20 C 6/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 8 035 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 035 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 035 Kč od datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 035 Kč s příslušenstvím jako neuhrazeného příspěvku za dobu od datum do datum, po kterou bylo vozidlo registrační značka provozováno bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně vyzvala dne datum dopisem žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel do garančního fondu obec kanceláře pojistitelů za vozidlo registrační značka za dobu od datum do datum včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši 8 035 Kč ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému doručena dne datum. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla. Tato skutečnost nevyplývá z žalobkyní předložené faktury (která je pouze daňovým dokladem) ani z detailu pojistné smlouvy číslo (pojistná smlouva upravuje pojištění a nikoliv vlastnictví věci), ani z výpisu z CRV. Poněvadž v řízení nebylo prokázáno, že by byl žalovaný vlastníkem či provozovatelem uvedeného vozidla v žalovaném období, nelze dospět k závěru, že by žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). K tomu soud doplňuje, že § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zavádí vyvratitelnou domněnku, podle níž se pro účely určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), dále vyplývá, že provozovatelem vozidla je vlastník nebo jiná osoba zapsaná jako provozovatel v registru silničních vozidel. Určení provozovatele vozidla je tak založeno na čistě evidenčním principu. Jestliže pak v projednávané věci bylo příslušným správním orgánem soudu sděleno, že žalovaný nebyl v rozhodném období zapsán jako vlastník ani jako provozovatel vozidla registrační značka v registru silničních vozidel, je tím vyvrácena zákonná domněnka obsažená v § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Za této situace může být žalobkyně s žalobou úspěšná pouze tehdy, pokud prokáže, že žalovaný byl v uvedené době vlastníkem předmětného vozidla ve smyslu § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (z povahy věci žalobkyně nemůže prokázat, že byl provozovatelem, neboť takto nebyl evidován v registru silničních vozidel). Jelikož žalobkyně své důkazní břemeno ohledně vlastnictví vozidla neunesla, soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, a měl by proto právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.