo nebýt volán k soudu v záležitostech, které člověk může s ohledem na tok času legitimně považovat za již dávno vyřízené. Soud tedy žalobě nevyhověl.

15. Jelikož žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, soud nepřiznal náhradu nákladů řízení ani jedné ze stran sporu.