20 C 42/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 12 287 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 287 Kč s kapitalizovaným úrokem za období od 18. 4. 2016 do 22. 9. 2021 ve výši 1 297,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 18. 4. 2016 do 22. 9. 2021 ve výši 656,17 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 12 287 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 287 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 12 287 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 18. 4. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 10 000 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut bez sledování účelu použití prostředků jako možnost čerpání prostřednictvím kreditní karty. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,88 % ročně. Žalovaný byl povinen hradit úvěr prostřednictvím splátek v minimální výši 3,2 % z aktuální výše dlužné částky. Žalovaný ani přes opakované výzvy vyčerpané prostředky neuhradil, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni 11. 2. 2021. Žalovanému byla dne 24. 9. 2021 zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného zkoumáním pohybů na jeho účtu a lustrací v bankovních a nebankovních registrech.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z přehledu karetních transakcí soud zjistil způsob čerpání úvěru. Z dokumentu„ podklady pre súdne konanie“ soud zjistil předepisování úroků od 11. 2. 2021 do 30. 9. 2021. Z žádosti o zřízení kartového účtu a karty ze dne 18. 4. 2016 soud zjistil, že žalovaný požádal o zřízení kartového účtu se splácením vyčerpané částky v minimální výši 3,20 % z dlužné částky. Současně bylo sjednáno pojištění vyčerpané částky. Z nezávazné žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba a jeho měsíční mzda činí 14 520 Kč a platby domácnosti činí 0 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet soud zjistil, že na tento účet chodila žalovanému mzda alespoň v období od prosince 2015 do března 2016. Z ceníku žalobkyně soud zjistil, že poplatek za pojištění vyčerpané částky činí 1,00 % měsíčně z dlužné částky na konci účetního období. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 4. 2016 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, kterému byl poskytnut úvěrový limit do výše 10 000 Kč. Ve smlouvě byl dále sjednán úrok ve výši 23,88 % ročně. V čl. 3 byla sjednána cena za správu a vedení kartového účtu ve výši 39 Kč měsíčně. V čl. 4 bylo sjednáno právo žalobkyně na zesplatnění celé částky úvěru v případě porušení smluvních podmínek žalovaným. Podle čl. 5 byly rovněž sjednány služby uvedené v žádosti o vydání karty.

4. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván úhradě částky 13 111,72 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 24. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 14 252,13 Kč s příslušenstvím do 5 dnů od odeslání výzvy. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 1. 4. 2015 do 30. 4. 2016 soud zjistil přehled příjmů a výdajů žalovaného. Z dokumentu„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že pro posouzení žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 14 520 Kč a výdaje mu stanovila ve výši 6 573 Kč. Splátka ve výši 942 Kč tak nepřevyšovala čistý příjem žalovaného.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěrový rámec do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku splátkami alespoň ve výši 3,2 % z vyčerpané částky. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej opakovaně vyzývala k úhradě dlužných plateb a nakonec celý úvěr ke dni 11. 2. 2021 zesplatnila a vyzvala jej k jeho úhradě. Žalovaný však ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě výpisu z jeho účtu, na který mu byla zasílána mzda a lustrací v registrech.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2662 o.z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

8. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

10. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o účtu a jako smlouvu o úvěru. Žalobkyně dostála svému závazku poskytnout žalovanému peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty a v souladu se smlouvou jí vznikl nárok na splacení jistiny úvěru a úroku ze strany žalovaného. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím a uhradit splatné poplatky nesplnil a nesplatil úvěr ani poté, co byl žalobkyní prohlášen za zesplatněný a žalovaný byl vyzván k vrácení celé částky úvěru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že svůj dluh žalobkyni uhradil, případně že tento dluh zanikl či byl převeden na jiného, jeho dluh v žalované výši trvá, a proto je žaloba důvodná co do žalované částky 12 287 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 18. 4. 2016 do 22. 9. 2021 ve výši 1 297,85 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení za stejné období ve výši 656,17 Kč. Soud došel k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného tím, že měla k dispozici výpisy z jeho účtu, na který mu přicházela mzda a současně mohla posoudit i jeho výdaje. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaného a úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru pro dobu po podání žaloby, neboť prodlení žalovaného nadále trvá a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby neuhradil ničeho. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal jejich plnou náhradu. Náklady řízení žalobkyně představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. (jedná se o tzv.„ formulářovou žalobu“, tj. žalobu opakovaně podávanou ve skutkově a právně totožných situacích, které se od sebe navzájem liší pouze výší žalovaných částek a osobou žalovaného, viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 283/2021, 21 C 324/2021, 11 C 304/2021, atd.) ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ a.t.“) ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč (za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzva). Dále zástupci žalobkyně přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 a.t. ve výši 300 Kč (za 3 úkony právní služby po 100 Kč), náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 o.s.ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 252 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrady) a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy 2 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.