20 C 355/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 41 028 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím, z titulu dluhu ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba Dluh ze smlouvy byl zesplatněn nejpozději dne datum.

2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Soud listiny založené ve spisu hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Na základě obsahu spisu má soud za zjištěné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, přičemž poslední splátku žalovaný uhradil dne datum. Žalovaný uhradil celkem částku částka.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Žalobkyně podala žalobu po zhruba 12 letech od splatnosti dluhu. S ohledem na délku odstupu mezi splatností dluhu a podáním žaloby v mezidobí uplynula řada lhůt, s nimiž právní řád spojuje zánik nároku na zaplacení dluhu.

5. Období 12 let je také obvykle šestinou lidského života a není nerozumné očekávat, že životní situace lidí se v takovém čase zásadně proměňuje. Stejně tak není nerozumné očekávat, že člověk může legitimně považovat 12 let starý dluh za vyřešený a odpovídajícím způsobem tomu se zachovat i vůči věřitelům a státu.

6. Jakkoli jde k tíži dlužníka, pokud neoznámí svou doručovací adresu, novou adresu trvalého pobytu či prostě jen nepřebírá poštu, nelze nepřihlédnout k plynutí času. adresa delší je takový čas, tím méně lze klást dlužníkovi za vinu, že se nedozví o konání soudního řízení vůči němu. Opačný přístup by vedl k nepřiměřenému zatížení těch lidí, kteří si poctivě vyřeší své záležitosti a následně se stáhnou ze společenského života.

7. Otázku, jak stanovit přiměřenou lhůtu k soudnímu vymáhání dluhu, lze vyřešit pomoci zásady jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu.

8. Podle § 425 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, platí, že po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno insolvenční řízení, vyškrtne insolvenční soud dlužníka ze seznamu dlužníků a údaje o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, má pohledávka ve vykonávacím řízení, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, stejný režim jako promlčená pohledávka. V usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud objasnil, že termínem stejný režim jako promlčená pohledávka se rozumí pohledávka, u které byla účinně vznesena námitka promlčení. Podle usnesení Krajského soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka, bod 20: „Vzhledem k tomu, že pohledávku vymáhanou v tomto exekučním řízení, již nelze vymáhat, neboť na ní dopadá osvobození dle § 414 odst. 2 IZ, bylo správné rozhodnutí exekutora, jestliže i bez návrhu exekuci zastavil za použití citovaného ust. § 268 odst. 1 písm. h) o․ s. ř.“.

10. Z uvedeného tedy vyplývá, že po zhruba 10 až 11 letech od zahájení insolvenčního řízení již nelze bez zvýšeného úsilí dohledat, zda se žalovaný v minulosti úspěšně nepodrobil oddlužení završenému osvobozením od placení dluhů.

11. Podle § 4 odst. 1 občanského zákoníku se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

12. Dle názoru soudu nemůže ani osoba průměrného rozumu a opatrnosti očekávat, že po 12 letech od splatnosti některého dluhu bude zažalována o jeho splnění. Takové očekávání by v důsledku vedlo k doživotnímu strachu a nevoli k žití ve společnosti, ve které by soudy mechanicky postupovaly podle pravidel dimenzovaných na míru „živým“ dluhům.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Ve světle shora uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že vymáhání takto historického dluhu odporuje veřejnému pořádku, neboť pokud by soud žalobě vyhověl, může ve svém důsledku paradoxně narušit důvěru průměrného člověka v právo – v tomto případě v právo nebýt volán k soudu v záležitostech, které člověk může s ohledem na tok času legitimně považovat za již dávno vyřízené. Soud tedy žalobě nevyhověl.

15. Jelikož žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, soud nepřiznal náhradu nákladů řízení ani jedné ze stran sporu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.